A Ball Of Reasons (Sterek) ✔

1. Pravidla

Byl to normální den, jako každý jiný, ale přesto tu už pěkných pár týdnů není tak, jako tomu bývalo do toho osudného dne. Jako by se tím změnilo naprosto všechno, co do té doby všichni znali. Jako by se změnil svět. A přitom tu zbyla jedna neobsazená lavice, která ještě před dvěma týdny měla svého obyvatele.

Byla poslední hodina, když zas a znovu pozoroval to prázdné místo u nich ve třídě. Nechápal nic z toho, co se stalo a nechápal ani proč. Sice toho kluka pořádně neznal a k přímému kontaktu mezi nimi došlo jen jednou jedinkrát. Jen jednou jedinkrát měl možnost konverzovat se Stilesem Stilinským. A i přesto ho ta zpráva sebrala tak, jako ještě nikdy nic.

Nebyl ale sám, kdo to místo pozoroval a divil se všemu, co se odehrálo. Slyšel, že měl nějaké psychické problémy, o nichž se nerad bavil, ale nikdy by si nepomyslel, že by toho byl ten kluk schopný.

Že by byl schopný vzít si život.

Právě teď kráčí známou cestou ke svému domu a v uších mu hraje jedna z jeho nejoblíbenějších písní. Stále je ale myslí u toho zpropadeného místa ve škole. A u té skříně, u níž se nachází spousta květin a jeho fotek. Ne takových, jaké nějakou dobu putovaly školou. Na těchto fotkách se usmívá a vypadá naprosto šťastně. Přitom ale nikdo nevěděl, co se v něm odehrává.

Domů to ze školy nemá tak daleko. Přece jen je Beacon Hills malé město, kde máte všechno po ruce. A tak Derekovi netrvá ani deset minut a stojí před schody vedoucím k jeho stupním dveřím.

Spěšně vypíná hudbu a vytahuje sluchátka z uší. Netuší proč, když ví, že doma nebude nikdo. Jeho rodiče jsou v práci a sestry ve škole. On měl dneska zkrácené vyučování, to prodloužené ho čekalo až příští týden.

Svůj zrak zaměří do pravé strany odkud přichází muž se zaslzenými kukadly a prázdným pohledem. Pan Stilinski. Stilesův otec. V ruce svírá obojek, k němuž je připoutaný pes. Pes, jehož jméno si Derek pamatuje z té konverzace, jíž se mu dostávalo od Stilese. Chlupáč.

Když muž prochází kolem něho, chce ho pozdravit, ovšem hlas se mu zadrhne v krku a on jen nečině otáčí hlavu na levou stranu, kam se pan Stilinski přesunul. I jeho držení těla je pochroumané. Vše, co měl, se rozpadlo, když mu zemřel i syn. Nemluvě o tom, že jeho manželka zemřela před pěti lety na nějakou mozkovou poruchu.

Sklopí hlavu směrem k zemi a na sucho polkne. Tohoto muže potkal osud strašnější, než je sama smrt. Derek si nedokáže představit tu nekonečnou bolest, jakou pan Stilinski musí prožívat.

Zhluboka se nadechne, zvedne hlavu a vyšlape těch pár schodů, přičemž zaštrachá ve své kapse po klíčích. Ovšem zastavuje se v půlce pohybu, když na zemi spatří obálku o něco větší, než je rozměr A4.

Sehne se a uchopí balíček do ruky, načež konečně vyštrachá klíče a než stačí balík pořádně ohmatat, odemyká dveře a spěšně zachází dovnitř, kde si zouvá boty a urychleně vybíhá schody z předsíně do chodby, v níž se nachází mimo jiné i vstup do jeho pokoje.

Poslední dva týdny se vyhýbá kuchyni a nedokáže vysvětlit proč. Je to možná z toho důvodu, že poslední dva týdny ho jeho matka nutí do stravy, jíž jeho tělo přijimá jen stěží. Vlastně od té doby, co se ve škole proslechlo několik způsobů, kterými se ten hnědooký chlapec mohl zavraždit. Podřezal si žíly - to byla úplně první věc, kterou slyšel od několika roztleskávaček. Od pár kluků zas slyšel, že se oběsil. Pak se obecně vyprávělo, že si napustil vanu až do do povrchu, vzal si těžké závaží a hlavou se ponořil pod vodu, přičemž si závaží položil na hruď.