Million Reasons

XL.

Cody (Sobota, 23.9., 18:59)

◼▪◼

   "Nemůžu uvěřit, že jsme opravdu tady," zamumlal Cody směrem k Jayovi. "Neříkal jsi, že naše první rande bude romantické?"

   Jay se k němu otočil. "A není? Co víc si přát, než sledovat dvanáctileté děti hrát pohádku?"

   Cody se rozhlédl kolem sebe. Všude byli jen lidé přibližně o patnáct let starší, kteří s radostí přišli sledovat své ratolesti. A pak tu byli oni - Jay, Jade a on sám, protože Jayson něco zase slíbil a zapomněl na to.

   "Kdyby rodiče Jade mohli přijít, nebyli bychom tady. Ale Jadeina sestra už je tak smutná a mě miluje, tak tu musím být alespoň já," zašeptal k němu Jayson.

   "Je to jen půlhodiny, Cody. To přežiješ. Pak si můžete dělat, co chcete, ale přece byste mě v tom nenechali samotnou," sykla k němu v rychlosti Jade, jelikož se světla v sále začala zhasínat a opona roztahovat. Všichni pomalu utichli, takže se Cody musel natáhnout přes Jaye, aby se k Jade dostal dostatečně blízko.

   "Vždyť já tvoji sestru ani nepoznám."

   Jayson odstrčil Codyho, aby se přes něj tak nenatahoval a ukázal k pódiu. "Je vypravěčka. Bude první, koho uvidíš."

   Do pár sekund se na pódiu objevila menší verze Jade s dvěma culíky kolem hlavy. Jade se tiše zasmála a tiše zatleskala a Jayson se usmál, jen Cody nevěděl, co má dělat. Nikdy Becky osobně nepotkal, ani před touto hrou, takže nemohl sdílet s nimi to nadšení.

   Ze začátku chvíli poslouchal, z čehož pochytil, že pohádka, kterou se chystají hrát, je o Sněhurce a sedmi trpaslících, což bylo ale také jediné, co ještě vnímal. I když malá Becky byla jako vypravěčka vážně roztomilá, za chvíli jen seděl a tupě zíral před sebe.

   Měli to štěstí, že měli pro sebe celý balkónek, takže kdyby Cody nebyl tak hrdý, nejspíš by si lehl za sedačky na podlahu a spal by. Ale přišlo mu, že vůči Jayovi a Jade to nebylo fér.

   Ucítil na sobě něčí pohled a hned mu bylo jasné, kdo to je, tak se alespoň snažil dělat, že dává pozor. I tak to ale nejspíš nepomohlo, protože mu Jay jemně přejel rukou po koleni.

   "Vydrž to. Pak mám pro tebe překvapení, protože vím, že tohle není zrovna ideální rande. Sice miluju Jadeinu sestru, ale tohle mě taky moc nebere," uchechtl se Jay.

   Cody k němu natočil hlavu. "Vážně?"

   Jayson se uchechtl. "Když sedíš hned vedle mě? A máš na sobě bílou košili se sakem, kravatou a úzkými kalhotami? Jako by to vůbec bylo možný, prosím tě."

   "Já vím, co mám na sobě," podotkl Cody.

   "Hele," sykla na ně Jade. "Dělejte si, co chcete, ale ztište se."

   Jayson se na ni otočil. "Mám hlavu plnou dvojsmyslů, ale kdybych to všechno řekl v místnosti plné dětí, šel bych do pekla, i kdyby mě neslyšeli."

   Cody zadržoval smích, jinak by asi vybouchl, protože způsob, jakým se Jade na Jaye podívala, byl vážně komický. Tiše jim záviděl jejich vztah, protože mu přišlo, že takový neměl nikdy ani s Tiffany. A od té doby, co začala chodit s Jerrym už vůbec ne.

   Jayson přesunul pozornost zpátky ke Codymu. Nic neřekl, jen se usmál, na tváři se mu vytvořily ďolíčky a kolem oči se mu objevily vrásky, které tam měl vždy, když se smál. Codymu bylo jasné, že to Jay dělá z toho samého důvodu, jako to dělal vždycky, protože podle jeho slov ho Cody líbá málo, zatímco on ho každou chvíli, až mu to přijde blbé. Tohle byl způsob, jakým si o polibky říkal. Neprůstřelný oční kontakt a dokonalý úsměv.