A Ball Of Reasons (Sterek) ✔

9. Důvod osmý

Jeho ruce zachvacuje silný třas, zatímco jeho nohy neúprosně míří do učebny v horních patrech. Míjí lidi kolem sebe jako kdyby to byly jen pouhé šmouhy na papíře. Cítí, jak ho batoh, jež se mu vyjímá na zádech, stahuje dolů a zároveň mu propaluje díru do zad.

Není to však batoh, nýbrž věc ukrytá v něm. Deník.

Ztěžka natahuje vzduch do plic v nepravidelných intervalech. Je to, jako kdyby ho zachvátil panický záchvat. Možná taky ano.

Po kapitole, kterou totiž přečetl naposledy, se na Beacon Hills nebude dívat stejně nikdy. Už nikdy se nebude dívat na chodby střední školy jako na bezcenné a bláhové. Ne, když po nich chodil on. Ne, když po nich kráčel Stiles.

Zachází na schodiště přesně v momentě, kdy se mu hlava začne motat. Naštěstí se však chytá zábradlí a snaží se popadnout dech. To však nezabírá. Ať si namlouvá, jak chce, že stránky určené jemu nebyly tak strašné, ví, že se měl zachovat jinak. A ví, že mu Stiles, nebo alespoň jeho duch, lhal o tom, že by se zabil i přes to, kdyby se s ním Derek bavil víc.

Jeho zorné pole ze všech stran zabere mohutný mladík černošské pleti. I on je pro Dereka jako šmouha, přesto ho poznává. Stojí před ním Boyd a vypadá nadmíru znepokojeně. Jako by se snad o Dereka bál.

"Co - co - se - se - děje - děje," slyší Derek každé jeho slovo dvakrát.

Snaží se otevřít ústa a odpovědět mu, ale nejde to. Nedokáže ze sebe vyloudit ani hlásku. 

Ne, když ví, že i on zabil Stilese. Tím nejhorším možným způsobem.

***

Osmička. Jedno z mých oblíbených čísel. Číslo, které bych do tohohle deníku nejraději ani nepřidával. Ovšem takhle matika nefunguje a osmička tu musí být, aby čísla dávala smysl. Stejně tak tu musí být osoba, jíž jsou stránky věnovány. Ona je totiž součástí mého příběhu a bez ní by nedával smysl.

Hodně jsem přemýšlel, co na tyhle stránky napsat, protože jsou jedny z nejdůležitějších. Tady totiž odkryju osobu, nad kterou jsem přemýšlel od rána do večera, a která nezapadala do žádné škatulky ve škole. Ta osoba byla součástí školy, ale jako kdyby zapadala ke všem a zároveň k nikomu.

Neví jak, ale na chvíli ztratil vědomí. To by vysvětlovalo i fakt, proč leží na zemi v jedné z volných učeben a u něj klečí Boyd se smrtelně vyděšeným pohledem.

"Co - co se stalo?" vyloudí ze sebe ztěžka, zatímco cítí na hrudi neskutečný tlak. Přesto se mu však dýchá podstatně lépe.

Boyd si projede dlaní po své holé hlavě a stále se na Dereka ustrašeně dívá. Zelenooký v jeho očích poznává jakýsi známý strach. A to ho zneklidňuje.

"Sakra, myslel jsem, že jsi umřel," vypískne Boyd, "přisahám, že na několik sekund se ti zastavil tep!"

Nevěřil by tomu, ovšem Boyd je kamenná maska už od prváku. Nikdy nad ničím neprojevil ani sebemenší známku emoce, pokud se tedy nejednalo o pohrdání.

Jenže teď Dereka doslova trhá svým pohledem na malé cucky a on si připadá stále menší a menší. A zároveň cítí jakýsi neklid ve svém nitru.

Nejspíš se právě znovu narodil.

Kde začít? Já sám pořádně nevím, kdy jsem si HO začal všímat. Ano, čtete správně. HO.