Jayson (Středa, 5.7., 21:54)
◼▪◼
Bylo teprve pár minut před desátou, ale Jayson si už urovnal polštář na sedačce, roztáhl deku a chystal se jít spát. Tak brzo nešel už hodně dlouho.
Cody se asi před čtvrt hodinou zavřel u sebe po tom, co zamumlal směrem k Jayovi tiché "dobrou". Jay nic nenamítal. Popravdě nečekal nic.
Lehl si, přikryl se a zavřel oči. Přemýšlel, jak se zachová zítra, jelikož jeho plán zatím nevycházel tak, jak měl. Uběhlo asi dvacet minut usilovného přemýšlení, ale na nic nepřišel.
Pak ho začalo něco nepříjemně svrbět na noze. Jay se to snažil překonat, protože většinou, když se poškrábal, svědilo ho to ještě více. Nakonec to ale nevydržel, rozsvítil lampu za ním a odhodil deku.
Jeho noha tam, kde se dotékala sedačky, zčervenala a objevila se na ní vyrážka. Jayson zhluboka vydechl a zanadával si. Pak si zkontroloval bok, ale uviděl to samé, co na noze. I jedna jeho ruka, pravděpodobně měl i celá záda.
Jayson byl hodně alergický na mikroplyš. A Codyho sedačka byla nejspíš udělaná z tohoto materiálu.
Vyskočil na nohy a zatnul zuby, jelikož mu to pomáhalo, aby se neškrábal. Přehodil přes sebe deku a chtě nechtě se vydal ke Codyho ložnici. Jay si uvědomoval, proč není Cody z jeho pobytu tady nadšený, a proto by dal teď vše za to, aby mohl zůstat na té pitomé sedačce. Ale to by znamenalo smrt.
Jemně zaťukal a zevnitř se ozvalo škemrání. Jayson zůstal stát na místě a trpělivě vyčkával, až mu Cody otevře. Když jeho hlava vykoukla úplně stejně, jako když mu vysvětloval, že si zabouchl, trochu se pousmál.
"Mám problém," řekl Jay a Cody se ještě více zamračil. Jayson natáhl ruku. "Máš sedačku z mikroplyše, že? Jsem na ni alergický, mám vyrážku i na zádech a bocích."
Cody otevřel dveře o něco víc a narovnal se. Jeho tvář zjemněla. "A... Je to moc vážný? Nepotřebuješ do nemocnice nebo tak?"
Jayson se ušklíbl. "Chtěl bys se mnou i do nemocnice? Nevím, jestli by ti o mně něco řekli. Možná jen kdybys jim řekl, že jsi můj přítel."
Cody ho kopl. Poslední dobou kopal často. "Ber to vážně."
"Já to beru naprosto seriózně," ohradil se Jayson a přitáhl si těsněji deku. "Jen budu muset asi spát na zemi."
Cody chvíli mlčel. Nakonec ale vyšel z ložnice, došel do kuchyně a z jedné poličky vytáhl nějakou krabici. "Taky mívám vyrážky, ale z chloru. Mám na to mastičku, třeba ti to pomůže." Jay mlčel, zatímco se Cody přehraboval v obalech od léků. Popravdě se mu chtělo ale smát, protože podle Codyho výrazu to vypadalo, že má o něj vážně strach. Při tom to nebylo zas tak vážné. Jen měl vyrážku po celé noze, zádech, boku a rukách.
Cody našel to, co hledal, schoval krabici a přešel k Jayovi. Podal mu mastičku v bílém obalu. "Pojď ke mně. Jsem si docela jistý, že moje postel z mikroplyši není."
Řekl to nejistě. A nejspíš proti své vůli, ale i tak se Jayson konečně pořádně zazubil. "Zveš mě do postele? Vždyť jsme spolu ani neměli rande, to je divný."
Cody protočil očima a na patě se obrátil. "Mám manželskou postel širokou dva metry. Mám tam dostatek místa na to, abych mezi nás naházel všechny polštáře, to mi věř."
Jayson začal cupitat za ním. "Manželskou? Takže už jsme manželé? Ty jo, ty to bereš nějak zhurta, to je rychlý i na mě."
Jayson usoudil, že Cody začíná být na jeho poznámky imunní. Reagoval jen vyčerpanými povzdechy nebo protočením očí, což byly stejné reakce, jaké měla Jade. A Jade ho přes to všechno měla ráda, takže to znamenalo, že Cody bude mít taky!
Cody se zastavil uprostřed ložnice a naznačil Jayovi, ať si sedne-lehne-nebo-cokoliv-co-uzná-za-vhodné. Jayson se ale nejprve rozhlédl po té hezky zařízené místnosti s plakáty s Avengers. Uchechtl se a pak se posadil na postel.
"Teď to neber nějak... já nevím jak, ale prostě si potřebuju natřít tu vyrážku, takže sundávám triko," varoval ho Jayson. Cody bez jediného slova přešel na druhou stranu postele, takže byl Jayovi zády a neviděl ho. Přetáhl si triko přes hlavu a začal boky. Pak pokračoval nohou, rukou a nakonec měly přijít záda.
A Jay netušil, jak to udělá.
Mast ho na už natřených místech příjemně pálila a za chvíli to přestalo i svědit. Jayson se mezitím kroutil a ohýbal, aby si nějak natřel záda. Nejspíš tu mast na záda dostal, ale za boha netušil, jestli ji dostatečně rozetřel, aby neudělal Codymu fleky na povlečení.
"Ukaž."
Nejprve si Jay pomyslel, že jen blouzní. Že slyší Codyho, jak mu nabízí natření zad. Ale byla to pravda, jelikož mu Cody bral už mast z rukou.
"Jen ti chci pomoct, opovaž se to nějak překroutit nebo ti tu mast stříknu do očí a věř mi, že to pálí jak čert."
Cody má nejspíš sklony k násilí. Ale Jay usoudil, že je v něm probudil pravděpodobně on.
Jay předvedl pantomimu, kdy si zamkl pusu a odhodil klíč. Pak se otočil tak, aby byl zády ke Codymu. Cítil, jak se matrace prohnula, když se Cody posadil hned za něj. A za chvíli ucítil jeho hladké ruce na svých zádech.
Úplně v tu chvíli zapomněl, že ho záda ještě svědí.
◼▪◼
ČTEŠ
Million Reasons
Teen Fiction"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."
