Let Me Down Slowly [CZ]

xvi. intenzita

      „Jsem na tebe fakt pyšnej," řekl Oliver poté, co Jeho rodiče odešli. Ale vůbec se Ho nezeptal jestli je vlastně v pořádku. Nebyl v pořádku.
      „Víš co? Taky jsem na sebe pyšnej," usmál se přesto, což i Oliho přinutilo se zasmát. Ve skutečnosti na sebe Filip ale zrovna dvakrát pyšný nebyl. Neměl pocit, že to zvládl. Právě naopak. Cítil, že selhal. Ale nechtěl nic takového vypouštět ze svých úst, protože by tím zabil veškeré šance na to, že budou konečně chvíli spokojení. 
      Oliverovi stačilo vidět Filipův úsměv. Jeho pravdivost si nějak neověřoval, protože kdyby se něco dělo, určitě by mu to přeci řekl. Proto se spokojil s myšlenkou, že všechno bude od teď lepší. A dostal nápad, který by mohl zaručit, že to bude ještě lepší, než lepší.

      Otevřel šuplík vedle postele a vytáhl z něj balení kondomů, co dostal od Magdy k narozeninám a zamával s ním Filipovi před obličejem. „Co s tím budem dělat?" Vyzývavě nadzvedl obočí a modlil se, aby to nevyznělo nějak trapně.
      Filip se rozpačitě zasmál. „Chceš nafukovat balónky z kondomů?" Zkusil si z toho udělat legraci. Nebyl si totiž jistý jestli je na tohle připravený. Události za poslední dny měly až moc rychlý spád. A dnešní den byl obzvláště znepokojivý.
      Oliver se k Němu přisunul blíž a s krabicí zaštěrchal. Bál se tu otázku položit přímo, protože si dobře uvědomoval jak plachý Filip je a nechtěl Ho vyděsit ještě víc než do teď.
      „Jako- teď?" vypravil ze sebe zaraženě a v obličeji celý zrudl. Došlo mu, že to myslí vážně. Ještě že v pokoji svítila jen lampička vydávající hodně tlumené světlo, takže červená barva mohla zůstat tajemstvím mezi Ním a Jeho krví.
      Oliver pokrčil rameny. „Jestli chceš." V tomhle ohledu byl nejspíš opravdu tak trochu sobec. Když měl špatný den, hned zavrhl alternativu, že by se něco takového stalo. A teď, když to bylo naopak, úplně to ignoroval. Nemyslel to ovšem zle. Jednak na Něm nerozpoznal známky špatného dne a jednak celý tento den bral jako obrovský úspěch a byl na Filipa upřímně pyšný. 
      Posadil se na Něj a políbil Ho. Věděl, že je hodně zdrženlivý. Proto si nejdříve svlékl tričko on sám a začal Ho líbat. 
      Filip si do této doby nebyl jistý jestli je to dobrý nápad, ale v momentě, kdy se jejich rty spojily, věděl, že už nechce přestat. Veškerá nervozita z něj okamžitě opadla. Došlo mu, že s Oliverem se není čeho bát. Stejně jako on si svlékl tričko a položil ruce na jeho tělo. Najednou si uvědomoval jak moc ho chce. Ne jen tímhle způsobem. Jak moc ho chce úplně. A nedokázal pochopit, jak se před tím mohl nechat zastavit tolika překážkami. Vždyť je to tak jednoduché. Jen oni dva.
       Oliver si v tuhle chvíli vážně rád, že je to konečně tady. Pak ho ale napadlo, že se možná jen snaží s ním držet krok. „Počkej," zastavil se. „Jestli chceš zase nějakej čas na zvykání si na to, že bohužel nejsem Olivie, tak s tímhle můžem klidně počkat."
      Filip si odfrkl. „Abys věděl, jsem zatraceně rád, že nejsi Olivie. Vůbec bych nevěděl, co s těmahle věcma dělat," zasmál se a rukou naznačil ženská prsa. 
      Oliver se také zasmál. Moc ho potěšilo, že to bere takhle a už se kvůli své sexuální orientaci nehroutí. „Jen abys věděl, co dělat s jinejma věcma," poškádlil Ho.
      „Máš k tomu nějakej návod?"
      „Stejně bys ho nečetl," vyprskl smíchy, protože věděl, že je to pravda, a přejel Filovi oběma dlaněmi přes hrudník až k břichu. 
      Filip nakoukl přes Oliverovo rameno, aby se ujistil, že je za ním dostatek prostoru a položil si ho pod sebe. Líbali se dlouho. Potom Filip přesunul rty na jeho krk, zatímco on brouzdal dlaněmi po Jeho hebkém těle. Podíval se Mu do očí, a říkal si, že by měl alepoň poprvé možná přece jen převzít iniciativu, a i když se mu líbilo být uvězněný pod Jeho tělem, překulil je na bok, aby se dostal nahoru. Mohl tak políbit každičký milimetr jeho olivové kůže.