Možná-omyl a ještě devadesát osmkrát

*HOVOR Z PRÁCE*

*Valentýna*

Následující ráno mě probudí mamka, která mi sedí na posteli. Má na sobě její typický župan a vlasy v drdolu, usuzuji, že vyšla ze sprchy.
Jakmile rozlepím jedno i druhé oko, oznámí mi, že do hodiny přijde návštěva a že mě čekají hned dvě velké novinky. Musím si dát sprchu, udělat ze sebe člověka, uslyšet zvonek a maminčin hlas, který říká: „Ahoj, Lucasi.", aby mi došlo, jaká jedna velká novinka ze dvou mě to čeká.

Vlezu si do pokoje s panickou hrůzou a opřu se o dveře, aby se jimi nikdo nedostal dovnitř.
Tam dole je maminčin nový přítel. Není to žádný Darren, určitě ne, ale i tak mám znepokující pocit z nového táty.
Panebože. Táta. Nikdo se nemůže rovnat s mým tátou. Tenhle muž bude jedině můj otčím, co navlékl maminčinému prsteníčku kroužek s drahokamem, a na své nářadí bezpočet kondomů. Chápu, že mamce chybí v domácnosti muž, ale... v domácnosti.
Co když se k němu budeme stěhovat? Nebo je možná chudý a on se bude stěhovat k nám. Co když bude ten cizí chlápek bydlet se mnou pod jednou střechou? Jaká má být sakra má reakce?
Odejdu od dveří a chytnu do rukou svůj mobil. Prohlídnu si Snap od Erika, kde se společně usmívají s Gab. Na jejich obnovení přátelství se budu muset zeptat později, teď mám totiž krizi.
Tentokrát se to zastaralé a trapné PN hodí. PN!
Co se děje? Přijde mi zpráva do minuty. Mám běžet k vám domů?
NE! Jen to ne. Hovor z práce jménem Lucas se objevil v našich dveřích.
Už běžím!
GABRIELO!
VALENTÝNO!
Nikam neběhej.
V tom případě FaceTime. Chci ho vidět!
Pochybuji, že jen tak zmizí.
V PŘÍPADU NOUZE volej.
Nádech, výdech, Woodsová, tohle zvládneš. Prošla jsi Chemií s dvaceti procent promeškaných hodin bez poskvrnky. Zlepšila sis průměr a dostala jsi vyznamenání. Nemáš otravu alkoholu ze všech těch večírků, kterých se zcela dobrovolně účastníš a proklouzla jsi před podvodem, co jsi napáchala s Konrádem. Tohle je jen další životní lekce - tohle si opakuju celou cestou dolů po schodech ke snoubencům.
Mám mu říct: „Ahoj, tati."? Nebo ho nemám zdravit vůbec? Mám říct: „Čauky mňauky, Lucasi." nebo „Ty jsi ten hovor z práce, že?"? Musím vůbec něco říkat?
Vlezu do místnosti, kde jsou babičiny vyšívané polštáře.
Máma sedí s mým nastávajícím otčímem zády ke mně a tak si odkašlu. Mamka se otočí a vstane. Pak vstane i ten muž a mě spadne čelist.

„Ahoj, Valentýno," pozdraví mě. „Já jsem Lucas Sutherland." usměje se na mě přátelsky.

Nemůžu uvěřit, že hovor z práce nebo Lucas (říkejte si mu, jak chcete) je ten mladý muž. Kouknu se na jeho ruku a pak na jeho obličej. „Je zlomená?" dokážu ze sebe jen vypravit.

Lucas se zasměje. „Ne, ne." Všimnu si, jak se na mě máma nepochopitelně dívá. „Říkal jsem, že jsem ti to odpustil." Pak chytne mámu za pas a řekne ji: „Snažila se mě zmrzačit."

Nervózně se zasměju.

***

Sedíme u kuchyňského stolu. Máma s Lucasem vedle sebe a oba se mě snaží přimět s nimi konverzovat, jenže já potřebuji pár minut na to, abych vstřebala fakt, že ten člověk, na kterého jsem náhodně narazila po Letním festivalu je muž, který si chce mámu vzít. Máma mi zatím jen oznámila, že jsou spolu pár měsíců a Lucas, že jim to spolu jde. Taky se zmínili o nějaké dceři, ale moc jsem je neposlouchala, protože stejně pochybuji, že ji někdy potkám.

„Jmenuje se Krystal." řekl Lucas. „Na podzim ji bude šestnáct. Máte narozeniny ve stejném měsíci. Mohly by jste to oslavit spolu."

„To je dobrý nápad." pochválí ho mamka. „To zní dobře, co myslíš, Vájo?"

Omluvně se usměju. „Pochybuji, že budu chtít osmnáctiny slavit s holkou, kterou ani neznám."

„Neboj se. Do listopadu se určitě spřátelíte." usměje se na mě mamka.

Mám chuť říct: „Ne, děkuji. Stačí mi, žes mezi nás dvě vetřela tohohle týpka se strništěm. Jeho pubescentní dceru znát nepotřebuji.", ale místo toho mile odvětím: „Jak to myslíš?"

„No," řekne Lucas pomalu. „Shannon a já se chceme sestěhovat k sobě." Koukne se na mámu, která se upřeně dívá na mě, ale já se nedokážu odvrátit od hovoru z práce.

„Promiň," řeknu. „Asi jsem vám špatně rozumněla. Měla jsem pocit, že jste řekl, že se chcete sestěhovat."

„Klidně mi tykej." řekne Lucas ve chvíli, kdy máma řekne šťatsně: „Přesně tak to je."

Oba se na sebe podívají a zasmějí se. „Aha," řeknu rozvážně a čekám, až mi dojde význam těch slov.

„Krystal si zamiluješ."

„Určitě," přisvědčí máma.

„Krystal," řeknu potichu její jméno, zatímco Lucas něco říká mé mamce. „Šestnáctiletá Krystal Shutherlandová." Nevím proč, ale zní mi to jako nadávka. „A ty dobré zprávy?"

„Dobré zprávy?" zeptá se mě máma.

„Říkala jsi, že máš pro mě dvě novinky." řeknu.

„Jo, tohle." usměje se na mě máma. Podívá se na Lucase. „Vlastně to jsou novinky pro vás dva." Říká rozvážně. „Steven přijede na pět dní sem."

Z hrdla se mi dere smích, který jakžtakž udusím.
Místo abych se zaradovala mě přemůže pobavení té ironie, že mámin nový přítel se chce s mámou sestěhovat v dobu, kdy přijede její ex na několik dní do tohoto domu.
Lucas se překvapeně a potěšeně, což může jen předstírat, usměje a moje máma ho za to políbí.

#urasimh