Ten Pravý 2 (Ben Cristovao)

12. Část

,,Koupil vám Morgena, ale vychlastal ho cestou." řekl Benny. ,,To si děláš prdel?" zvýšila hlas Mag. ,,Máme ještě dvě vína." zvedl Eddie svůj vak nad hlavu. ,,Tak si sedněte k nám a tomu blbečkovi už nic nedávejte, jinak jsme v háji." rozhodla Mag a kluci se u nás posadili.

Chtěli jsme otevřít ty vína, ale někdo klepal na dveře. Schovali jsme flašky a Mag šla otevřít. Ve dveřích se objevily ty dvě nádhery. Ožralej Hunter je samozřejmě pozval dovnitř. To snad není možný ty dvě kravky to víno snad vycítily. Začali jsme tedy pít všichni. Samozřejmě Vanessa to do sebe hned lila.

Pár minut před večerkou byla Vanessa až v příliš dobré náladě a to jen z vína. Hunter stále nevystřízlivěl, řekla bych, že na tom byl ještě hůř, protože upíjel od Shopie. My ostatní jsme na tom byli dobře. ,,No tak holky, loučíme se, za chvíli je večerka, tak zítra ráno na snídani." prohlásil Cody, ale Benny se ke mně natočil a pošeptal mi do ucha: ,,Po večerce přijďte s Mag k nám na pokoj, Vanesse a Shopie nic neříkejte."

Asi deset minut poté, co učitelka oznámila, že máme jít spát, jsme se s Mag vydaly ke klukům do pokoje. ,,Ahoj holky." spustil zase hned Hunter. ,,No nazdar, není náhodou ještě víc v háji?" koukla na ostatní Mag. ,,Je, našli jsme mu totiž ještě jednu flašku vodky, ale stihl už půlku vypít." ukazoval nám flašku Drake. ,,Divím se, že není už po něm." zasmála jsem se. ,,Pozitivní je, že máme půlku vodky." radoval se Mitch.

Po půl hodině jsem řekla, že už si jdu lehnout, protože mě to tam už nebavilo. Šla jsem zpátky do našeho pokoje a lehla jsem si do postele, kde jsem se snažila usnout.

Probudily mě zvuky otevírání dveří, myslela jsem si, že je to Mag a navíc jsem byla rozespalá, tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost. Ale když si dotyčná osoba lehla ke mně do postele, bylo mi jasné, že to Mag není a hned jsem poznala, kdo to je. Byl to Hunter, ale nechtěla jsem dávat znát, že jsem vzhůru. Byla jsem otočená k němu zády, protože jsem ležela na boku. Nechala jsem zavřené oči a jen vnímala, jakýkoliv jeho pohyb. Uvelebil se ke mně stejnou polohou, v jaké jsem ležela já, tudíž, taky ležel na stejném boku jen jeden centimetr za mnou. Cítila jsem jeho dech na krku. Byl opravdu hodně opilý, takže jsem z něj cítila alkohol. Navíc dýchal hrozně zhluboka a nahlas, takže to nebylo vůbec nic příjemného. Dal mi ruku okolo boku, tak jsem usoudila, že zkrátka chce být u mě a už je taky unavený. Začal mi šahat na prsa, což mi začalo přicházet docela divné, ale tak, myslela jsem si, že si prostě chtěl šáhnout a když má za to, že spím, chce toho využít, ale trochu jsem se zavrtila, aby toho nechal. Nevyšlo to, místo toho mě druhou rukou vzal za zadek, měla jsem na sobě pyžamové kraťasy a tílko, ale stejně to bylo, jak kdybych byla jen ve spodním prádle.

Hunter mi mačkal jednou rukou zadek a druhou prsa a mně to bylo extrémně nepříjemné, ale pak se od zadku přesunul k něčemu jinému a přes kraťasy se tam hodlal dostat, to už jsem nevydržela a rychle jsem se otočila. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se ho se strachem v očích. ,,Nic špatného." usmál se na mě, ale nebyl to ten jeho klasický hezký úsměv, kterým se vždy usmíval. Tohle byl úsměv až děsivý, který jsem u něj ještě nikdy nezahlédla. ,,O co jde?" polkla jsem. Hunter se znovu usmál tím svým zvláštním způsobem a otočil mě na záda. Roztáhl mi nohy a klekl si mezi ně. Ruce si opřel kolem mé hlavy, kterými přišpendlil ty mé ruce a hlavou se přiblížil víc ke mně, aby se mi koukal do očí. Měla jsem vystrašený výraz a mé srdce tlouklo jako o závod. ,,Neboj se." udělal opět ten svůj jindy nezvyklý úsměv. ,,Huntere, co se děje?" zašeptala jsem. ,,Máš strach?" naklonil hlavu na stranu. Nebyla jsem schopná už ani mluvit, tak jsem jen zakývala hlavou a pocítila, že mi začínají sklenětět oči. ,,Říkám, že se nemáš čeho bát. Neboj se!" zvýšil Hunter hlas.

Hunter mi začal zas šahat na prsa, tentokrát jsem mu odporovala už i slovně. ,,Nešahej na mě!" podívala jsem se mu do očí. ,,Neodporuj mi!" štěkl po mně. Z mých prsou pomalu sjížděl dolů. Snažila jsem se mu zabránit, ruce mi držel jednou rukou nad hlavou a mé nohy si taky dokázal uhlídat, neměla jsem šanci. ,,Přestaň." koukla jsem se na něj už se slzami v očích. Hunter mě nevnímal, můj odpor mu byl ukradený, teď zkrátka něco chtěl a za každou cenu toho chtěl dosáhnout. Rukou se dostal až dolů a opět mě ošahával. ,,Nedělej to." začala jsem brečet. Hunterovi se naštěstí nic nepodařilo, ale začal mi kraťasy sundavat. Nešlo mu to, protože jsem si na nich ležela, tak mi pustil ruce, aby si pomohl, to ale pomohlo mně, když jsem měla volné ruce odstrčila jsem ho od sebe a vyběhla jsem z pokoje pryč.

Přiběhla jsem na holčičí záchody a zamkla jsem se na jeden záchod. Hunter za mnou asi neběžel, ale já stejně začala brečet. Bylo mi zle. Motala se mi hlava, bušilo mi srdce. Zvedl se mi žaludek, naštěstí jsem stála u záchoda, tak jsem se vyzvracela tam. Nevěděla jsem, co mám dělat, prostě jsem jen brečela. Nechtěla jsem to říkat nikomu. Rozhodla jsem se, že půjdu zpátky do svého pokoje, budu doufat, že už tam Hunter nebude a pak si půjdu lehnout. Chvíli jsem na záchodě ale zůstala, bála jsem se, že tam Hunter bude a chtěla jsem se ještě uklidnit. Byla jsem pořád hrozně vyděšená.

Po chvíli jsem se konečně vydala zpátky do svého pokoje. Šla jsem velmi pomalu a opatrně jsem otevírala dveře. Hunter tam naštěstí už nebyl. Lehla jsem si do postele a chtěla jsem už spát, jenže do pokoje opět někdo přišel, byla to Mag. ,,Emmy?" oslovila mě. ,,Ano?" ,,Nevíš, kde je Hunter? On se ztratil." uspřesnila mi Mag.