Cody (Sobota, 9.9., 14:36)
◼▪◼
'Cody, otevři. Jestli do tří neotevřeš, vím, kde máš náhradní klíč. Nechci tě ale otravovat, pokud mě tam nechceš. Jen otevři dveře, abych viděl, že jsi v pohodě.'
'Já věděl, že jsem tě včera neměl nechávat samotného! Prosím, otevři ty dveře, nemůžeš tam zůstat celý den.'
'Cody, teď už ale vážně. Začínám se bát. Jsi tam vůbec? Alespoň mi napiš, že jsi živý-'
Cody vypnul hlasovou zprávu uprostřed věty a povzdechl si. Seděl na posteli v tureckém sedu, jak to dělal poslední dvě hodiny. Už několikrát na něj Jay zvonil a volal přes dveře, ale Cody nebyl schopný se pohnout, jen se slepě dívat do stěny naproti.
Odložil mobil zpátky na noční stolek a rozhodl se, že bude pokračovat v koukání do zdi, protože mu přišlo, že nic jiného nemělo smyl.
Nebylo to tak, že by nechtěl Jaye u sebe, ale bál se, že jakmile ho uvidí, znovu se rozbrečí. Stačilo, že když na něj jen pomyslel, objevila se mu před očima jeho babička s výrazem plným zklamání a vzteku.
Nikdy si nemyslel, že by to mohlo s jeho rodinou dopadnout takhle. Raději ani nechtěl vědět, co právě babička barvitě líčí jeho rodičům.
Codymu ukápla slza na čistě bílé peřiny a sledoval, jak se vpíjí. Jeho pozornost se plně přemístila na flek na peřině, takže si téměř ani nevšiml, jak ho najednou objaly pevné paže.
"Použil jsem ten náhradní klíč," zamumlal mu Jayson do ramene. "Nechtěl jsem, protože máš asi důvod, proč jsi mě sem nepustil, ale já tě v tom nechci nechat samotného."
Cody si skousl ret, zavřel oči, aby zahnal slzy, a rukou si je otřel. Hlavou se otočil k Jayovi, který byl natisknutý na jeho zádech. "Nechci tě do toho zatahovat," vysvětlil.
Jayson se postavil a sedl si před Codyho. "Děláš si srandu? To tě tady mám nechat samotného brečet?"
"Jo?" zkusil to Cody, i když nechtěl, aby Jay odcházel. I tak už brečel, tak mu to bylo jedno, jestli ho vidí nebo ne.
Jay zavrtěl hlavou. "Ani náhodou." Sedl si do stejné pozice jako Cody, tedy do tureckého sedu, čelem k němu. Vzal jeho ruce a položil si je do klína, ale nepouštěl je. Cody zůstal potichu a nic nenamítal. "Jak se ti spalo?" zeptal se ho Jayson.
Codymu to z neznámých důvodů nahrnulo slzy do očí, ale rychle zamrkal, aby zmizely. Posledních pár dnů spali alespoň ob den v jedné posteli, protože Cody zjistil, že se mu opravdu lépe spí a zlé sny se mu zdají jen někdy. Jay dokonce akceptoval i to, že Cody chtěl jenom vedle něj ležet, žádné objímání, maximálně držení za ruce, protože Codymu to přišlo ještě brzo.
"Myslíš, že jsem spal?" koukl na Jaye a jeho výraz plný... lítosti? Cody to ani poznat nemohl.
"Měl jsem tady zůstat," řekl tiše Jay. "Omlouvám-"
"Neomlouvej se," zastavil ho pohotově Cody. "Já jsem ti řekl, ať jdeš. Několikrát."
"Tak jsem tě měl přemlouvat, abys mě tady nechal."
"Však to jsi dělal. Přes půl hodiny."
Jay se ušklíbl. "Jo. Vlastně. Zapomněl jsem."
Cody se rozesmál, i když to nebyl takový ten úplně upřímný smích, který by si přál. Ale i tak vykouzlil Jayovi úsměv na tváři, což mu stačilo.
"Hned jsi roztomilejší, když se usmíváš," řekl mu Jay a Cody by se normálně určitě začervenal, ale tentokrát to nešlo poznat, protože červený už byl od breku.
Cody se podrbal vzadu na zátylku a pak vrátil ruku do Jayova klína, než se zeptal: "Myslíš, že bys tady se mnou mohl zůstat, než usnu? Musím se prospat, jinak asi umřu, ale nevím, jestli usnu."
"Fakt? Co když přijde tvoje babička? Ukamenovala by nás k smrti."
Cody věděl, že to Jay nemyslí špatně, ale snaží uvolnit atmosféru. A jelikož začal včerejškem svoji babičku nenávidět, dal to pěkně najevo. "Je mi to jedno. Přál bych jí, aby nás nachytala při něčem mnohem horším, aby měla trauma do konce života."
Jayson se spokojeně usmál. "To je můj kluk."
Cody se bez dalších slov pustil Jaye, zaklonil se, aby z pod sebe vytáhl peřinu a nohama vklouzl pod ni. Jay se postavil a sundal si triko (Cody se vůbec divil, že ho má na sobě). Nejprve ale zatáhl závěsy, které pokoj ponořily do odstínů hnědé a oranžové, jak slunce prosvítalo, a až pak si lehl vedle Codyho.
Otočili se k sobě čelem a Jay natáhl ruku, aby si ji mohl s Codym proplést.
"Víš, jak mě teď ničí ta představa, že jsi byl vzhůru celou noc a trápil ses, zatímco já jsem spal? I když jen tři hodiny," zašeptal a podíval se Codymu do očí, až se mu na zádech objevila husí kůže.
Doteď Cody nechápal, jak mohl Jaysonovi tak dlouho odolávat. Momentálně byl jak puberťák zabouchnutý do pěkné holky v každém druhém filmu. Ale neřešil to, protože Jay byl teď ten jediný člověk, který ho měl rád.
Nechal Jayova slova vyznít do ztracena, než se jemně ozval. "Jayi?"
"Hm?"
Cody se mu podíval do očí, jelikož mu doteď mockrát uhýbal. Jay měl podobnou barvu očí, jako Jerry, takže každým pohledem se cítil víc na dně, ale jelikož to byl Jay, zároveň ho to těšilo. Po tváři mu stekla slza, když nemohl přijít na to, jak jeho babička nemůže mít ráda někoho tak úžasného. "Myslíš, že bys mohl..."
"Co?" Jay se zatvářil zmateně.
Cody pustil jeho ruku, což Jaysona nejspíš zmátlo ještě víc. I když věděl, že to, co Cody po Jayovi chtěl, udělá s radostí, i tak byl nervózní, jako by mě žádat úplně cizího člověka. Znovu si skousl ret, jelikož mu to někdy pomáhalo, aby nebrečel, ale když brečel už několik hodin v kuse, tentokrát to nepomohlo. Cítil, jak se mu po tváři tiše kutálejí slzy.
Vydechl. "Můžeš mě obejmout? Prosím?"
Doufal, že Jay v tom šeru neviděl jeho slzy, ale ten ho rychle vyvedl z omylu, když mu palcem pár slz setřel. Na tváři mu pohrával lehce překvapený výraz. "Že se ptáš," zašeptal. "Otoč se."
Cody ho poslušně poslechl a za chvíli ucítil, jak se Jayovo polonahé tělo zezadu přimáčklo na to jeho. Jednu ruku přehodil přes Codyho hruď a ten ji pevně chytil.
Kdyby Cody věděl, jak úžasné je, když mu Jay dýchal na krk a zezadu objímal, nejspíš by to Jaye nechal udělat už dávno.
"Nebreč už. Nestojí ti to za to."
Cody více objal Jayovu paži. A aby toho vzrušení nebylo málo, za chvíli ucítil Jayovy rty zezadu na krku.
Najednou si Cody nemohl vzpomenout, proč vlastně brečel.
◼▪◼
ČTEŠ
Million Reasons
Teen Fiction"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."
