•Díky bohu•

3.3K 107 7
                                    

Ráno mi zazvonil budík a já neměla ani pomyšlení na to, jít do školy. „Ségra vstávej, zachvilku začíná škola."  drknul do mě brácha. „Mmm, kolik je?" zamumlala jsem do polštářů. „7:45" řekl. „Kurva!" vyletěla jsem z postele jak neřízená střela a začala se rychle oblékat a dělat ranní hygienu. V tom spěchu jsem si nakonec oblékla sukni a obyčejný svetr.

Do školy jsem přišla minutu po zvonění a modlila se, aby ještě nebyl učitel ve třídě

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Do školy jsem přišla minutu po zvonění a modlila se, aby ještě nebyl učitel ve třídě. Zaklepala jsem na dveře a pomalu je otvírala. „Díky bohu" řekla jsem si potichu pro sebe a zavřela dveře. Všechny pohledy ve třídě padly na mě, jak jinak. Při cestě k mé lavici jsem se ale zarazila. Na mém místě seděl Nash. „Beth sedneš si prosím ke Camovi?" udělal smutný oči Nash. „Ne, vystřel z mýho místa." založila jsem si ruce na hrudi. „No tak Beth." zaprosil znovu. Věděla jsem, že nemá cenu se s nimi hádat protože neustoupí. Protočila jsem očima a nahlas si povzdechla. „Fajn." řekla jsem naštvaně a šla k zadní lavici, kde seděl Cameron. Sedla jsem si na židli a po celou dobu na sobě cítila Cameronův pohled, ale snažila jsem se to ignorovat. Vytáhla jsem si potřebné sešity, tužku a mobil a začala surfovat po instagramu. 

„Nic jsem s ní neměl." hlesl Cameron. „Mě to nezajímá." nevěnovala jsem mu jediný pohled a stále koukala do mobilu. „Beth prosím, nech si to rozumně vysvětlit." chytl mě za ruku. „Lhal si mi, že máš doučování a přitom si byl s holkou se kterou si dřív spal." koukla jsem se na něj se zranitelným pohledem. „Můžu ti to vysvětlit." „Co když nechci?" cítila jsem, jak se mi pomalu opět začínají plnit oči slzami. „Musíš, prosím." naléhal. „V 5 obchoďáku v kavárně Kaskáda." podívala jsem se mu do očí a viděla jsem v nich jiskřičky naděje. „Děkuju." usmál se a ohladil mě po  tváři. Jen jsem kývla a odvrátila pohled na tabuli. 

„Beth, co děláš odpoledne? Bychom mohli někam zajít." ptala se Ell když jsme seděli u oběda. „Nemůžu, už něco mám." trošku jsem se usmála a viděla jak se Cameronovi zvedly koutky do úsměvu. „Aha, tak někdy jindy." usmála se. 

Stálo mě hodně přemlouváni jestli mám dát Cameronovi šanci mi to vysvětlit i když si myslím, že to vysvětlení nemá. Kdyby mi aspoň nelhal. Když jsem, ale viděla jaké měl jiskřičky v očích když jsem mu řekla, kde se sejdeme. Proč já? Proč zrovna já musím mít tak těžký rozhodování.

FORGET [Cameron Dallas]✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat