020

349 19 9
                                    

Ráno ke mně do pokoje přiběhla máma.
,,Proč si mi to včera neřekla, Lo?" zeptala se mě trošku naštvaně a trošku zase smutně.
,,Já už jsem prostě nemohla a Viki se nabídl, že to udělá za mě. Promiň." dostala jsem ze sebe ještě rozespale.
,,To je v pohodě, já tě chápu. Taky jsem byla mladá. Pojď dolů na snídani. " vydala se směrem ke dveřím.
,,Mami?" zavolala jsem na ni a ona se otočila. Natáhla jsem se k nočnímu stolu a do ruky jsem vzala simku, kterou jsem v noci vytáhla z telefonu.
,,Ano?" sedla si na postel.
,,Já teď nemám náladu na žádné telefonáty a tak podobně. Vrátíš mi ji za týden, prosím?" nastavila ruku a já ji do ní dala tu malou věcičku.
,,Jasně, šéfe. A pojď na tu snídani." usmála se, chytla mě za ruku a vytáhla mě z postele. Na snídani jsme měli míchaná vajíčka se slaninou. Ro já miluju! U snídaně jsme jako vždy rozebrali úplně všechny témata, co nás napadly.
Po snídani jsem se byla vyvalit na pláž. Tento týden odmítám vyjít ven, protože nepotřebuji aby se třeba média dozvěděla, kde jsem.

*o týden později*
*pohled Joeho*
Nechápu, jak to mohla udělat. Něco mi ale na tom celém nesedí, tohle prostě není Laura. Ben za celý týden vyšel ven jen jednou, potřeboval si dokoupit chlast. Je uzavřený do sebe a jeho nejlepší kamarádka je flaška. S klukama a Lucy se u něj střídáme, aby si něco neudělal.
O Lauře jsme celý týden nic neslyšeli. Ségra a Barbara si víkend v Brightonu prodloužily na týden a dnes by se měly vracet domů.
Rozezvonil se mi telefon. Ségra.
,,Ah-" zase mi skočila do řeči.
,,Joe, prosím tě. Řekni mi, že něco víš o Lauře?" vychrlila na mě rychle. V jejím hlasu byl strach a nejistota.
,,Ne, už týden o ní nic nevím, proč?" zeptal jsem se už taky nejistě. Do místnosti zrovna přišli kluci, ale bez Lucy, ta zrovna hlídkuje u Bena, aby nechlastal. Rozhodl jsem se dát hovor na hlasitý odposlech.
,,No, přijely jsme domů a nikdo tady nebyl. Jen na stole byl vzkaz, na kterém je napsáno: 'Nevěř všemu, co vidíš. Promiň.' Tak Barbara šla zkontrolovat, jestli tady má věci a vše má v pokoji, dokonce i kartáček tady zůstal a ty víš, že ona jako budoucí zubařka by bez kartáčku neudělala ani krok." tohle mi připadalo divné, k Lauře mi to prostě nesedělo. Podíval jsem se na kluky, kteří v tichosti seděli a poslouchali. Už i v jejich výrazech byl vidět strach.
,,To se mi nelíbí. Zkoušely jste jí volat?" napadlo mě.
,,Ne, ještě ne. Takže teď ukončíme hovor a zkusíme jí všichni zavolat, dobře?" kývl jsem na souhlas, ale pak mi došlo, že mě vlastně nevidí.
,,Dobře, zatím ahoj." sotva jsem položil telefon, tak se Gwil zvedl ze sedačky.
,,Doprdele, tohle jsme prostě dosrali, měli jsme si to od ní nechat vysvětlit." zakřičel přes celý pokoj. Rami ho chytl za ruku a posadil ho nazpátek.
,,Sedni si. Na tohle už je trošku pozdě, teď musíme zjistit, kde vůbec je." řekl Rami. Je dobrý herec, ale nejistota, kterou se snažil skrýt, se stejně projevila.
Vzal jsem telefon a vytočil jsem její číslo. Dal jsem opět hlasitý odposlech.
,,Číslo, na které jste se chtěl dovolat neexistuje." řekl ten robotický hlas v telefonu.
,,Kurva!" zaklel jsem.
,,Co-Co budeme dělat?" řekl Rami, bylo vidět, že mu to celé začíná být děsně líto.
,,Já nevím, budeme ji zkoušet volat. Zkuste ji někdo napsat na instagram, třeba tam odepíše. Nemáte někdo kontakt na Viktora?" zkoušel jsem vše, co mě napadlo. Kluci záporně zakroutili hlavou. Na instagram ji zkusíme napsat všichni, ale pochybuji, že by mohla odepsat. Rozhodl jsem se, že celou situaci oznámím Lucy, která už od minulého týdne stojí za tím, že Laura nic neudělala. Přišel jsem do kuchyně. Lucy byla na mobilu, Ben se díval na tu velmi zajímavou bílou zeď. Lucy si vyměnila hlídku s Ramim a já jsem jí v obýváku popsal celou situaci. Lucy po mně akorát křičela a nadávala mi, že jsme Lauru nechali jít. Potom se rozbrečela.

*pohled Johna ve stejnou dobu*
Celý týden mě užírá mé svědomí. Je mi líto, že vlastně kvůli mně se rozešli tak bezva lidi jako je Ben a Laura. Nathan je hajzl. Nevěděl jsem, co chce udělat s těmi fotkami. Rozhodl jsem se to napravit. Vzal jsem si foťák, na kterém mám ty fotky z minulého pátku, zjistil jsem si adresu toho Hardyho a vyjel sem tam. Překvapivě bydlel jen necelých 15 minut ode mě, takže mi cesta nezabrala moc času.
Zastavil jsem před domem, vystoupil jsem z auta a najednou jsem znervózněl.
Mám nebo nemám?
,,Nebuď srab! Musíš napravit to, co si posral." řekl jsem sám sobě a zazvonil jsem na zvonek.
Přišel mi otevřít vysoký člověk. Myslím, že je to Gwilym Lee.
,,D-dobrý den, já jsem John Smith a chtěl bych vám něco ukázat, jde o Lauru." Gwil mě pozval dál a řekl, ať si sednu do obýváku a on prý půjde pro zbytek. Za chvíli už jsem v obýváku nebyl sám. Byla tam celá parta i s Benem, který na tom je sakra špatně. Stoupl jsem si a spustil.
,,Dobrý den, jmenuji se John Smith a já se znám s Nathanem, s tím člověkem, který se údajně líbal s Laurou." v tom se Ben postavil a vypadal jako kdyby mi chtěl dát facku, Lucy do něho strčila a on si zase sedl.
,,Já bych vám chtěl říct, jak to všechno bylo. Asi dva týdny zpátky mi zavolal Nathan s tím, jestli bych mu na tajno nevyfotil nějaké fotky. Souhlasil jsem, ale nevěděl jsem, o co jde. Minulý pátek za mnou přišel s tím, že půjde s nějakou holkou na kávu. Prý ji řekl něco jako, že mají spolu dělat po škole nějaký projekt, ale byla to lež. Ten projekt měli dělat v kavárně. V tu chvíli nastala má chvíle. Měl jsem je spolu vyfotit v kavárně a pak.. A pak ji před kavárnu silně přitáhl k sobě a dal ji pusu, ona se ale hned odtáhla, dala mu facku a utekla. Já jsem ten polibek měla už vyfocený. Večer jsem mu poslal fotky a ráno se bez mého souhlasu objevily v novinách. Kdybyste mi nevěřili, tak tady mám foťák, ve kterém jsou ty fotky. Moc se vám omlouvám." podíval jsem se na ostatní a čekal jsem na jejich reakci.
,,Kde je ten hajzl?" zařval Hardy tak moc, že i Lucy vedle něj leknutím nadskočila.
S radostí jsem mu dal Nathanovu adresu, protože si to ten hajzl zaslouží. Všichni kromě Lucy, která zůstala sedět, se zvedli a vydali se k autu. Jeli k Nathanovi. V obýváku jsem už byl jen já s Lucy.
,,Já se fakt omlouvám." řekl jsem tiše. Lucy se na mě podívala. Brečela.
,,To nic, ty za nic nemůžeš. Nevěděl si, co chce s těma fotkama udělat. Ale teď už běž, prosím." řekla a vyprovodila mě ke dveřím.
Doufám, že se to mezi Benem a Laurou napraví.

Třetí kapitola dneska, jeeej.
-A

Under Pressure | Ben HardyWhere stories live. Discover now