Just fuck my life [CZ]

40 chapter

Upřímně jsem se nesnášela za to, že jsem ho donutila na mě křičet, i když to nebylo poprvé, zároveň jsem byla odhodlaná bít se za to, co jsem chtěla víc, než cokoliv jiného v tuhle chvíli. I když podle něho tohle byl konec diskuze, byla jsem rozhodnutá to ještě vytáhnout později, až zapomene na to, že jsem ho tím riskantním nápadem původně rozčílila. Je tu přece stále nějaká šance, že dojdeme ke společnému kompromisu. Musí být.

Od té společné hádky ani jeden z nás nepromluvil. Styles se soustředil jen na práci v kuchyni, zatímco já ho přitom ostražitě sledovala. Nesledovala jsem každý jeho pohyb, spíš jen tak automaticky jsem měla stále zrak upřený jeho směrem, byla jsem zahloubaná do vlastních myšlenek, které se ho, jak jinak, bezprostředně týkaly. Zajímalo mě, jestli tohle někdy má šanci fungovat. Byli jsme oba příliš odlišní a i když se mi právě tohle docela líbilo, nebyla jsem si jistá, jestli je to dobře. Zatím se mi jen zdálo, že se jen oba snažíme, aby to fungovalo, ale skutečnost je, že vlastně stejně ani jeden vůbec neví, co se mezi námi děje a jestli to má nějakou budoucnost. Možná to byla hloupost o tom takhle přemýšlet, ale po dnešku jsem byla zmatená víc, něž kdy jindy.

Styles vypadal dost nečitelně, jako vždycky. Nebylo na něm vidět, že by s ním výměna našich argumentů nějak otřásla. Mohlo uběhnout od hádky deset minut, patnáct, možná půl hodina a stejně se na mě ani jednou nepodíval. Zřejmě mě úplně vytěsnil z mysli, schválně mě ignoroval, aby zapomněl, že s ním jsem v jedné místnosti. Což bylo pravděpodobné. Už jsem stačila postřehnout, že tohle je způsob, jak Styles často řešil spory a problémy. Prostě mě ignorovat.

„Můžeš mi podat ubrousky tam na parapetu?“ požádal mě zničehonic. Chvíli mi trvalo, než jsem se zbavila toho malého šoku, že mě konečně vzal na vědomí. Slezla jsem z vysoké barové židle, na které jsem doteď seděla, a ohlédla se k oknu po levé straně, kde osaměle stála role sněhově bílých ubrousků, pro kterou mě poslal, neboť měl plné ruce práce. Vydala jsem se k ní a následně zpátky k lince, za kterou postával Styles. Zrovna když jsem mu ubrousky položila na desku před ním a chystala se ruku odtáhnout a vrátit se ke svému místu, kde jsem mohla v tichosti sledovat toho atraktivního muže jak pro mě vaří večeři, hbitě omotal své prsty kolem mého zápěstí a silně ho stiskl. Automaticky jsem sykla bolestí a svraštila obočí, zatímco jsem zrak překvapeně upřela do jeho skloněné tváře.

Nepředpokládala jsem, že byl jeho záměr mě tak bolestivě chytnout, ale u něho člověk nikdy neví, možná mi chtěl něčím dokázat jak moc je na mě právě nasranej. Mohla jsem ho ujistit, že jsem to věděla i bez toho.

Pozvedl bradu a opětoval mi pohled. Myslela jsem si, že uvidím znovu ty černé lávy, které se v jeho očích objevily, když se tenhle večer celý zvrtl, ale překvapilo mě, že se na mě dívaly jeho typicky čisté lesklé smaragdy. Stisk okamžitě povolil, ve tváři se uvolnil a jediným prudkým pohybem si mě přitáhl blíže k sobě. Narazila jsem do jeho hrudi, načež mě okamžitě přitiskl zády k okraji kuchyňské linky. Nevypadal u toho zuřivě nebo naštvaně. Naopak. Zhluboka se vydýchával, zatímco já dech pomalu a jistě ztrácela. Stále jsem na jeho blízkost reagovala stejně přehnaně jako na začátku a myslím, že tohle se nikdy nezmění.

Opatrně pustil mé zápěstí, proto jsem toho okamžitě využila a dlaní se zapřela o jeho hruď, zatímco v prstech druhé ruky jsem jemně sevřela lem jeho trička, snad jako by mi tohle mělo pomoct v tom, abych se necítila tak nervózně. Samým očekáváním jsem pootevřela rty a zaklonila více hlavu.

Chtěla jsem aby mě políbil.

„Je ti jasný, že když to spálím, budeme jíst ty špagety s kečupem?“ zašeptal, ale než jsem stačila nějak zareagovat, překonal tu malou vzdálenost. Jen v jediné sekundě se nepatrně otřel špičkou nosu o ten můj, načež spojil naše rty. Na tváři mě zašimraly jeho volně rozpuštěné kudrliny, zatímco mým tělem projel jasně znatelný elektrický výboj. V téhle chvíli mi bylo nějaký jídlo úplně ukradený. Když se povrch jeho hladkých horkých rtů dotkl těch mých roztřesených a ledových, zapomněla jsem na to, o čem jsme se před půl hodinou hádali, dokonce i na to, že jsem ještě před chvílí umírala hlady a hluboce přemýšlela nad vztahem s Bastardem, což dělalo všechno akorát mnohem horší.