FORGET [Cameron Dallas]✔️

•NHLko!•

Utřela jsem si slzy, které mi tekly po tvářích a opláchla si obličej studenou vodou. Seber se! říkalo si mě podvědomí. Opravila jsem si řasenku a pudr a šla vstříc všem těm lidem tam venku.

„Beth!" slyšela jsem křičení svého jména. Neochotně jsem se otočila protože tak pronikavý hlas může mít snad jen zastupitelka ředitele nebo Ashely. Teď to byla říďova druhá ruka. „No?" hlesla jsem otráveně. „Dnes máš opět zapsaný pozdní příchod. Jak mi to vysvětlíš?" založila si ruce na hrudi a čekala na nějaké rozumné vysvětlení. „Když vám řeknu, že jsem doopravdy zaspala, tak to nebudete brát v potaz, takže.." nechala jsem vyplynout větu do neznáma. „Nevypadáš úplně nejlíp, tak ti to pro tentokrát prominu, ještě jednou a volám rodičům." řekla výhružně a nasupeně odcházela. Jen jsem nad tímto zbytečným rozhovorem protočila oči a dál pokračovala ve své cestě na hodinu biologie.

„Slečno, můžete mi zopakovat, co jsem teď říkala?" zeptala se mě učitelka když viděla můj tupě zírající výraz do blba. Nebo na blba, kdo ví. „Omlouvám se." prohrábla jsem si vlasy abych se trošku probrala z tranzu.

DOMA

„Ségra, potřebuju podepsat úkol." dal mi ho na stůl v jídelně. „Ty potřebuješ v osmý třídě podepsat úkol? To se mi nějak nezdá." skenovala jsem si ho pohledem od hlavy k patě. „Mm..no..jo" „Lžeš, cos provedl?" řekla jsem rázně. „Jen jsme dělali s Chrisem blbosti o hodině." obhajoval se. „Fajn, tady." podepsala jsem mu jeho trest a podala mu sešit a dál to nehodlala řešit. Nebyla jsem jiná. „Dík, jseš nejlepší!" s radostí vykřikl. „Jo, odměnu si vyberu až se mi to bude hodit!" křičela jsem protože jsem slyšela jak už dupe na schodech.

„Zahrála by sis semnou Fifu?" přišel brácha po nějaké době do jídelny a sedl si naproti mě. „Jen NHLko." odpověděla jsem mu. „Skvělý!" s radostí vystřelil ze židle a šel připravit playstation a NHL. Zavřela jsem všechny sešity a učebnice, které jsme měla na stole rozložené a šla za bráchou do obýváku, který to tam měl už všechno nachystané.

„Potřebuju odpočinek." zabořila jsem se do pohovky a protřela si oči. Nic pro mě čučet 3 hodiny do telky a hrát hru. „Fajn, dojdu pro jídlo a pití." vstal brácha a mířil do kuchyně. Crr! Ozval se zvuk zvonku. „Jdu tam!" křikla jsem a hrabala se z gauče a mířila ke vchodovým dveřím.

„Co tady děláš?" hlesla jsem a neunikl mi ani můj šokovaný výraz.

💬
Tak jak se líbí? Pište názory!😊 moc děkuju za krásné ohlasy a komentáře, jste skvělý!