Možná-omyl a ještě devadesát osmkrát

*DRAMA ZA DRAMA*

*Valentýna*
(J.A; Pýcha a předsudek)

Celý týden jsem byla nervózní z pátečního představení, ale když nastal pátek, byla jsem poněkud klidná. Všichni jsme tam byli už ráno, aby jsme stihli všechno připravit a hlavně připravit sebe. Všichni jsme byli na dvanáctou hodinu dopoledne připraveni a trochu nervózní. Ale nikdo z nás se nestyděl. Nestyděli jsme se vystupovat před celou školou, protože jsme hodně lidí znali a ti straší sem ani nepřišli - na co taky. A mladší žáci? Ti nám byli ukradení.

,,Připraveni?" zeptala se nás učitelka, když zbývalo před začátkem představení pět minut. Všichni jsme souhlasně s úsměvem přikývli. ,,Umíte to perfektně!" chválila nás. ,,Tohle zvládneme, stačí jen dýchat a vžít se do role." poradila nám a za chvíli řekla: ,,Dobře, dobře. Zbývají dvě minuty.". Pak se otočila zády k nám a vyšla na jeviště, na kterém už byly rekvizity. ,,Vítejte," začala učitelka, ale já ji dál neposlouchala.

Nádech, výdech Woodsová.
První vešla na scénu Emily s Williiamem, kteří hrají manžele Bennetovy. Paní Bennetová se snaží domluvit svému manželi, aby je představil zámožnému panu Bingleymu. Když Emily zjistí, že se tak už stalo, hra se začne odehrávat na slavnosti, kde Mia s Erikem tančí a zase jim to jde skvěle a kde poprvé přijdu na scénu i já, abych se prvně viděla s panem Darcym, který o mě řekne, že jsem obstojná. Všechny dialogy proběhnou podle scénáře a když mě Rupert v roli pana Collinse žádá o ruku, pokouším se ovládnout smích, protože Rupert nikdy nebývá takhle vážný. Někdy mi přijde, že je z nás ten nejlepší herec - až na Megan, která pořád pokukuje po Archiem. A když si s Harrym ve hře začneme oplácet lehkou náklonnost, vidím mu na očích, že se tak tak drží, aby mě nepolíbil. Což mě přiměje nad tím taky uvažovat a musím se držet stejně jako on.
A pak nastane scéna, která se vymkne z rukou.

Rozhozený Konrád řekne: ,,Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji a miluji."

Zarazím se, tak jak jsem trénovala několik zkoušek a vykulím oči. Konrád jako obvykle začne mluvit o tom, jak mě miluje, ale že je ponižující, že se mu nemůžu rovnat, což mě naštve. Ale rozhodí mě jeho pohled, takhle se nikdy netvářil. Odvádí vážně skvělý herecký výkon.

I když mluví o obavách, naštvu se ještě více, protože počítal s tím, že vyjádřím k němu stejné city jako on ke mně. Ale jeho pohled mluví úplně o něčem jiném. Jako kdyby mi říkal, že ví, že to není správné a že ho nechci, ale že on to musí udělat. Zkrátka jsem nechápala, o co jde. ,,Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a i kdybych vděčnost cítila, pak bych vám nyní poděkovala. Nemohu to však učinit, nikdy jsem nestála o vaši náklonnost a vy jste ji podlehl proti své vůli."

Po chvilce pomalu i rozčileně řekl: ,,A to je všechno, co mám za čest vyslechnout od vás v odpověď? Snad bych se mohl zeptat, proč jste mě takto odmrštila."

,,A snad bych se já směla zeptat, proč jste mi s tak zřejmým úmyslem mě pobouřit a urazit přišel sdělit, že mě milujete proti své vůli, dokonce v rozporu se svou ctí?" odpověděla jsem a chtěla pokračovat v důvodech, proč ho nemůžu milovat a proč ho odmítám. Jenže on přistoupil ke mně a jeho teplé dlaně mě chytily na krku.

,,Neuhýbej." zašeptal a nahnul se ke mně.

Jeho vůni jsem odolat nemohla a když se jeho rty dotkly mých, nemohla jsem se odtáhnout. Jak bych mohla? Konrád mě začal líbat. Už po druhé mě políbil. Přitiskl se ke mně a já ho nechala. Jeho ruce mi sjely po šatech kostýmu... kostým. Zarazila jsem se, ale nepřestávala mu polibek oplácet.

,,To je v pořádku." zašeptal mezi polibky a pak mi to došlo. Jsme na jevišti. Hrajeme hru Pýcha a předsudek a právě jsem Konrádovi řekla, že ho nemiluju. Chtěla jsem se znovu odtáhnout, jenže on řekl: ,,Nepouštěj mě." ve stejnou chvíli jako někdo zakřičel: ,,Stáhněte oponu!"

A pak nastal chaos. Pořád jsem Konráda pevně držela a nechala ho, aby mě líbal, ale pak on pustil mě a než jsem se z toho probrala, jsem si všimla, že leží na zemi a pustil se do něj žárlivý Archie.

,,Ty hovado!" zařval můj kluk.

,,Tu oponu!" zařvala učitelka Clarková a já se otočila směrem k divákům.

Opona už byla v polovině, ale i tak jsem si všimla, že všichni se zvědavě naklání k nám a mi bylo jasné, že ,,velmi emotivní loučení" je to poslední, co se teď bude probírat. Líbala jsem se s klukem, který pro mě vždycky znamenal všechno. To on políbil mě. Už po druhé. Srdce mi bilo jako splašené a já ho chtěla zpátky mít u sebe. Proč není u mě? Pak mi to došlo... otočila jsem se zpátky, kde ležel na zemi Konrád s krvavým nosem a Archieho držel Jackob. Paní Clarková přiběhla k nim a začala zuřit.

,,Vypadněte všichni z toho pódia!" zařvala. ,,Kurva vypadněte!" Zděšeně jsem se na ni podívala a začala odcházet, jenže ona mě zastavila. ,,Vy ne Woodsová!" Zastavila jsem se a koukla se na odcházející herce z jeviště, kteří se přišli podívat na kluky, co se právě poprali kvůli... kvůli mě.

Přišla jsem k nim a Harry křičel různé nadávky směrem ke Konrádovi. Stála jsem mezi nimi a nevěděla ke komu jít.

,,Co sis myslel?!" zařval Archie zbrunátnělý v obličeji. ,,Proč jsi kurva líbal moji holku?!" snažil se vymanit z Jackobova sevření, jenže on byl dost silný na to, aby ho udržel, i když šlo na něm vidět vyčerpání.

Koukla jsem se na Konráda, který plivl krev na parkety jeviště. ,,Ona mě miluje." Řekl přidušeně.

Zasmál se. ,,To by ona políbila tebe!" Haló? Ta ona má jméno.

,,Líbala mě!"

Viděla jsem, že Archie vidí rudě a to jsem nebrala jako dobré znamení. ,,Ona ale chodí se mnou. Přestaň se kolem ní motat a nech nás bejt!"

Teď se zasmál Konrád. ,,Jasně. A proč nenecháš Val mluvit?" Otočil se směrem ke mně.

Jenže já se nezmohla ani na slovo. Neměla jsem, co říct a ani jsem nevěděla, co bych měla říct. Měla jsem v hlavě jen milion otázek a mi na jazyk nepřišla žádná jiná než ta nejdůležitější. Otevřela jsem pusu, abych ji řekla, jenže Archie začal znovu řvát.

,,Vidíš? Nemá ti co říct! Sráči!"

,,Nech Val mluvit." zastal se mě Konrád.

Oba přestali mluvit a koukli se na mě. Podívala jsem se na všechny přítomné. Učitelka s velkým zájmem koukala na tohle drama, Jackob uvolnil stisk, ale Archie to nepostřehl, protože mi věnoval veškerou pozornost stejně jako Konrád. Oba vypadají v těch kostýmech tak úžasně. Archie měl nastříkané vlasy hnědým sprejem a já měla na sobě hnědou paruku. Stáhla jsem si ji dolů a zaposlouchala se. Lidi za oponou tu stále ještě byli a naslouchali našemu dramatu, i když se je ředitel snažil srovnat a dostat ze sálu. Lidi, co byli na jevišti se rozprostřeli kolem něj a dívali se, někteří i tohle natáčeli. Mačkala jsem v ruce paruku a znovu otevřela pusu. Něco ve mně mi zase řeklo, abych se neptala, jenže já musela.

,,Proč jsi mě políbil?" zašeptala jsem, ale šlo mě jasně slyšet. Dívala jsem se do země, ale když mi nikdo neodpovídal, podívala jsem se Konrádovi do očí. ,,Proč jsi mě políbil?" řekla jsem hlasitěji a méně zranitelněji.

Byl pořád zaražený a chvíli mu trvalo než mi odpověděl. A jako vždy mi ten hlas ve mně radil dobře - neměla jsem se ptát.

#YouAreAllStillInMyHeart