•Kamarádi?•

6.2K 201 2
                                    

„Prostě.." zhluboka se nadechl, viděla jsem, že se mu o tom nemluví dobře. „Nemusíš mi to říkat když nechceš" ujistila jsem ho. „Chci ti to říct. Chci, aby si na mě změnila názor." usmál se. „Měl jsem holku, jsou to asi 2 roky. Hrozně jsme se milovali a zažili jsme toho spolu tolik, že to není ani možný. Jednou jsme byli domluvený, že se stavím u ní doma odpoledne a pojedem na výlet. Otevřela mi její mamka a poslala mě do pokoje. Když jsem vešel, tak jsem ji nachytal v posteli s nějakým klukem. Vypadalo to na rozchod, ale nakonec jsme se udobřili a všechno bylo v pohodě. Asi po 5 měsících měli problémy doma a ona to nezvládala. Každou noc probrečela a já už nevěděl, co s ní mám dělat. Jednou když jsem šel ze školy mi volala její mamka a oznámila mi, že je mrtvá. Byla to sebevražda, šla do lesa a oběsila se. V tu chvíli jsem chtěl odejít za ní. Nějak jsem se s tím vyrovnal a od té doby jsem takový jaký jsem. Bojím se se zamilovat." celou dobu co mi to vyprávěl jsem mu koukala do očí. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a nevěděla co mám říct. „Camerone, moc mě to mrzí. To-já jsem to nevěděla, promiň." „Ne, to je dobrý. Už je to zamnou." Nevěděla jsem, co říct a tak jsem si lehla zpátky a pozorovala hvězdy. „Řekla si mi Camerone" usmál se hrdě. Posadila jsem se zpátky na zadek a podepřela jsem se rukou. „To není pravda" snažila jsem se to zapřít, ale nepochodila jsem. „Aleee, já to vím." neměli cenu se hádat nebo zapírat. „Dobře, dobře. Oslovila jsem tě tak." zasmála jsem se. „Děláš pokroky, začínáš se mi líbit víc a víc" usmál se a přitáhl si mě k sobě. „Jseš hroznej" zasmála jsem se a podívala se mu do očí. „Nene, jsem skvělej" „To jo"

„Dáš si?" vytáhl z kapes od teplákových kraťasů krabku cigaret. Zakývala jsem hlavou ze strany na stranu že ne. Jen mykl rameny a zapálil si. Popravdě, zkoušela jsem kouřit, ale moc mě to neoslovilo. Říkala jsem si, že mám trošku alkoholi v krvi, tak proč to nezkusit. „Dáš mi?" koukla jsem se na něj. „Dám ti, ale jseš si jistá, že tady. Spíš abychom jeli na byt" chvilku jsem na něj koukala než mi to došlo. „Tak tohle jsem nemyslela" zasmála jsem se. „Ale neříkej, že bys nechtěla" „Mmm, nechtěla. Máš moc velký ego" „Na" podal mi již načatou cigaretu. Potáhla jsem si a vrátila jsem mu ji zpátky. „Dobrý?" zeptal se mě. „Úplně v cajku" usmála jsem se. „Chceš ještě?" potáhl si s podával mi ji. „Ne, až zachvíli" odmítla jsem.

Nakonec jsme vstali ze sítě a šli společně k ostatním. Všichni měli nohy ve stanu a trup s hlavou vystrčený ven a takhle si povídali a pili. Lehli jsme si s Cameronem takky takhle do stanu a zapojili se do konverzace.

FORGET [Cameron Dallas]✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat