Sázka II // Ment✔

Ano

Pili jsme šampaňské a klidně si povídali, smáli se na celou restauraci a prostě si užívali naší, po dlouhé době naprosto klidnou večeři, když Honza položil skleničku na stůl a začal se pomalu zvedat ze židle.

"Kam jdeš?" Zeptala jsem se s úsměvem, ale při pohledu na jeho nervózní výraz jsem okamžitě zvážněla.

Co se to právě chystá udělat?!

"Luci?" Zvedl ke mně pohled, čímž mě vytrhl z myšlenek a upoutal tak mojí pozornost.

"Já..." Sáhl nervózně do kapsy, ze které vyndal krabičku, kterou pevně držel v ruce a pomalu si přitom klekal.

Panebože!! Je to tady... On to vážně udělá!!

Srdce mi bušilo vzrušením a do očí se mi jako obvykle nahrnuly slzy.

"...miluju tě z celého srdce. Přišla jsi do mého života před několika lety naprostou náhodou, ale přísahám, že bych ani vteřinu z té doby nezměnil. Naplňuješ každý můj den svým okouzlujícím úsměvem, který mám vrytý do paměti jako ten nejlíbeznější zvuk. Miluju tě celou takovou jaká jsi a slibuju, že tě budu milovat každým dnem víc a víc až do konce. Slibuju ti, že budu ten nejlepší manžel na světě, vždycky se postarám o tebe a... jednou třeba i o naší celou rodinu. Lucie... vezmeš si mě?"

Vyskočila jsem od stolu a postavila jsem se naproti němu. Pohlédla jsem do jeho upřímných modrých očí naplněných očekáváním. Jedním pohybem ruky otevřel krabičku, ve které se leskl stříbrný prstýnek a kamínkem.

"Ano," Vydechla jsem do tiché restaurace, jejíž návštěvníci nás celou dobu se zaujetím pozorovali a teď začali všichni nadšeně tleskat.

Chytla jsem Honzu za ruku a pomohla mu vstát. Vyndal prstýnek z krabičky a nasadil ho na můj prsteníček. Usmála jsem se a vzhlédla k němu. Jeho ruka putovala k mojí tváři, ze které setřel jednu slzu štěstí, přitáhl si mou hlavu blíž a láskyplně mě políbil.

"Miluju tě..." Zašeptala jsem mu do rtů skoro neslyšně. "...tak strašně moc tě miluju," Usmála jsem se a ucítila jeho spokojený úsměv ve vlasech.

"Pojedeme někam jinam?" Zeptal se tiše, když se čelem opřel o mé.

"Prosím," Přikývla jsem a otočila hlavu na lidi v restauraci, kteří nás stále se zájmem sledovali jako romantický film v kině.

Honza zaplatil večeři a autem jsme se vrátili domů. Celou cestu jsem stále s neuvěřením, že se tohle vážně děje právě mně, sledovala prsten na svém prsteníčku.

Výtahem jsme vyjeli nahoru a Honza odemkl dveře. Hned, jak se otevřely, jsem si všimla obálky pod prahem, ke které jsem se hned sehla.

"Co to je?" Zeptal se hned Honza.

"Nevím," Pokrčila jsem rameny, zula si boty a uklidila je do skříně. S obálkou jsem se posadila na gauč v obýváku a otevřela ji. Honza se posadil vedle mě, když jsem vyndala papír a začala dopis číst.

Drahá Lucy,
ani nevím, kde začít, chtěl bych ti toho tolik říct...
Nejprve bych se ti chtěl omluvit za všechno, co jsem udělal špatně, kdy jsem tě zklamal nebo zranil. Upřímně... nebudeš tomu věřit, ale mě to bolelo mnohem víc.
Od první chvíle, kdy jsem tě před pěti lety uviděl ve třídě, jsem se do tebe zamiloval. Každým dnem mě ničilo, když jsem vás viděl spolu šťastný, ale ještě těžší bylo tě vidět smutnou a zničenou...
Je mi to tak líto, kdyby to jen šlo vrátit, udělal bych tolik věcí jinak a kdo ví, třeba by se toho mezi námi spoustu změnilo.
Jenže ty jsi šťastná s ním a já to respektuji, proto jsem se rozhodl na nějaký čas odstěhovat, zapomenout, začít znovu a nedělat ty stejné chyby. I přesto ale vím, že kdekoliv budu, ty budeš v mém srdci se mnou...
Miluju tě, vždycky jsem miloval,
Tomáš