Předem se omlouvám za chyby.
A doufám, že se bude líbit.🙏🏻❤️
Den 33.
„It's where my demons hide, It's where my demons hide...." začala jsem si pobrukovat mojí oblíbenou písničku, která mi právě teď řvala do uší.
Neuvědomila jsem si však, že moje "tiché" pobrukovaní může v realitě znít jaksi...jinak..
Ale to mi došlo až když do mě dloubnul nějaký postarší Pán a já si začala všímat pobouřených obličejů mých spolujezdců v autobuse.
„Převelice se omlouvám Pane, že jste musel poslouchat tak hezkou písničku v takovým hrozným podání," zpustila jsem jakmile jsem si sundala sluchátka. Cítila jsem jak rudnu ale stejně jsem si neodpustila si z někoho udělat srandu.
„A jako mojí omluvu přijmete tuhle maličkost," vrazila jsem mu do ruky tak rok starou hašlerku a s dalším mým „this is my kingdom come.." jsem se vydala směr ven z autobusu plým otravných lidí.
•••
„Clare!"
„Izzy," vykřikla moje nelepší kamrádka jako odpověď a už mě mačkala v objetí.
„Tak raáda tě vidím," spustila jsem.
„Pane Bože já tebe taky Izzy," Clare se na mě zašklebila.
„Kde je Em?" zeptala jsem se Clare a projížděla při tom očima po davu..
„Je nemocná nějak jí...."
Můj pohled se setkal s jiným. Modý oči, blond vlasy a kroužek v nose.
Owen.
Usmál se na mě a pak se dál věnoval povídaní v jeho "populárním" kroužku.
Bylo to tady zase.. ten pocit že..
„No a tak jsem nakonec mamínce koupila živýho růžovýho slona.." v pozadí zazněl hlas Clare.
„Jojo," odvětila jsem a dál zírala na místo kde byl Owen.
„Isabelle!" trhla jsem sebou při ostrým hlasu Clare a nevinně jsem se se slovy: „co jsi to říkala, Clare," podívala do jejího rozzuřeného obličeje.
YOU ARE READING
Isabelle
General FictionIsabelle čeká další rok na střední. Za rok se toho, ale může spoustu změnit . Stačí rok, aby se Isabelle a jejím přátelům změnil život na ruby. Stačí rok na převraty lásky. Co se skrývá pod jejich maskou? Pod maskou, která je ukazuje jako normální...
