012

364 18 0
                                    

Došla jsem do haly a nastal problém. Nikde jsem Bena neviděla. Chvíli jsem skenovala halu pohledem, když v tom najednou mně někdo zakryl oči. Celkem jsem se lekla.
,,Hádej kdo?" ozval se hlas, který jsem chtěla na živo slyšet už od té doby, co jsem odjela do Česka. Byl to Ben. Rychle jsem se otočila a ještě rychleji jsem ho obejmula. Vtáhl mě do medvědího objetí, které jsem momentálně potřebovala asi úplně nejvíc. Zase jsem měla slzy na krajíčku.
,,Strašně se mi po tobě i ostatních stýskalo." řekla jsem s hlavou zabořenou do jeho hrudi.
,,Nám po tobě taky. Strašně jsme se o tebe balí, když ses nám neozvala." řekl a naznačil, abych se mu podívala do očí. Když viděl, že se asi za chvíli rozbrečím, tak nahodil tázavý výraz.
,,Je to kvůli tomu klukovi, se kterým si přidala fotku na instagram." Kývla jsem.
,,Nechci se o tom bavit tady, řeknu ti to až budeme mimo lidi." dodala jsem. Podíval se na mě chápavě.
,,N-nechceš jet na chvíli ke mně?" vzal můj kufr a vydali jsme se k východu.
,,Pokud bych ti nezavazela, tak ano. Teď nemám na ostatní náladu." usmála jsem se na něj. Sedli jsme do auta a vyjeli jsme.
Cesta k Benovi nám trvala asi půl hodiny. Ani jednou se ani jeden z nás nezmínil o Lukym. Ben mi vyprávěl, co se za ten týden dělo na natáčení a co je nového.
,,To, že se dnes vracíš a že tě mám vyzvednout, jsem si nechal pro sebe, takže kluci ani holky od tebe z bytu to netuší. Nevěděl jsem, jestli by ti to nevadilo." řekl, když jsme zaparkovali.
,,Jo, to je fajn. Já jsem jim nic neříkala a aspoň mě nebudou pořád psát, když si budou myslet, že jsem pořád v Česku." přiznala jsem upřímně.
,,Tak a jsme tady." Řekl z ničeho nic Ben a zastavil u útulného domečku na kraji Londýna. Kufr jsem si nechala v autě a vydali jsme se k Benovi domů. Domek nebyl útulný jen z venku, ale i zevnitř. Docela mě překvapilo, že takhle může vypadat dům, ve kterém žije samotný kluk. A ještě k tomu Ben.
Zavedl mě do obýváku.
,,Chceš něco k pití? Nebo máš na něco chuť?" optal se mě.
,,Pokud můžu poprosit, tak bych si celkem dala něco teplého...třeba čaj." podívala jsem se na něj a už jsem si v hlavě dávala dohromady, co mu vlastně řeknu o mé náhlé cestě do Česka. V obýváku jsem seděla už deset minut a pořád bez Bena, proto jsem se rozhodla, že se vydám do kuchyně. Ben stál ke mně zády a čekal, než se dovaří voda na čaj. Sedla jsem si na barovou židli.
,,Ten kluk na té fotce byl můj bratr." začala jsem, Ben se mě očividně lekl, nejspíš neslyšela, jak jsem přišla. Otočil se na mě.
,,Byl?" optal se opatrně.
,,Minulý týden se jel projet na kole a přejelo ho auto, který řídil nějaký ožralec." řekla jsem s rozklepaným hlasem. Ben ke mně přišel a zase mě vtáhl do medvědího objetí. Takhle jsme zůstali nějakou tu chvíli, vůbec mi to ale nevadilo. Ben nám zalil čaje a vydali jsme se zpátky do obýváku. Řekla jsem mu vše, co se za ten týden stalo. Potom jsme se rozhodli, že si pustíme film. V půlce filmu Ben rozhodl, že u něj přespím. Nenamítala jsem, protože mi to vůbec nevadilo. Myslím, že k Benovi začínám něco cítit, ale jistá si tím úplně nejsem.

Hello! Další kapitola.. asi s ní nejsem úplně spoko, ale příště to bude určitě lepší.

Mají se dát Ben s Laurou už příští kapitolu dohromady, nebo to mám ještě chvíli natahovat?😊
Přeji vám dobrou noc!
-A

Under Pressure | Ben HardyKde žijí příběhy. Začni objevovat