Sázka II // Ment✔

To nemusím jít pěšky

"Můžeme jít," Vyšla Lucy z koupelny. Měla na sobě džíny a svetr a vlasy měla v drdolu, který jí moc slušel.

"Tak si to užij," Políbil jsem ji a usmál se.

"Ty taky," Úsměv mi oplatila a pak s Tomášem odešla.

Tomáš

"Tomáši," Zašeptal někdo vedle mě a pak následovalo tvrdé kopnutí do mé holeně. S ublíženým zamrmláním jsem nohu stáhl pod svojí půlku lavice.

"Co je?" Rozespale jsem zvedl hlavu z lavice a trochu se protáhl.

"Chrápeš," Zasmála se Lucy.

"Hm..." Napůl unaveně a otráveně jsem si zase lehl na tvrdou a naprosto nepohodlnou lavici a zavřel oči.

"Zaspal si informace o seminární práci ve dvojicích," Zašeptala zase směrem ke mně a já zvědavě nadzvedl hlavu.

"Řeknu ti to po hodině," Kývla na mě a já hlavu zase unaveně položil.

"... a to je dneska všechno, děkuji," Ukončila profesorka do ticha přednášku, vzala si věci a odešla ze třídy. Klid vystřídalo šustění a tiché povídání spolužáků, kteří už pomalu opouštěli třídu naší poslední dnešní přednášky.

"Vstávej, zase tu budeme poslední," Zaprotestovala s úšklebkem Lucy směrem ke mně.

Neochotně jsem se zvedl a do batohu si hodil sešit a propisku. Pak jsem se vydal ke dveřím na chodbu, ve kterých už stála Lucy a nervózně si podupávala nohou.

"Co se děje? Pospícháš někam?" Zeptal jsem se zvědavě.

"Jdu odpoledne na jeden workshop a asi tam budu až do večera," Šli jsme chodbou směrem k východu ze školy.

Venku byla zima a hustě pršelo. Přes proudy vody jsem uviděl kousek od nás stát černou škodovku.

"Přijel si pro tebe tvůj kluk," Ukázal jsem na auto stojící naproti nám a Lucy se tím směrem podívala.

"To nemusím jít pěšky," Rozzářila se.

"To ti docela závidím," Podíval jsem se do deště a představil si cestu na kolej, která mě teď čeká.

"Tak snad se neroztečeš," Zasmála se a objala mě.

"Uvidíme se zítra!!" Zamával jsem ji ještě, když otevřela dveře a rychle nastoupila. Chvíli jsem se díval za odjíždějícím autem a pak se vydal na svůj pokoj.

Lucy

"Ahoj," Nastoupila jsem do auta a rychle za sebou zavřela dveře.

"Ahoj lásko," Natáhl se Honza s úsměvem pro polibek, který jsem mu ochotně věnovala.

"Jak si se dneska měla?" Nastartoval a vyjel z parkoviště.

"Bylo to dlouhý," Povzdechla jsem si a sundala si mokrý svetr, pod kterým jsem měla jen tílko. Svetr a batoh jsem hodila na zadní sedačky a pak se otočila zpátky.

"Děkuju, že sis pro mě přijel," Usmála jsem se na něj.

"Přece tě nenechám zmoknout," Zasmál se tentokrát on a podíval se na mě.

"Děkuju," Kývla jsem na něj vděčně.

"Nemáš za co," Otočil hlavu zpátky, aby se mohl věnovat řízení.

Před domem zaparkoval a oba jsme vystoupili. Deštěm jsme přeběhli do domu a nastoupili do výtahu. Honza se natáhl za mě a zmáčkl tlačítko s číslem pět. Opřela jsem se zády o stěnu a počkala, až se zavřou dveře a výtah se rozjede.