Million Reasons

LXVIII.

Cody (Neděle, 23.12., 18:21)  

◼▪◼

Lucas opravdu napsal. 

   Codyho to nějak nepřekvapilo, přece jen on byl ten, co ho pozval, ale Lucas řekl, že mu napíše. Což ale nečekal dva dny před Vánocemi. 

   Ale nechtěl to odmítnout. Napsal rodičům zprávu, že přijede o den později, a teď už si zapínal kabát. S Lucasem měli sraz v kavárně, kde Jade pracovala. Cody tiše doufal, že alespoň bude Jade mimo práci, ale takové štěstí neměl. Mohl se tedy modlit jen za to, aby byl volný stůl vzadu v kavárně, kam nešlo od pultu vidět.

   Ale to by chtěl opět moc. Když došel do kavárny, Lucas už tam byl a seděl u stolu, odkud měla Jade dokonalý výhled. Taky už se tak na Lucase dívala, div se neposadila na pult. Cody šel nejprve k ní, jelikož si ho Lucas nevšiml.

   "Opovaž se nás sledovat nebo odposlouchávat. A chci, aby naše objednávky vyřizoval někdo jiný, než jsi ty," zamumlal místo pozdravu. Jade si odfrkla.

   "Smůla. Dneska jsem tady jen s Emmou, která je vzadu a dělá inventuru. A navíc nikdo tady neví, jak máš kafe rád."

   Cody zakňučel, což nejspíš chytilo Lucasovu pozornost a vzhlédl od telefonu. Když Codyho uviděl, široce se usmál.

   "Sakra, on je fakt roztomilej," zhodnotila Jade. "Jay je hezčí, ale není tak roztomilej. Budete ten nejroztomilejší pár na světě."

   Cody po ní očima hodil tisíce nožů a se zklamáním se otočil, když žádné nože nevyletěly. Pomalým krokem došel k Lucasovi. Měl na sobě vínovou košili, která perfektně rýsovala jeho postavu, a Cody nasucho polkl. "Ahoj."

   "Ahoj," odpověděl. Cody se posadil se naproti Lucasovi a sundal si kabát. Odložil ho na židli vedle.

   Cody by nervózní. Přece jen na takovém rande ještě nebyl. Jayson ho sice brával ven, ale to bylo až když byli spolu, takže tohle pro něj bylo nové. A navíc - s Lucasem se skoro vyspal. Věděl, jak chutnají jeho rty, cítil je na svém těle, rukama mu prohrabával vlasy, zatímco lapali po dechu s těly nalepenými na sobě. A teď jakoby se nic nestalo.

   "Doufám, že jsi neměl nic v plánu. Omlouvám se, že jsem napsal tak blbě před Vánoci, ale dříve jsem neměl čas. A chtěl jsem tě ještě vidět, než odjedu za rodinou," přiznal Lucas. Z jeho vystupování Cody usoudil, že alespoň on není nervózní.

   "Ne," zalhal Cody. Jen by měl teď sedět ve vlaku směrem do jeho rodného městečka. "V pohodě. Kolik že ti vlastně je?" vypadlo z něj, když přemýšlel nad tím, jak Lucas taky pojede za rodinou.

   "Dvacet čtyři," odpověděl tak rychle, jakoby tu otázku očekával. "Tobě dvacet dva, to už vím taky."

   "Jak?" zeptal se nechápavě.

   "Nejenom že to máš na svém profilu," zasmál se, "ale ta servírka, Jade, se mnou prohodila pár slov, jelikož jsem přišel docela brzo. Takže za mnou přišla a řekla mi o tobě snad všechno v deseti sekundách. Vážně, tak rychle jsem nikoho mluvit dlouho neslyšel."

   Cody se na židli otočil a podíval se za sebe. Jakmile si to Jade uvědomila, začala horlivě umývat perfektně se lesknoucí pánvičku na lívance a nenápadně si pískat.