My dva

Kapitola 1.

Marinette

Už uběhly čtyři roky od doby, co jsem poprvé vyzkoušela sílu mého mirákula a poprvé uviděla Kocoura. Je to až neuvěřitelné, jak ten čas letí, protože teď jsem skoro dospělá. I když si tak občas nepřijdu, ale to je vedlejší. Hlavní je, že mi za půl roku mělo být osmnáct.
Pořád jsem toužila po tom stát se slavnou módní návrhářkou a přála si, aby moje jméno bylo ve světě modelingu hodně známé.
Ve škole jsem byla už v posledním ročníku a čekala mě maturita. To bylo ale ještě daleko, protože školní rok začal teprve před týdnem.
Jelikož se pekárna mých rodičů proslavila svým dobrým pečivem a celkově skvělým přístupem k lidem, občas jsem jim tam musela pomáhat. Chodilo k nám hodně známých lidí, až nám to spousta našich přátel záviděla...

„Mami, tak já letím!" křikla jsem na mamku ze schodů, když jsem opět běžela pozdě do školy. Bylo to u mě úplně normální, ale tentokrát jsem to stihla se zvoněním.
Měla jsem takové štěstí, že ve třídě ještě nebyla učitelka, tak jsem si na pohodu sedla na místo vedle své nejlepší kamarádky Alyi. Ta si mezitím něco kreslila do sešitu a já se jí tam nenápadně podívala.
„Co to je?" zeptala jsem se nechápavě.
„Jé, čau kočko!" Otočila se na mě a hned se mi vrhla kolem krku... Ona si mě předtím ani nevšimla? „Promiň, ale vůbec jsem nevěděla, že jsi tady," zasmála se a já jenom nasadila nervózní úsměv.
„A řekneš mi teda, co to tady vyvádíš?" dožadovala jsem se odpovědi.
„Jo, tohle. Možná už vím, kdo je Beruška." Jakmile to dořekla, vyděsila jsem se. Mohla na to skutečně po tolika letech přijít?
„F-fakt? A o kom mluvíš?" snažila jsem se dál nezadrhávat. Alya se na mě podívala a pak si srovnala svoje brýle.
„Řekla jsem to špatně, ale že jsem něco zjistila, to je pravda." Ani nevíte, jak se mi v tu chvíli ulevilo.
„Nedávno jsem viděla Berušku za jedním sloupem s Adrienovou fotkou a... Hádej co. Normálně položila ruku na jeho tvář a zamilovaně si povzdechla. A když říkám zamilovaně, tak tím myslím, že u toho skoro slintala."
Oddechla jsem si, že se nedozvěděla moji identitu, ale zároveň se strašně vyděsila. Bezva, teď už celý svět bude vědět, že Beruška miluje Adriena... Jenom jsem doufala, že se to nedozví on.
„Třeba jsi to špatně pochopila," snažila jsem se ji nějak zmást.
„Kočko, nech toho. Já poznám, když je někdo do někoho zamilovanej a u Berušky to není výjimka, i když je to superhrdinka. Viděla jsem to na vlastní oči," uchechtla se moje kamarádka a já si povzdechla.
Naštěstí mě od dalšího trapasu zachránil příchod učitelky. Když jsem se posadila, všimla jsem si Adriena a bylo zvláštní, že jsem se na něj podívala teprve teď... Ale milovala jsem ho pořád, proto jsem si s úsměvem podepřela hlavu rukou a celou hodinu sledovala jeho hlavu.

*

Adrien

Marinette opět přišla pozdě, ale měla štěstí, protože jsme byli ve třídě sami. Jenže pak se začala bavit s Alyou a i když se cizí hovory poslouchat nemají, potom, co jsem zaslechl, se nedalo odolat.
Jakmile Alya řekla, že je do mě Beruška nejspíš zamilovaná, neovládal jsem se a otevřel pusu dokořán. Nemohl jsem tomu uvěřit...
„Adriene? Jsi v pohodě, brácho?" zeptal se starostlivě můj nejlepší kamarád Nino, kluk Alyi. Já sebou překvapeně trhl a podíval se na něj.
„Jo, j-jenom jsem si na něco vzpomněl," snažil jsem se u toho znít normálně, ale pořád jsem byl docela dost mimo z toho, co říkala Alya.
Jestli mě Beruška miluje jako Adriena, to by potom vysvětlovalo, proč pořád odmítá moji kočičí polovičku.

***

Ahoj, tak jsem se rozhodla, že sem dám první kapitolu mojí nové FF na Miraculous, v pořadí už třetí 💞

Kapitoly jsou dlouhé okolo 500-1000 slov, takže budou vycházet každý druhý nebo třetí den. Tuhle knížku nemám ještě dopsanou, tak proto takhle 😅

Každopádně budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jak se vám kapitola líbila a můžete dát i nějaký ten hlas.^^

Doufám, že se vám bude tato knížka líbit stejně, jako ty předchozí 😍😘💕💞

Less216💞