Under Pressure | Ben Hardy

007

Ve čtyři hodiny odpoledne jsem se začala připravovat, abych vše stihla. Oblékla jsem si černé šaty po kolena, vzala jsem si červenou cross body kabelku a podpatky. Sice nevím, kam jdeme, ale outfit jsem vybrala podle toho, že jde Joe v košili a celkově je docela slavnostně oblečený. Když jsem byla nachystaná, tak jsem si ještě sbalila věci, protože dnes už musím domů. Nechám si je v Joeho autě, protože mě potom, doufám, zaveze domů.
,,Lau, pojď už vyrážíme." zavolal na mě z chodby. Popadla jsem tašku, ve které jsem měla věci a vyrazila dolů.
,,Wow, fakt sluší ti to." žasl Joe.
,,Díky, ty taky nevypadáš nejhůř. Kam vůbec jdeme?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Na večeři do restaurace." usmál se na mě. Tak to tak vypadá, že dnes se budu muset pořádně rozšoupnout a zbytek měsíce budu o polévkách ze sáčku, ale nevadí, už dlouho jsem nikde nebyla a jednou za čas to nevadí.
Cesta autem nám trvala asi 30 minut.
Byli jsme v restauraci Aqua Shard, je z ní nádherný výhled na celý Londýn, sice nebude úplně levná, ale za ten výhled to stojí. Jelikož jsme tady s Joem první, tak jsme si objednali vodu, na které budeme nejspíš celý večer, protože Joe řídí a já mám zítra školu. Za pár minut přišli Rami, Gwil a Lucy, pozdravili jsme se a čekali jsme na Bena. Co jsem slyšela od ostatních, tak je prý normální, že vždy chodí pozdě, takže nás ho ani nepřekvapilo. Zazvonil mi telefon, volala mi máma.
,,Omluvte mě, půjdu si to vyřídit ven." řekla jsem a všichni naráz na mě kývli. Vešla jsem na chodbu k záchodům a zvedla jsem mamce telefon.
,,Ahoj, mami." řekla jsem nadšeně, protože jsem fakt ráda, že ji slyším.
,,Ahoj, zlatíčko, co děláš?" zeptala se.
,,Jsem na večeři. A co ty?" zeptala jsem se zase já ji.
,,Ale... nic zajímavého, zrovna se dívám na televizi." z jejího hlasu jsem cítila nejistotu.
,,Mami, děje se něco?" doopravdy by mě zajímalo, co se děje.
,,Nic, nic. Jen.. kdy bys mohla nejdříve přiletět do Česka?" slyšela jsem, jak se snaží zadržet slzy.
,,N-no, nevím v úterý večer nejspíš? Proč? Mami, fakt se nic neděje?" vím, že se něco děje a že mi to máma neřekne, aby mě nenervovala, ale aspoň to zkusím.
,,Fakt nic. Prostě jen přileť. Potom mi pošli mi číslo letu a v kolik hodin budeš v Česku, vyzvedneme tě." než jsem ji stihla vůbec něco odpovědět, tak mi mobil položila. Tohle byl divný rozhovor. Rozhodla jsem se, že se vrátím na místo, třeba už přišel i Ben.
Vyšla jsem z chodby a najednou jsem uslyšela velmi známý hlas.
,,No doprdele." řekl Ben. Nechápavě jsem se na něj otočila.
,,Taky tě zdravím, Bene." řekla jsem mu pobaveně.
,,Sakra, Loree, děsně ti to sluší." věděla jsem, že pokud nezměníme téma, tak asi začnu brzo červenat.
,,Nepůjdeme ke stolu?" rychle jsem ze sebe něco dostala.
,,J-jo, samozřejmě. Hádám, že zase všichni čekáte na mě, co?" usmál se.
,,Hah, hádáš naprosto správně." oba dva jsme se zasmáli a v tichosti, aby jsme nerušili ostatní, jsme šli ke stolu.
,,Tak co mamka? Všechno v pořádku?" zeptala se Lucy.
,,Jo, jo, všechno je v tom nejlepším pořádku." řekla jsem nejistě a myslím, že to Lucy vycítila, protože se divně zašklebila, ale očividně pochopila, že se o tom nechci bavit, takže se dál neptala.
Na večeři jsme měli tříchodové menu. Celý večer jsme si skvěle užili, i když jsem musela myslet na mámu. Kluci si neodpustili jejich narážky na mě a Bena, sice pořád nechápu, o co jim jde, ale nechám to být. Nakonec mě domů odvezl Ben, protože Joe se děsně zlil. Byla jsem Benovi fakt vděčná. Hned, jak jsem přišla na byt, tak jsem si objednala letenky domů. Holky se domů vrátily až po mě, ale to už jsem spala, takže jim o rozhovoru s mámou řeknu zítra.

Co se stalo v Česku?
Mimochodem restauraci Aqua Shard v Londýně můžu fakt doporučit, párkrát už jsem tam byla a je to tam fakt boží!