Just fuck my life [CZ]

14 chapter

"Jsi připravená? Van?" ozvalo se tlumeně skrz dveře koupelny. Adrianna ji celou zabírala už dobrou hodinu a půl. Bylo neskutečný, jak dlouho ji trvalo se někam vypravit. Jen sprchováním strávila dobrou půl hodinu.

"Budeš koukat!" zahlásila v momentě, kdy vykročila s hlavou hrdě vztyčenou a rozpraženými pažemi. Nevzhlédla jsem hned. Dočítala jsem pár posledních řádků z kapitoly rozečtené knihy, když mě vyrušila, takže jsem ji pochopitelně chtěla nejdřív dočíst. A abych byla upřímná, chtěla jsem Ad i trochu naštvat, a sama se pobavit.

"Ehm, Nesso? Prožívám si tu právě hvězdný moment, všechno ničíš," vyčetla mi dotčeně.

"Moment, už jenom tři řádky," požádala jsem ji s prstem zdviženým ve vzduchu. Slyšela jsem z její strany jen hlasitý otrávený povzdech, ale překvapivě nic neřekla, dokud jsem nezaklapla knížku a nesundala si z nosu brýle na čtení, načež jsem pohled zaostřila na Ad stojící na prahu koupelnových dveří.

"Wow, trochu odvážný kousek, nemyslíš?" zeptala jsem se mírně šokovaně. Začala jsem se lehce obávat toho, jaký šaty si připravila pro mě. I když v tomto případě byly lehké obavy hodně slabé slovo.

"Možná, ale zakrývá to v podstatě všechno důležitý, stále tu zůstalo trochu pro představivost," namítla s hlavou skloněnou dolů na své černé, krajkované, večerní šaty s dlouhým rozparkem, bez ramínek a díky krajce v podstatě takřka průhledný; díky bohu ne na těch nesprávných místech.

"Každopádně," dodala, "kdy se míníš převléknout ty?"

Svou odpověď jsem zamumlala ve stejné chvíli, kdy se ozvala dutá hlasitá rána za našimi dveřmi. Abych byla přesnější - na naše dveře, řekla bych.

"Co to do prdele...," začala Adrianna šokovaně.

"Holky, můžete pro mě ty dveře otevřít?" přerušil ji hlas s výrazným jižanským přízvukem, který nepatřil nikomu jinému, než Louisovi. Kdo by to byl řekl. Jenom on dokázal vždycky způsobit takový povyk, většinou kvůli ničemu.

S nadzvednutým obočím jsem se podívala Adrianniným směrem. Ta mi odpověděla stejně zmateným pokrčením ramen. Po další raně jsem se zvedla na nohy, několika kroky přešla ke dveřím a sebrala v rychlosti za kliku. Připadalo mi, jako by se to tu snažil právě celý zbourat, rozhodně k tomu neměl daleko.

"Co to kurva... Lousi," vypadlo ze mě při pohledu na promáčklý dveře našeho kolejního pokoje.

"Díky, love, snažil jsem se otevřít ty dveře kopnutím, chápeš... jako James Bond, ale je to těžší, než to vypadá," postěžoval si s povzdechem.

"Rozbil nám dveře?" podivila se Ad. Zmohla jsem se jen na přikývnutí, zatímco jsem stále skenovala škodu na dveřích. Zajímalo by mě, jestli Louis někdy uvažuje předtím, než něco udělá. Čím déle jsem ho znala, tím více jsem si byla jistá, že ne.

"Jsem James. James Bond a vy slečno, vypadáte úchvatně," pronesl hlubokým hlasem. Myslím, že to měl být i nějaký pokus o svádění z jeho strany, ale nebyla jsem si úplně jistá.

"Já vím," přitakala Ad nadšeně.

"A vy...," zarazil se při pohledu na mě. Pomalu jsem pozornost obrátila na něho. Měl na sobě černý smoking s černým motýlkem a bílou košilí. Na očích měl tmavé sluneční brýle, které si momentálně z očí zdělal, aby si mě mohl lépe prohlédnout a vlasy, ty měl načesané dozadu, zpevněné vrstvou gelu na vlasy.

"Nesso, proč nejsi oblečená, úplně kazíš mou scénku," vyčetl mi, načež rozhodil rukama do vzduchu, společně s malým povzdechem. Mírně jsem převrátila očima. Byla jsem podle všeho ta nejhorší, neboť jsem se ještě stále nezačala chystat i přes fakt, že ta párty začíná až za hodinu.