Sázka II // Ment✔

Z toho bytu je vidět snad celá Praha...

"Co budeme dělat?" Po vydatném obědě jsem ležela doma na gauči, hlavu položenou na klíně svého kluka.

"Možná bych věděl," Pousmál se a jemně mě políbil na rty.

"Na to máme celý večer, co si pustit film?"

"Nejsem proti, ale..." Zněl trochu zklamaně.

"Na co by ses chtěl dívat?" Usmála jsem se.

"Co třeba Padesát odstínů?" Nadrženě se zasmál a začal mě líbat na krku. "Nebo bysme si to mohli dát naživo," Zašeptal a hlavu pomalu zvednul.

"Ne, už bys mohl trochu dospět, není nám patnáct..." Snažila jsem se znít vážně, ale sama vím, že to taky chci. "Co si pustit Pobřežní hlídku?" Napadlo mě pak, abych zamaskovala vzrušení, které ve mně vyvolávalo jeho něžné hlazení na mém krku.

"Dobře, to jsem ještě neviděl," Souhlasil nakonec, zapnul televizi a na internetu našel film, který hned pustil.

Pohodlně jsem se usadila, no spíš uložila a Honza mě dál hladil ve vlasech, na krku a přejížděl i po zádech.

"Ještě chvíli pokračuj a asi usnu," Zasmála jsem se a pootočila hlavu, abych viděla na usmívajícího se Honzu.

"To už by z toho večera nic nebylo," Zhrozil se a s hlazením okamžitě přestal.

"To by byla tragédie," Protočila jsem očima a posunula hlavu zpátky, abych viděla na televizi.

"No to by teda byla," Pošeptal mi a zanechal jeden malý polibek na mém krku.

×××

"Půjdu se osprchovat," Rozhodla jsem se, když film skončil a zvedla se z gauče tak prudce, že se mi zatočila hlava a nebýt Honzy, už bych se asi válela na zemi.

"Jsi v pořádku?" Ptal se hned starostlivě a pomalu mě pustil.

"Jo, jenom se mi zamotala hlava," Pousmála jsem se a pomalou chůzí se vydala do ložnice, kde jsem si vzala čisté spodní prádlo a košili na spaní a potom pokračovala do koupelny.

"A nemám tam jít s tebou? Víš co, kdyby si se náhodou zase zamotala..." Postavil se Honza do dveří a se zájmem sledoval, jak se svlékám.

"Zvládnu to sama," Ujistila jsem ho ještě jednou a zavřela dveře.

Svěcená jsem vlezla do sprchového koutu a pustila teplou vodu. Nechala jsem si příjemné horké kapky, které postupně uvolňovali každý můj napjatý sval, volně stékat po těle. Potom jsem si vzala šampon, umyla si s ním vlasy a sprchovým gelem pak celé tělo.

V ručníku jsem vylezla ze sprchy, oblékla si připravené oblečení a před zrcadlem si rozčesala svoje dlouhé a mokré vlasy. Otevřela jsem dveře a vyšla z koupelny směrem do obýváku, jenže Honza už tam nebyl. Pak jsem se šla podívat do ložnice, kde jsem objevila otevřené dveře na terasu.

Vyšla jsem ven a poprvé spatřila ten výhled.

"Páni..." Postavila jsem se vedle Honzy a taky se opřela o zábradlí. Z toho bytu je vidět snad celá Praha...

"Hezký, co?" Pousmál se a já přikývla.

Rozhlédla jsem se po tmavém, klidném městě, které osvětlovalo tisíce světýlek.

Pohlédla jsem na Honzu, který se zamyšleně díval někam do tmavých ulic města.

"Na co myslíš?" Zeptala jsem se.

"Víš, už o tom přemýšlím opravdu dlouho a... už ti to chci dlouho říct." Zavřel na chvíli oči, aby se uklidnil. Potom je zase otevřel a otočil se na mě. Pohlédl mi do očí a já opravdu nevěděla, co čekat dál.

"Přemýšlel jsem, už jsme spolu čtyři roky a moc rychle to utíká." Nechce si mě ještě vzít, že ne?? Trochu vyděšeně jsem se na něj dívala.

"Až teď jsem si začal uvědomovat, jaký mám vlastně štěstí, že jsem potkal holku jako jsi ty. S nikým jiným bych nemohl bydlet, s nikým jiným bych nevydržel čtyři roky. Nedokážeš si představit, jak moc tě miluju, a jak moc si vážím toho, že jsi tady pořád se mnou, ať se děje cokoliv a já ti slibuju, že se ti to budu snažit oplácet, jak jen to půjde." Chytl mě za ruku a sklopil hlavu.

"Honzí..." Zašeptala jsem, protože jsem se na víc nezmohla. Z očí mi tekly vodopády a hlas se mi strašně třásl. "Taky tě moc miluju... ani nevíš, jak moc." Dostala jsem ze sebe, postavila se na špičky a políbila ho.

Byl to polibek plný upřímných citů, plný emocí, které nás oba uchvátily, plný vášně a přitom tak jemný.

Rukou mi odhrnul mokré vlasy, které mě chladily na zádech a v podzimním větříku se s neměnitelnou pravidelností vlnily. Pohladila jsem Honzu po tváři a na ruce mi zůstala mokrá stopa slzy. A pak že kluci nebrečí... Nedala jsem nic znát a rukou pokračovala do vlasů, které jsem mu prsty trochu pročesala.

V tuhle chvíli se čas zastavil. Všechno plynulo mnohem pomaleji a najednou jsme tu byli jen my dva, v těsné blízkosti a tenhle polibek, který trval věčně...

Ahoj :)

Omluvám se, že je to zase tak krátký (jen 834 slov), ale snažím se vydávat co nejčastěji, takže raději píšu kratší kapitoly.

Tuhle jsem psala včera zase do půl jedný a pak už jsem ani neměla sílu to vydat, takže prosím respektujte nějaké ty chyby, protože mně už včera (vlastně dneska) vypadávala i celá slova xD

Děkuju za přečtení a brzy bude další kapitola :D

Lussie :3