"Káámo, nečum na ni, není tvoje," Objevil se za mnou Marek a posadil se vedle mě.
"Nedívám se na ni, dívám se na ně," Povzdechl jsem si a otočil se čelem ke kamarádovi.
"Jsi vážně v prdeli," Pronesl upřímně a zasmál se, i když mně do smíchu úplně ne...
Do svého posledního prázdninového dne jsem se probudila už v deset hodin. Po několika marných pokusech znovu usnout a zjištění, že Honza už je zase pryč, jsem se zvedla a jen v košili se vydala do kuchyně.
"Dobré ráno," Se zívnutím jsem vešla, ale nikdo mi neodpověděl. Prošla jsem celý byt, ale Honza nikde nebyl. Asi už bude v kanceláři... Povzdechla jsem si a připravila si svou běžnou snídani, müsli a kafe.
Potom jsem se oblékla do obyčejných džínů a černé mikiny a v koupelně se trochu nalíčila. Z kapsy jsem vyndala mobil a zavolala Honzovi.
"Ahoj, jsi v kanceláři?" Zeptala jsem se hned, jak mobil zvednul.
"Jsem u Tomáše zlato, přijdeš za námi?" Odpověděl.
"Dobře, přijdu a dáme si pak oběd?" Napadlo mě hned.
"Tady bych o obědě moc nemluvil." Zasmál se a já nechápala.
"Jo... tak se domluvíme až přijdu." Rozhodla jsem nakonec.
"Dobře,"
"Tak za dvacet minut jsem tam, zatím." Rozloučila jsem se a telefon položila.
Ze stolku jsem si ještě vzala klíče, které jsem společně s mobilem uklidila do kapsy, obula jsem si boty a vyrazila na cestu.
Parkem jsem vyšla na hlavní ulici, dál po chodníku, přes most a asi po čtvrt hodině chůze, kdy už jsem Honzovi začínala v duchu nadávat, že si zase odjel autem, jsem uviděla vysoké budovy kolejí. Vešla jsem do areálu a zamířila k hlavnímu vchodu, protože jsem vůbec nevěděla, kam jít a Tomášův popis ze včerejška mi taky moc nepomohl.
Naštěstí jsem ve dveřích uviděla známou tvář, která mi hned zvedla náladu a navíc určitě věděla, kam mám jít.
"Aničkooo!!" Rozběhla jsem se ke kamarádce, která už si mě taky všimla a rozběhla se proti mně.
"Lůcooo!!" Objala mě.
"Jak se máš? Co bydlení?" Začala hned a pustila mě z objetí.
"Zatím si nestěžuju," Usmála jsem se.
"Jo, tak to jo," Vážně přikývla a taky se pousmála.
"Em... hledám Tomáše, nevíš, kde bydlí?" Zeptala jsem se.
"Jasně, zavedu tě tam, ale vezmete mě na oběd." Dodala hned a usmála se.
"Jo, vezmeme," Taky jsem se usmála a společně s ní se vydala po schodech do dalšího patra budovy.
"Tady to je, pokoj 437," Zastavila se před dveřmi s číslem.
"Děkuju," Zaklepala jsem na dveře.
"No vidíš, příště už sem trefíš sama." Zasmála se.
"Ne, už jsem zase zapomněla, kudy jsme šli." Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
Všichni TŘI kluci seděli na jedné posteli a hráli nějakou hru.
"Ahoj," Padl můj pohled na neznámého, ale na první pohled sympatického tlouštíka.
"Čau holky," Odpověděl první Tomáš a zastavil hru. "Em... tohle je Rady, je z Kazachstánu, takže mluví rusky, pije vodku, spí s holkama... no znáte to." Představil nám Tomáš svého spolubydlícího.
"привет," [privet] Pousmál se na nás a Honza s Tomášem jen zadržovali smích.
"To je fakt špatnej vtip..." Pokroutila hlavou Anča a posadila se vedle Radyho, zatímco já jsem tam dál stála a pořád mi to nedocházelo.
Kluci už se váleli v záchvatu smíchu a Anča se zatím seznamovala. Nedůvěřivě jsem se posadila vedle ní a sledovala Radyho.
"Jmenuju se Anča a... tohle je Lucy," Ukázala na mě a já se při zaslechnutí svého jména probudila.
"A-ahoj," Vypadlo ze mě a trochu křečovitě jsem se usmála. Kluci se zatím trochu probrali a sledovali náš "žhavý" rozhovor.
"Rád vás poznávám holky," Pousmál se a MRKNUL?! Vážně na nás zamrkal??
Pomalu jsem se zvedla z postele, přešla přes pokoj a posadila se na Honzu, aby Rady pochopil, že patříme k sobě. Honza mě hned objal a políbil do vlasů, které jsem si dneska nechala volně padat na ramena.
"Tak co bude s tím obědem?" Ozval se Rady a všichni se zasmáli.
"Tak jedeme," Zvedl se Tomáš a pak i my ostatní.
Po schodech jsme sešli před budovu a pak na parkoviště, kde jsme nastoupili do auta. Asi poprvé jsem v tomhle autě seděla vzadu, protože Rady se se dvěma spolujezdci nevešel na zadní sedadla a po několika pokusech ani do kufru, tak musel sedět na místě spolujezdce. Když jsme se všichni konečně docela pohodlně usadili, Honza nastartoval a vyjel směr McDonald's.
"Dneska platím," Ozval se Tomáš a pousmál se. Zaregistrovala jsem ten úsměv jenom já?
"Tak takhle se mi to líbí," Přistoupil Rady a začal si objednávat. "Dva cheeseburgery, dvoje velké hranolky, jedny stripsy a... pro zákusek si ještě přijdu." Dokončil a otočil se na nás.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"To není pro vás pro všechny?" Nechápavě si Radyho prohlížel kluk u pokladny.
"Brácho, vypadám snad, že bych se o jídlo dělil?" Podíval se na něj.
"Dobře, tak co to bude dál?" S povzdechnutím to vzdal a zadal do počítače i naše objednávky, které se ani dohromady nemohli rovnat Radymu.
Tomáš pak všechno zaplatil a my jsme se zatím s plnými tácy jídla vydali ke stolům. U jednoho jsme se posadili a s chutí se pustili do jídla.
Ahoj :*
Tak dneska jsem to napsala asi opravdu hodně nudný, ale ono se teď nedá nic moc vymyslet... Potřebuju se do toho zase trochu dostat a hlavně bych se potřebovala dostat k přečtení prvního dílu, protože už nevím, co jsem tam psala a nechci se opakovat. No... tak třeba někdy xD
Děkuju za přečtení, snad vás knížka trochu baví a slibuju, že s tím, co mám zatím v hlavě to za chvilku začne být opravdu zajímavý :D
