Možná-omyl a ještě devadesát osmkrát

*STAČÍ OMLUVA*

*Valentýna*

Archie se chytil za vlasy jako šílenec a namáhavě vydechoval. Netuším, jestli se tak bál mi to říct nebo to bylo těžké pro něj samotného. Posoudit jsem toto nezvládla.

„Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěl o tom, proč jsem se sem přestěhoval a všechny ty ostatní věci?"

„Ano," řeknu pomalu a v duchu se modlím, aby to nebyla lež.

„Pamatuješ si, jak jsem i řekl to, že pro mě existuješ jen a jen ty?"

„Ano,"

„Neříkám, že bych ji miloval, Valentýno. Vážně ne. Ale..." Alarm v hlavě upozorňoval, že mě oslovil celým jménem.

„Archie, co jsi udělal?" řeknu vážně a bolí mě u srdce ještě dřív, něž mi to řekne.

Archi jen zavrtí hlavou. „No tak, chlape," řekne s úšklebkem Konrád. „Nestyď se."

„Kitty," vzdychne. „Kdy jsi mě podvedla?"

„Cože?" řeknu, i když jsem otázce rozumněla dobře.

„Kdy? Jaký to byl den?" Udělá se mi knedlík v krku, protože je definitivní, že to ví a já o tom absolutně nechci mluvit. „Kdy?" zopakuje netrpělivě.

„Hned na začátku prázdnin na té párty u Viktorie." řeknu rychle a všimnu si, jak se Rupert potichu vytrácí z místnosti.

Archie zavře a otevře oči. „Ten den jsem podvedl i já tebe."

Cuknu sebou jako by mě někdo polil ledovou vodou a oněmním. Jen na něj hledím a přemýšlím nad tím, jestli to opravdu řekl. V hlavě mi zní jen: Ten den jsem podvedl i já tebe. Ten den jsem podvedl i já tebe. Ten den jsem podvedl i já tebe.

„S kým?" zeptám se a kdyby můj pohled mohl vraždit, tak by teď byl rozseklý napůl. Přesně na dvě hezké poloviny. Moc hezké poloviny.

Archie mi neodpoví a Konrád se pohrdavě zasměje. „Fotbalisto," osloví ho. „Jen do toho. Neboj se." ironicky se na něj usměje a jde vidět, že z toho má dobrý pocit.

„Když jsi odešla od toho bazénu, přišla za mnou Megan s Rachel."

„Ty jsi spal s oběma, viď?" Hrknu.

„Ne!" brání se. „Jen s jednou!"

„A to má tohle ospravedlnit? To si ze mě děláš srandu."

„Vždyť jsi to udělala taky! Dokonce stejný den!"

Zmlknu, protože má pravdu. Má ji a já mu to nemůžu vyčítat už jen z toho principu, že já to udělala také. Ale stejně mu to vyčítám.

„Kdo z těch dvou?" Zeptám se ho příkře.

„Přemlouval jsem je, aby si pak se mnou šly zaplavat, jenže Megan někdo volal, tak odešla. Zůstal jsem tam jen s-"

„Jméno, Harry."

„Rachel." A okamžitě vím, že to jméno ze srdce nenávidím.

„Já ti uvěřila tu tvou histroku o tom, že jsi Rachel podvedl s Megan a přitom to ty jsi mě podvedl s Rachel!" vyjedu po něm. „Jak jsi mi mohl takhle lhát?"

„To nebyla lež! Všechno, co jsem ten večer řekl byla pravda! I to s Freyou i to s Megan a Rachel. Nelhal jsem ti v ničem."

„Až na ten malý fakt, že nejsem jediná holka, která pro tebe existuje." vyčtu mu.

„A ty jsi říkala, že Konrád je minulost!"

„Ale to jsem řekla po tom, co jsme se spolu vyspali! Neřekla bych to dřív, než se to stalo." teď už skoro křičím.

„Protože minulost nebyl a nikdy nebude, co?" Řekne Archie jedovatě.

Nedokážu se udržet, zatímco Konrád se líně opřel o rám dveří. „Nechtěl bys vypadnout?"

„Ani ne." odpoví Konrád klidně. „Prosím tě, fotbalisto, mohl bys nám dovyprávět ten příběh, jak přišla k tomu bazénu?"

Archie se na mne prosebně podívá a já ho jen pobídnu. „Rachel pak řekla, že ji je zima a aby jsme šli dovnitř. Byl jsem příliš opilý na to, aby mi přišlo divné, že chce jít se mnou do nějakého pokoje."

„A to ti ani nepřišlo divné, když z tebe strhala oblečení?"

Archie polkne.

„Počkej," falešně se zasměju a před očima mám obraz Harryho, jak líbá Rachel. „Takže jak to bylo? Ona nesvedla tebe, ale ty ji? To si ze mne fakt musíš dělat prdel, ne?" Místo odpovědi se na mě Archie omluvně podívá. Otevřu pusu dokořán a potlačím slzy, které se mi hrnou do očí. A pak si vzpomenu, jak mi a Gabriele Erik vyprávěl příběh o spaní na chodbě. „Proč jste se ráno pohádali?"

Zatváří se zmateně, protože nemohl tušit, že to vím, ale i tak mi odpověděl. „Proč asi? Chceš mi říct, že vy dva jste se potom nepohádali?" zařve, což mě překvapí. „I když asi ne. Třeba jste si to spolu rozdali, když k tobě lezl do pokoje oknem."

„Cože?" Jak to, kruci, ví?

„To bylo to ráno, kdy jsi byla obzvlášť toxická. Co tě tak naštvalo? Že jsem vás vyrušil?" Bouchne lahví o kuchyňskou linku.

„Ne!"

„Ale ano!" Trvá na svém.

Konrád se zasměje. „To muselo být až potom, protože když jsem vlezl k ní do pokoje, byla příjemná."

„Tak to věřím." prohlásí naštvaně Archie.

Pootočím se na Konráda. „Moc nepomáháš." Konrád pokrčí rameny a já zase upřu pozornost na Harryho a střepy kolem něj. „Jak to vlastně víš?"

Archie se nadechne a s výdechem změní výraz ve tváři. „Proč jsi mi to neřekla, Valentýno?" řekne napůl žalostně a naštvaně místo odpovědi. „Proč se vždycky musím všechno dozvědět od ostatních a ne od tebe? To vůči mě vážně nechováš ani trochu náklonosti? Ani trochu?"

„Archie," řeknu jemně.

„Ne," prohlásí. „Ty jsi mě podvedla, lhala jsi mi několikrát a zatajila jsi bezpočet věcí bez jakéhokoliv náznaku lístoti. Ani nemáš špatné svědomí. Prostě nic. Ano, já jsem tě podvedl taky." pžizná. „Neříkám, že ne, ale už nikdy jsem se Rachel nesetkal. A nic dalšího jsem ti nezatajil. Dokonce jsem celou noc na tebe čekal na těch schodech s ubrečenou Viktorií, zatímco jsi usínala s ním v objetí." S každou přibývající větou zní spíše zklamaně a smutně, než naštvaně a tak svůj vztek ovládnu stejně jako on, i když nepříjmený pocit v žaludku a bolest na srdci sílí. „Omlouvám se a opravdu mě mrzí, že jsem tě podvedl s holkou, která se mi hnusí a kterou nemáš ráda. Omlouvám se ti za všechno a mrzí mě to, co ti teď řeknu, ale já musím, Kitty."

Zavrtím nesouhlasně hlavou se slzami v očích. „Tak to neříkej, Archie. Prosím, prosím."

„Nedokážu to přijmout. Zradila jsi mě a ani ses neomluvila. Tolikrát jsi šlápla vedle a bez omluvy nebo projevu lítosti."

„Ale mi to je líto! Copak to nevidíš?" řeknu a chytnu si obličej do dlaní, protože začnu brečet se zlomeným srdcem jako včera brečela Viktorie. „Promiň mi to."

„Omluvila bys se, i kdybych se o tom nezmínil? Myslím, že by to bylo stejné jako s tím ostatním." řekne konejšivě. „Už s tebou nechci dále být, Kitty." Pak se odmlčí a dodá: „A to stačila jen blbá omluva, která by musela být přenesena daleko dříve."

Kouknu se mu do očí, abych věděla, jestli to zachránit půjde anebo ne. Jestli máme šanci a pokud mi dokáže odpustit, ale v jeho očích je jen lítost bez jakéhokoliv zájmu o záchraně před újmou našeho vztahu.
V ten moment mi je jasné, že Archie a já jsme nadobro skončili.

#urasimh