Sázka II // Ment✔

Komu mám asi věřit?

S povzdechnutím jsem opřela hlavu o stěnu a mobil položila velde sebe. Co mám teď asi dělat?

Na celé chodbě, snad v celé budově jsem byla úplně sama. Teda kromě Tomáše spokojeně chrápajícího v pokoji za mnou.

Připadala jsem si tak sama jako ještě nikdy předtím.

Komu mám asi věřit?

Seděla jsem na zemi několik minut a zírala do zdi před sebou. Poslední slza stekla po mé tváři, když jsem odhodlaně vstala.

Nebudu kvůli němu brečet, potřetí už mi za to nestojí.

Flashback

Vydala jsem se po studené podlaze ke skříňce, ze který jsem sundala dvě trička a to, co jsem našla pod nima, mi úplně vyrazilo dech. Minikamera... Pípala, protože byla vybitá a mě to vzbudilo. Právě se mi zhroutil celej svět... Jak je možný, že tady říkám, jak je skvělej a během minuty zjistím tohle?? Proč to natáčel?! A co vlastně natáčel?? A co s tím kurva bude dělat?!

"Ty kreténe!!" Hodila jsem po něm jeho kameru a jeho to asi vzbudilo... "Co se děje lásko?" Posadil se na posteli a mnul si bolavé místo na čele, kam jsem ho trefila kamerou. "Co se děje?! Proč si to natáčel, co s tím budeš dělat, kam..." Nedořekla jsem ani otázku, protože mi ten debil skočil do řeči. "To nic není... to je pro Tomáše, vsadili jsme se, že se s tebou vyspim a..." Mluvil rozespale, ale pro mě to byl poslední zásah.

"Takže všechno to byla hra? Celej náš vztah je jenom lež?? Celou dobu to byla sázka?!" Křičela jsem na něj a slzy už mi tekly proudem. "Ne, počkej, uklidni se..." Konečně se trochu probral a asi si uvědomil, co řekl za kravinu. "Nic mi nevysvětluj, já to úplně chápu!!" Pořád jsem křičela hlasitěji. "Ne, Luci, byla to sázka, na začátku, ale pak jsem se do tebe zamiloval a nemůžu už bez tebe žít... možná to byla hra, ale moje city byly pravý..." Chytl mě za ruku.

"Ne, to já jsem nic nehrála!!" Vytrhla jsem ruku z jeho sevření. "Nesahej na mě..." Zašeptala jsem a oblékla jsem si svoje oblečení. "Lucinko prosím... dej mi chvilku, já ti to vysvětlím..." Zněl zoufale, ale já už nechci nic slyšet... Přes slzy skoro nevidím, ale dveře snad ještě najdu. "Dej si to na to svoje youtube... dělej si co chceš mně je to u prdele jasný?!" Zakřičela jsem ještě a zaboucha jsem za sebou dveře.

Konec flashbacku

Tomášův mobil zůstal ležet na zemi a já jsem odešla chodbou, po schodech a z budovy ven.

Oklikou parkem jsem se vydala domů. Podzimní listí padalo ze stromů a vítr si s ním ve větru pohrával. Připomnělo mi to den, kdy jsme s Honzou natáčeli záběry do našeho prvního společného videa.

Flashback

"Co chceš natočit jako první?" Zeptal se Honzy Tomáš, když jsme vycházeli z kanceláře. "Nejdřív půjdeme do parku... a tam něco vymyslíme..." Přemýšlel nahlas. "Počkej... to jako, že ještě nevíš, co chceš točit?" Nechápavě a trochu naštvaně se na něj Tomáš podíval. "No... jakože ještě úplně ne..." Poškrábal se nervózně na hlavě, na což jsme se začaly smát se na celý sídliště.

Jako první místo jsme zvolili takovou javorovou alej. Na jednu stranu jsme postavili kameru a my jsme se postavili před ní. Chytli jsme se za ruce a šli jsme tou alejí jakože pryč... Po chvilce zafoukal vítr a na nás začaly padat listy všech barev. Bylo to fakt romantický a myslím, že z toho budou skvělý záběry. Nakonci aleje jsme se postavili proti sobě. Tomáš přišel s kamerou trochu blíž a my jsme se políbili.

Byla zima a foukal vítr. My jsme tam stáli a líbali jsme se. Padaly na nás listy a celou tuhle jedinečnou chvíli jsme si natáčeli. Myslím, že bych si to pamatovala i bez videa, ale bude hezký si to zase jednou připomenout. Studenou rukou jsem ho pohladila po tváři a on mě pohladil po zádech.

Odpojil naše rty a přitáhnul si mě jenom do objetí. Políbil mě do vlasů a společně jsme si užívali tuhle nejkrásnější chvíli.

Konec flashbacku

Je to spousta krásných vzpomínek. Ať už myslím na naše projížďky po parku, první polibek, párty u Tomáše, taneční nebo lyžák. Po letech na střední jsme se přestěhovali do jednoho bytu, kde jsme společně trávili všechen čas, a i když jsme se občas dost hádali, pořád ho miluju a nikdy tomu nebude jinak. Každá chvíle s ním je tak krásná, celý svět je v jeho objetí dokonalý, tak proč by měl potřebu mi znovu lhát?

Celou cestu jsem se zamyšleně dívala před sebe, jako bych ani nevnímala kam jdu, ale jedno vím jistě, celou cestu jsem se usmívala.

Došla jsem domů a po schodech vyšla do bytu. Z kapsy jsem vyndala mobil, který ukazoval skoro půl sedmý. Za půl hodiny jdeme na tu večeři... Rozhodla jsem se dát si rychlou sprchu a pak se jemně nalíčila. Oblékla jsem si světle růžové krátké šaty a vlasy si vyfénovala. Do černé kabelky jsem naházela potřebné věci, a když jsem začala hledat svoje černé lodičky, uslyšela jsem v zámku chrastit klíče.

Honza prošel do obýváku aniž by se do ložnice podíval a já jsem pod postelí konečně vyhrabala tu správnou krabici. Vyndala jsem boty a ještě v ložnici si je obula.

Když jsem uslyšela kroky v předsíni, otevřela jsem dveře a uviděla před sebou Honzu v bílé košili, saku a kalhotech.

"Ahoj," Upřeně na mě zíral.

"Ahoj," Pousmála jsem se a udělala pár kroků k němu.

"Jsi krásná," Usmál se taky a položil ruku na mojí tvář.

"Taky nevypadáš zle," Provokativně jsem se kousla do rtu a rukou mu zajela do vlasů.

"Teď jsem si je nageloval," Povzdechl si ublíženě, ale hned nato se usmál.

Jenom jsem nad tím pokroutila hlavou a políbila ho na rty.

Ať mi Marek řekl cokoliv pochybnýho, ať Tomáš udělal cokoliv zlýho, ať je Honza v tý sázce zapletenej nebo ne, já ho pořád miluju a ať mi nikdo neříká, že on mě ne...

Ahoj :)

Takže moje pravidelnost se oficiálně asi mění z jednou za týden na jednou za měsíc, ale jelikož do konce zbývají pouze dvě kapitoly, tak bych to aspoň do konce prázdnin chtěla vážně dopsat.

Taky bych vám chtěla moc poděkovat za všechny komentáře u minulého dílu, opravdu si toho vážím a zároveň bych vám chtěla poděkovat za pořád rostoucí přečtení a hvězdičky u obou dílů knížky, protože... jste vážně dokonalý♡♡

To je pro tenhle díl asi všechno, doufám, že líbil,

Vaše Lussie♡♡