A Ball Of Reasons (Sterek) ✔

6. Důvod pátý

S přeplněnou hlavou výčitek a dalšími věcmi, došel domů, aniž by vnímal své zkřehlé nohy. Vše se motá jen kolem toho zpropadeného deníku, jenž se mu zarývá pod kůži čím dál tím víc.

Teď právě sedí u svého pracovního stolu s hlavou v rukách a dřevěnou desku smáčí slané kapky bolesti. Nechápe sám sebe. Proč vlastně pláče? Zatím k tomu důvod nemá. Zatím nemá důvod zaobírat se někým, kdo mu byl vlastně úplně cizí.

Jenže opak je pravdou. Už od začátku, aniž by si to uvědomil, Stilese obdivoval. Myslel si, že je silný. Myslel si, že Stiles je naprosto bez pochyby srovnaný s tím, jaký osud ho na Beaconhillské střední potkal.

A pak najednou přišlo obrovské bum. Zbyla po něm jen jedna prázdná lavice, v níž tiše trpěl všechno, co mu život přihodil pod nohy.

"Nemusíš brečet," ozve se hlas mrtvého chlapce ze směru Derekovy postele. Věděl, že je tu ještě dřív, než na něj chlapec vůbec promluvil.

"Nemusím, ale - ale tak nějak to všechno potřebuju rozdýchat," odpoví Derek, který se v židli narovná a jeho uslzené oči se přes dlouhou záclonu upírají na oranžovou barvu zapadajícího slunce.

Bojí se jen otevřít tu proklatou knihu. Bojí se dalšího člověka, který přinesl Stilesovi bolest. Přesto ví, že se musí pustit do dalších stránek.

"To chápu," odtuší Stiles, "měl by sis dát na čas pohov. Jak říkal Boyd, jsi bledý."

"Nemůžu si jen tak dát pohov," oboří se zelenooký, jehož zornice se upřou na hnědovláska, jemuž se na tváři objevují vrásky ze starosti, "musím to už konečně dočíst."

Pokojem otřásne ticho, které protíná jen tiché dýchání černovláska. Ruce má teď přišpendlené na deníku a silou vůle se snaží ho otevřít. Zatím to však vypadá na prohraný boj.

A nepomáhá tomu ani fakt, že z nějakého nesmyslného důvodu cítí Stilesův dech na svém krku. Celé tělo proti tomu protestuje husí kůží.

"Víš," šeptne mu hnědoočko do ucha, "ty jsi trochu jiný, než ti všichni, co jsou v tom deníku."

Derek se nevěřícně otočí, jenže po hnědovláskovi není ani památky. Jak mu něco takového mohl říct? Vždyť v tom deníku je taky. A je tam z nějakého strašného důvodu. Stiles možná myslel, že je ještě horší, než oni všichni.

Hlavu by si musel utrhnout, kdyby dál přemýšlel o těch neodůvodněných slovech. Proto tedy, co nejrychleji, otevírá deník a listuje na novou stranu.

Upřímně, už nevím, jak bych měl začít. Snad jen, že vám děkuji, že stále pokračujete ve čtení o mém spackaném životě. Ale dost sentimentu, měli bychom se přesunout k dalšímu člověku, kterého jsem si do našeho incidentu ani nevšiml.

Další šedá myš toužící po záři reflektorů. Stejně, jako já.

Je to tu zase. Ta zvědavost, kdo je dalším na seznamu. Kdo další přilil vodu do ohně a pomalu ho uhasínal? Kdo se podílel na vraždě Stilese Stilinského?

Uběhl jeden jediný den od incidentu s Dannym a jeho výmyslem. Jeden jediný den, kdy si všichni začali ukazovat na gay děvku z Beacon Hills.

Kdyby Dannyho teď potkal, asi by mu nezbylo nic, než ho poslat svými pěstmi do samotných pekel. To si totiž, podle Dereka a jeho nervových myšlenkových pochodů, zaslouží.

Měli jsme hodinu angličtiny, když po třídě začal kolovat papír. Bylo mi to jedno, seděl jsem ve svý lavici a snažil jsem se nevnímat nic a nikoho. Doufal jsem, že když já nebudu vnímat je, oni si nebudou všímat mojí maličkosti.