Just fuck my life [CZ]

Special chapter #1

warning: Kapitola ding ding ding věcí mezi Louisem a Adriannou, napsaná z pohledu Adrianny. Ya don't have to read that tho. NENÍ NIJAK DŮLEŽITÁ PRO PŘÍBĚH!

Adrianna's pov.

Zaklonila jsem hlavu a s jakýmsi zoufalým povzdechem jsem do sebe hodila zbytek obsahu mého kelímku. Třetího kelímku. Od doby, co jsme sem dorazili jsem stačila odpálkovat asi pět kluků, snad jen z intuice, že to rozhodně nebude ten pravý, který by měl naplnit tu mou úžasnou ulhanou věštbu. Pche. 

Přesně tohle jsem nechtěla dopustit. Sedět tu a přemýšlet nad tím zasraně atraktivním idiotem se kterým jsem měla strávit dnešní noc, bylo na můj styl až příliš ubohé. Ještě nepatrná část mě stále neztrácela naději. Mohl se tu přece objevit. Jak se to sakra říká. Když nejde hora k Modadovi, nebo jak se ten chlápek vlastně jmenoval, úplně nepodstatné, musí on k ní. Nemohl mě přece odmítnout podruhé. Navíc to možná odmítl jen proto, že byl ve třídě plné studentů. Kdo ví, jak by reagoval, kdybych se ho zeptala v soukromí. 

"Shit," zaklela jsem tiše, načež jsem se z barové židle vyškrábala na nohy a s nově nabitým odhodláním jsem byla připravená si pro ten sex dojet i k němu domů. To, že jsem vlastně ani netušila, kde bydlí, bylo nepodstatné. Jak těžké může být zjistit něčí adresu v době, ve které žijeme. Každý ví v podstatě o tom druhém skoro všechno, někdo musel vědět, kde ten Bastard bydlí. Při nejhorším jsem vždycky mohla jet zpátky na univerzitu a házet vajíčka do okna jeho kabinetu, chápete, jako pomstu za zmařenou párty, na kterou jsem se těšila týdny dopředu. Ignorovala jsem své lehce neostré vidění a mírně se motající nohy, byla jsem v pohodě. Byla jsem dost v pohodě na to, abych dokázala zvládnout jednoho arogantního chlapa se sexy zadkem. Byla jsem i tak moc v pohodě, abych v pohodě zvládla i opilého Louise, co mi momentálně zastoupil cestu. Naklonila jsem mírně hlavu, založila si ruce v bok a s nadzvednutým obočím čekala, co z toho paka vyleze.

"Ona… tam, víš," hlesl. Nějakým nedorozuměním se v jeho ruce objevila plná láhev nějakého tvrdého alkoholu. Polovinu obsahu z ní měl už z největší pravděpodobnosti v sobě.

"Jo, úplně vím, Loui," přikývla jsem ironicky a zúžila na něho oči, společně s jízlivým, avšak lehce pobaveným šklebem. Většinou jsem se náramně bavila nad opilým Louisem. Byl snad ještě zábavnější, než opilá Vanessa, což byla teprve show.

"Odešel jsem jenom na chvíli, chápeš, prostě na malou sekundičku… a pak se tam objevil ten fotbalista a ona ho za mě vyměnila, chápeš?" zahuhlal a nechápavě zakroutil hlavou.

"Myslíš on?" opravila jsem ho ledabyle, načež jsem Louisovi vyrvala láhev z ruky a vložila ji do ruky nějakého kluka, co zrovna procházel kolem nás.

"To bylo moje," ohradil se dotčeně. Snad se mě snažil se svými zpomalenými reflexy i zastavit, ale rukou hmátl do prázdna, láhev byla už dávno na druhém konci pokoje. Mohla jsem mu ji nechat. Mohla jsem se na něho vykašlat, ale zřejmě jsem neměla nic lepšího na práci. než se starat o otravného Tomlinsona.

"Jasně, že bylo, a už není, víš, jak to chodí," odbyla jsem ho s pokrčením ramen.

"Jak si to myslela s tím on?" zeptal se zničehonic. Usmála jsem se nad tím jeho debilním obličejem. Sotva na mě viděl. Mžoural na mě zpod víček.

"No, že jsi se přeřekl, chtěl jsi říct on," vysvětlila jsem mu pomalu.

"Nechtěl. Odkopla mě ona. Měla strašně krásný vlasy, takový dlouhý a hnědý, podobný těm tvým, jen delší," vyžblebtal. Takže já si celou dobu myslela, že je Louis na kluky a on vlastně nebyl? To je mi novinka. Pamatuju si ty dlouhý konverzace s Nessou, jak jsme společně polemizovali nad typem kluka, který by se k Louisovi hodil. Ups. Jen malá chybička. Nechtěně jsem se uchechtla, což Louisovi z nějakého důvodu přišlo děsně zajímavý.