38 chapter

2.8K 195 41
                                    

Než jsem došla k jeho autu, Styles už seděl za volantem a startoval. Bylo na něm jasně vidět jak moc chce zmizet ze školního pozemku, zvlášť když byl v mé společnosti. A upřímně po fiasku s Liamem jsem se mu snad ani nemohla divit. Obešla jsem kapotu auta, načež jsem otevřela dveře a co nejrychleji nasedla na sedadlo spolujezdce. Nevím, jestli by byl schopný rozjet se beze mě, no nechtěla jsem to riskovat.

Sotva jsem dosedla do měkkého polstrování šedé kožené sedačky, Styles zatočil volantem, plynule se odlepil od patníku a vyjel na hlavní silnici.

„Není ti zima?“ zeptal se s pohledem přišpendleným na vozovku před sebou. Střelila jsem po něm pohledem.

Mezi zuby intenzivně povaloval svůj spodní ret, zatímco své nehty zarýval do koženého potahu volantu. Bylo to snad poprvé, co jsem viděla Stylese nervózního a abych byla upřímná, docela se mi tahle jeho stránka líbila. Konečně projevil i trochu té lidskosti, což by bylo atraktivní, kdybych věděla, že mě neveze někam, kde tohle všechno bude chtít, z největší pravděpodobnosti, jednou pro vždy ukončit. Při tom pohledu jsem úplně zapomněla na otázku, kterou mi položil, proto, když jsem dlouho neodpovídala, sám natáhl levou ruku k topení a několika tlačítky zvýšil rychlost proudění teplého vzduchu. To pro mě bylo jako probuzení. Trhla jsem hlavou a natočila ji před sebe s tím, že se budu v bezduchém zírání na Stylese krotit. Alespoň se o to pokusit.

„Díky,“ hlesla jsem vděčně. Teď, když mě nepoutal pohled na jeho napjatou krásnou tvář, jsem si uvědomila, že mám studené ruce a po těle mi stále brouzdá stará dobrá známá zimnice. Semkla jsem dlaně k sobě a několikrát je o sebe protřela, což si Styles vyložil akorát k tomu, aby znovu několika stisky tlačítka ještě více zesílil topení.

Celá cesta probíhala v tichosti. Několikrát jsem se přistihla jak přemýšlím nad tím, že začnu mluvit já, ale vždy jsem se zase přemluvila k tomu, abych to nedělala. Vždycky ho v takových konverzačních situacích, kdy téma většinou bývá docela složité, pobízím já, možná bych pro změnu měla nechat na něm, aby začal sám. I kdyby to mělo trvat celou cestu.

„Vezmu tě k sobě, pak ještě musím někam zajet, ale budu do dvaceti minut zpátky,“ ujistil mě. To znamenalo, že mi věří natolik, aby mě u sebe doma nechal samotnou? Asi se nebojí, že bych mu mohla prohledávat zásuvky jako nějaká šílená stalkerka. To bylo docela potěšující. Ne, že bych něco takového vůbec měla v plánu, ale rozhodně jsem alespoň toužila zjistit, kdo je ten Harry Arogantní Dokonalý Bastard Styles mimo stěny univerzity. A možná jsem i trochu toužila prohlédnout si víc jeho sbírku knížek, aniž bych se před ním bála na kteroukoliv sáhnout prstem, když mě pozoroval za mými zády.

Chtěla jsem se zeptat, kam ještě musí teď večer zajet a proč mě nemohl vyzvednout až potom, ale nakonec jsem se zmohla jen na přikývnutí. Nechtěla jsem vyzvídat, i když mě zvědavost zevnitř užírala.

Překvapivě jsem zvládla po zbytek cesty jen zírat z okna, přičemž jsem si žmoulala prsty v klíně, nepotřebovala jsem Stylese vidět, stačilo mi vědět, že sedí vedle mě a byla jsem dokonale nervózní a nesvá bez toho, aniž by mě propaloval tím svým pohledem. Měl takovou moc.

Ve stejné chvíli, kdy si Harry mírně odkašlal a upoutal tak mou pozornost, zrovna zatáčel a parkoval před jeho domem. Když zastavil a vypnul motor, aniž by se po mně ohlédl, vystoupil z auta, obešel několika velkými kroky kapotu, přičemž když se objevil u dveří na mé straně, otevřel je pro mě dokořán. Byl gentleman alespoň při otvírání dveří, to byla čárka k jeho kladné stránce osobnosti.

„Děkuju,“ hlesla jsem tiše, načež jsem, s hlavou skloněnou, vystoupila. Za sebou jsem zaslechla už jen bouchnutí dveří a následně klepání jeho semišových polobotek o asfalt, zatímco jsem se dostala na chodník. Několika kroky se dostal přede mě, vyběhl těch pár schodů ke dveřím jeho domu, načež zašátral v kapse a vytáhl klíče. Následovala jsem ho po schodech nahoru. Chystala jsem se projít dveřmi, které pro mě otevřel, ale Harry zvedl ruku a zatarasil mi cestu dřív, než jsem tak stačila udělat.

Just fuck my life [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat