Tarzan✔

17.

„Ty vole, dvě děti najednou. Jako chápeš to? To snad není možný,“ Kyle se mohl radostí zbláznit. Ten strašidelný úsměv z ordinace ještě stále zůstával na jeho tváří
„Jo, ale dávej pozor na cestu,“ varovala ho Christina na sedadle spolujezdce. Ona, na rozdíl od něj, nebyla tak nadšena. Vážně? Dvě děti? A na ráz? To nedám. Nahlas si povzdechla.
„Copak? Ty nejsi šťastná?“ až teď si všimnul, že ona jeho nadšení nesdílí.
„Já.. já asi nevím. Bojím se. Nejde jen o HIV, ale jsou to dvě děti najednou. Ještě jsem žádný dítě neměla, takže nevím, jestli to zvládnu,“ vyřkla své obavy.
„Ale zlato, nebudeš na to sama. Jsem tady přeci i já,“ uklidňoval ji, když zajížděl na parkoviště. Zaparkoval, vypnul motor a naklonil se k ní. „Já už se nemůžu dočkat. Třebas to bude holka a kluk,“ usmál se, až se mu rozsvítily oči.
„Jak můžeš být tak v klidu? Copak se vůbec nebojíš?“ zadívala se mu hluboko do očí, aby nalezla to, co cítí ona, ale u něj žádný strach neviděla. Jen čistokrevnou radost.
„Ne. Našel jsem úžasnou ženskou a budu táta. Už se nebojím ničeho,“ pomalu se k ní sklonil. Zadíval se jí na rty a políbil ji tak něžně, že se mu roztekla mezi prsty. Uklidnil ji natolik, že si začala uvědomovat zázrak, který v ní roste. A byl to krásný pocit.

****

„Měli bychom vymyslet, jak to bude dál. Musíme si najít větší byt. Tady nemůžeme vychovávat dvě děti,“ řekl Kyle a posadil se k Christině na gauč. Položil na stůl misku s brambůrkami a dvě limonády.
„Já mám dost velkej byt. Vlastně je to takový malý baráček na předměstí. Má čtyři ložnice a dvě koupelny,“ když viděla Kylovo obočí, které vyletělo do oblak, musela se usmát.
„Proč se teda mačkáme tady a nejsme u tebe?“
„Protože jsem pochybovala o tom, že bys chtěl jít ke mně. Nechtěl jsi mě ani tady.“
„To je fakt,“ přiznal a natáhnul se pro brambůrky. „Tak co, pustíme si ten film?“
„Jasně, ale nevím, jestli to vydržím dokoukat, jsem nějaká unavená,“ položila si hlavu na jeho rameno a zívla si. A měla pravdu. Po dvaceti minutách už slintala Kylovi na tričko a spala jak dudek. Kyle se jen usmál a políbil ji do vlasů. Dal ji lehnout a ze skříně vytáhnul deku, kterou jí zakryl.
„Dobrou noc,“ pošeptal. Dostal docel hlad, tak si šel udělat něco k jídlu. Připravil si tousty a vše, co k nim potřeboval, když ho vyrušil zvonek. Podíval se na Christinu, zda ji to nevzbudilo, ale kde pak. Došel tedy ke dveřím a otevřel. Hned na to se zarazil a litoval toho, že ty zatracený dveře vůbec otevíral.
„Ahoj, zlato,“ škyt. „Tak jsem přišla?“ do domu vtrhla na mol opilá žena. Vizáží vypadala na šedesát, ale rozhodně jí tolik nebylo. Vlasy měla černé se značně viditelnými šedinami.
„Mami, co tady děláš?“ protočil očima a zavřel dveře, i když nerad pouštěl matku dál. Jen jí nemohl nechat tak opilou na ulici.
„Dlouho jsem tě neviděla,“ chtěla se posadil na gauč, ale všimla si Christiny. „Je, ty tady máš holku, tak já půjdu. Nebudu rušit,“ mávla rukou a chystala se odejít.
„Takhle nikam nejdeš,“ zatlačil ji do kuchyně. „Bože, ty smrdíš,“ odvrátil od ní zrak. „To musíš být furt nalitá jak doga.“ S matkou ani s otcem nikdy neměl dobrý vztahy. Otec se staral o svou práci a o to, aby nikdo nepoznal, že je jeho žena těžkej alkoholik, takže mu moc času na jediného syna nezbylo. Vyřešil to originálně. Poslal ho do internátní školy. Matka? Ta měla vždy radši flašku tvrdého alkoholu, takže taky případ sám o sobě. Proto se od nich odstěhoval. Sice bydleli všichni v New Yorku, ale ten je dostatečně velký na to, aby se nepotkali.
„Zlato, já nemám kam jít. Tvůj otec mě vyhodil, nech mě prosím u sebe, než si něco najdu,“ mluvila, jako když vypnete robota. Zpomalovala se jí mluva a hlava jí padala na stůl. Nestihla se ani opřít o desku stolu a už spala.
„Ne, sakra, ne! Do hajzlu, mami, vstávej, tady nesmíš zůstat. Já mám svůj život,“ marně už jí prosil. Nezbylo mu nic jiného, než ji odnést do ložnice a nechat matku vyspat. Tak to dopadlo, že má doma dvě Šípkové Růženky. Hlasitě vydechnul a podíval se na Christinu, která dál spala. Ze zadní kapsy vytáhnul mobil a vytočil otcovo číslo.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co u mě dělá máma?“ Žádné ahoj tati. Rád tě slyším. Rovnou mu vynadal.
„Čau, synu. Taky tě rád slyším. Jo, matku jsem vykopnul, když jsem jí načapal v naší posteli s jiným. Sorry, ale měl jsem s ní dost dlouho trpělivost. Ten alkohol člověk nějak přežije, ale aby ho kouřila nějakýmu cucákovi v naší posteli, tak to už ne. To, že je u tebe je mi upřímně líto, ale já už pro ni nehnu ani prstem. A jak se jinak máš?“ zeptal se otec jako by mu před chvilkou neřekl o tom, že se matka zachovala jako děvka. Šokovaný jeho výkladem hlasitě polknul a vstřebával jeho slova.
„Mám se fakt skvěle, táto. Mám u sebe svou alkoholem nasáklou matku. Jo, a jen tak mimochodem. Budeš děda, rovnou dvojnásebnej,“ řekl s načnou dávkou hořkosti a zavěsil. „Zasraná rodina.“