003

542 25 7
                                    

První školní týden v Londýně utekl velmi rychle. Většinu času jsem trávila ve škole a učením. Musím si zvyknout na učení v angličtině, doufám, že si brzo zvyknu. Za tento týden jsme se dvakrát viděli s Joem. Zjistili jsme, že si hodně rozumíme a stali se z nás dobří kamarádi.
Zítra se začíná natáčet film. S Joem jsme se domluvili, že pro mě dnes přijede a celý víkend budu spát u něj, abych s ním mohla jezdit na natáčení. Trošku se bojím, jak mě vezmou ostatní. I když mě to zase tak trápit nemusí, protože s nimi nebudu zase tak moc v kontaktu. Vlastně je po tom víkendu nejspíš nikdy neuvidím a znovu si povedu svůj velice obyčejně nudný život.
Jelikož by tady měl být Joe každou chvíli, tak bych si měla dobalit poslední věci a jít se nachystat na chodbu, ať potom zbytečně nezdržuju, protože to já velice dobře umím. Sotva jsem se obula, tak mi přišla zpráva od Joeho, že už čeká dole.
,,Perfektní načasování, Joe." řekla jsem si se smíchem. Než jsem odešla, šla jsem se rozloučit s holkama. Když jsem vešla do pokoje k Mary, tak mi skočila do řeči.
,,Víš, Lauro, jako kamarádku tě mám děsně moc ráda, ale jako švagrovou bych tě přímo milovala!" řekla a mrkla na mě. Rozhodla jsem se tuhle větu ignorovat. Rozloučily jsme se a já jsem konečně mohla vyrazit dolů za Joem.
Než jsme dojeli k Joemu domů, tak jsme se rozhodli, že si zajedeme koupit Starbucks a necháme si objednat pizzu, která by podle všeho mohla být u Joeho zrovna v tu dobu, kdy dojedeme domů, takže ani jeden z nás nebude na toho druhého nepříjemný, protože jsme měli hlad. A to my oba umíme moc dobře.
Cesta k Joemu utekla rychle. Část cesty jsme si zpívali písničky od Queen a část cesty jsme se hádali, jestli ananas na pizzu patří. Ano, objednala jsem si pizzu Hawaii a donutím Joeho uznat, že ananas na pizzu prostě patří!
K Joemu jsme dojeli ve stejnou chvíli jako poslíček s pizzou. Joe, po nekonečně dlouhé hádce, jestli zaplatí mou pizzu on nebo já, obě pizzy zaplatil.
Jelikož jsme oba měli hlad, tak jsme spěchali domů. Musím uznat, že má krásný a na můj vkus velký dům, ale jestli mu to vyhovuje, tak budiž. Věci jsem si donesla do pokoje pro hosty a začala jsem vymýšlet, jak do Joeho nacpu aspoň malý kousek pizzy s ananasem. Zdá se to jako velmi těžký úkol, ale mně se to nějak určitě podaří.
,,Lau, jaký mám v pizze pustit film?" zavolal na mě z obýváku Joe.
,,Nevím, dej tam něco, co máš rád." Tuhle větu jsem ale říkat neměla, protože vybral nějaký horor. Podívala jsem se na Joeho naštvaně a on na mě zase pobaveně, protože věděl, že horory nemám vůbec ráda.
,,No co, přinejhorším můžeš spát se mnou." řekl pobaveně.
Joe šel zhasnout světla, aby v pokoji byla více strašidelná atmosféra a mě najednou došlo, že po tmě blbě uvidí, co jí, takže až si budu podávat kousek pizzy pro sebe, tak podám jeden kousek i mu.
V půlce filmu jsem se rozhodla svůj "plán" uskutečnit.
Když jsem si podávala pizzu, otočila jsem se na Joeho, který byl zabraný do filmu.
,,Joe, chceš podat kousek pizzy?" zeptala jsem se ho s mírnou nadějí v hlase, že má ještě hlad.
,,Jeden kousek do sebe ještě nacpu." řekl a kvůli tomu, jak byl zabraný do filmu se na mě ani nepodíval, což mi hrálo do karet. Podala jsem mu díl pizzy a on bez toho, aby se na ni podíval, tak si kousl. Podíval se na mě zle. Začala jsem přemýšlet nad všemi různými způsoby, jak se zbaví mého těla, až mě po tomhle zabije. Překvapivě se jeho zlý výraz změnil v lehce překvapený výraz.
,,Wow, to je fakt dobrý!" řekl překvapeně a znovu si kousl.
,,No vidíš, jako bych ti to neříkala." řekla jsem vítězně.
Nakonec mi celou pizzu snědl. Film byl hrozný, strašně jsem se bála a myslela jsem, že Joemu rozdrtím strachem ruku.
Joe mi nabídl, že můžu přespat u něj v pokoji, abych se vyspala. Sice jsem nechtěla, ale sama bych po tom filmu těžko usla a na zítřek chci být vyspalá, takže jsem nakonec souhlasila.
Zítřek bude velmi zajímavý a už se ho nemůžu dočkat.

Další část už bude s celým obsazením!
Tak co? Patří ananas na pizzu?

Under Pressure | Ben HardyWhere stories live. Discover now