Sázka II // Ment✔

S Leou jsme se rozešli

Ráno mě probudily sluneční paprsky, pronikající do naší nové ložnice otevřeným oknem. Chladný podzimní vítr značně snížil teplotu v místnosti, takže se mi zpod teplé peřiny ven rozhodně nechtělo.

Pomalu jsem se posadila a pohlédla na prázdnou polovinu postele vedle mě. Honza už asi musel vstát. Vydedukovala jsem a zkontrolovala čas na mobilu, ležícím na nočním stolku vedle postele. 10:57 Trochu jsem si přispala, neříkám, že ne, ale už mám jen pár dní do začátku školy, takže je to rozhodně pochopitelný.

S velkou námahou jsem se sehnula pod postel, pod kterou, jak jsem předpokládala, ležela dlouhá košile, ve které jsem dnes plánovala spát, ale byla dole dřív, než jsem si stihla lehnout. Knoflíky jsem zapla až nahoru a pak se rozběhla k oknu, které jsem okamžitě zavřela.

Pomalu jsem přešla do chodby, kterou jsem pokračovala až do kuchyně, ve které jsem konečně uviděla Honzu, jak jinak než na mobilu.

"Dobré ráno, princezno," Zvedl se hned, když mě uviděl a dvěma kroky byl u mě.

"Dobré ráno," Pousmála jsem se, nedočkavě si stoupla na špičky a přitáhla si jeho hlavu pro polibek. Honza na nic nečekal, odhrnul mi vlasy z ramene na záda, přejel mi rukou po krku až k bradě, za kterou si mě povytáhl ještě výš, a tím semknul naše rty.

Kůže na rameni i krku mě i po jemném pohlazení pálila jako od ohně a vzrušení ve mně rychle narůstalo. Zvlášť, když mě Honza jemně kousl do rtu a moje zavzdychání umožnilo vstup jeho jazyku, který okamžitě spolupracoval s mým. Pomalu sjel rukou k hornímu knoflíku košile, se kterým si pohrával až dokud nepovolil a pak se přesunul k dalšímu. Když mi vytvořil dostatečně velký výstřih, chytl mě jemně za zadek, vysadil na linku a postavil se mezi moje nohy.

Na chvíli přerušil vášnivé líbání a jen tak mi hleděl do očí, dokud jeho pohled nesjel do mého výstřihu, za což ode mě schytal ránu do ramene. Oba jsme se začali smát a znovu spojili naše rty.

Honza

Po snídani jsem si dal SÁM rychlou sprchu a pak zamířil do nové kanceláře, kde mám sraz s Tomášem.

Před domem jsem nastoupil do auta a asi po deseti minutách zaparkoval před malým domkem. Odemkl jsem dveře a vešel do velké místnosti.

"Čau," Pozdravil jsem se s Tomem, který už zapojil oba počítače a teď dělal na televizi.

"Jaký je nový byt?" Ptal se hned.

"Jo, em... Skvělý," Přikývl jsem.

"A co Lucy?"

"Co s ní?" Nechápal jsem.

"No, jak to spolu zvládáte,"

"Zatím dobře, ale ona stejně za pár dní začíná škola a já trávím většinu času tady, takže... Zatím v pohodě," Pousmál jsem se a zapojil do televize poslední kabel.

Tomáš už se dál nevyptával, takže jsem se posadil k počítači a rozhodl se natočit nové video. Připravil jsem světla a kameru, zapojil mikrofon, a když bylo všechno připraveno, posadil jsem se a začal točit.

×××

"To je mi fakt líto, ale zase to chápu no..." Otočil jsem se ke dveřím, ve kterých právě vcházela Lucy a telefonovala.

"Tak my bychom se taky nejspíš rozešli, kdyby Honza zůstal v Plzni, že jo a takhle... Praha a Brno je vážně daleko," Pokračovala dál v rozhovoru, zatímco já jsem se vrátil k práci.

"Mně se taky moc stýská, přijeďte co nejdřív, zatím se měj, pa," Ukončila hovor a mobil uklidila do kapsy.

"Takže... Už to taky víš?" Zeptal se hned Tomáš a ona jen soucitně přikývla.

"Co víš? Proč já to nevím?" Nechápavě jsem chrlil otázky.

"S Leou jsme se rozešli,"

Možná jsem se neměl ptát...

"Tak to mě mrzí," Přikývl jsem a raději se vrátil ke stříhání právě dotočeného videa.

"Em... Nezajdeme někam na oběd?" Navrhla Lucy.

"Jasně," Přikývl jsem a Tomáš taky souhlasil.

Zamknul jsem kancelář a všichni jsme vyšli ven. Tam jsme nastoupili do auta a vyjeli směr KFC.

Tomáš (Flashback)

"Káámo, nečum na ni, není tvoje," Objevil se za mnou Marek a posadil se vedle mě.

"Nedívám se na ni, dívám se na ně," Povzdechl jsem si a otočil se čelem ke kamarádovi.

"Jsi vážně v prdeli," Pronesl upřímně a zasmál se, i když mně do smíchu úplně nebylo.

"Kdybych chtěl, tak takhle leží na mně!!" Zvýšil jsem trochu hlas a mluvil přitom úplně vážně, což ho zarazilo.

"Tak to bych se s tebou vsadil." Pousmál se.

"O kolik?"

"Padesát tisíc korun," Natáhl ke mně ruku a já mu ji bez rozmýšlení stiskl.

"Platí,"

Honza bude litovat, že s ní kdy začal chodit...

(Konec flashbacku)

Ahoj všichni :)

Tak dneska trochu kratší, já vím, ale chtěla jsem to ukončit takhle dramaticky (protože nevím, jak pokračovat dál xD) Ale stálo mě to opravdu hodně večerů, ve kterých jsem buď jen přemýšlela, co dál, nebo i psala, tak snad se vám to líbilo...

Jsem fakt ráda, že jsem konečně napsala tuhle scénu, protože už ji mám v hlavě vážně dlouho a divím  se, že jsem to ještě nezapomněla, ale taky už mám konečně co dát do popisku!! Jsem tak šťastná...

Doufám, že se pořád trochu orientujete v mých skocích v čase, protože já vždycky píšu a pak mě něco napadne, takže původně jsem tady měla třeba flashback ve flashbacku, ale to jsem nakonec vzdala, protože jsem se ztratila xD

No nic... Děkuju za přečtení, pokud se vám ff líbí, můžete mi dát vědět do komentářů, pokud máte nějaké nápady, jak pokračovat, tak mi taky napište (klidně do zpráv, komentářů, je to jedno), protože já ty nápady nemám a třeba se budu inspirovat právě z toho vašeho :D

Děkuju a mám vás ráda,
Vaše Lussie :*