Možná-omyl a ještě devadesát osmkrát

*VELKÁ A JEDINÁ*

*Valentýna*

Odcházíme s Archiem ve chvíli, kdy z velkých dveří přicházejí další a další lidé a ve chvíli, kdy mi přijde SMS od neznámého čísla jako minule.
Stojí v ní: A znovu se roztékám, blyštím a zářím stejně mocně jako v tomto okamžiku ty samotná.
Kouknu se kolem sebe, ale nikoho známého nezahlédnu ani - zaplať pánbůh - Ruperta . Na chvíli mě napadne, že to je Archie, ale to je nesmysl.

„Hledáš někoho?" ptá se mě.

„Ne," zavrtím hlavou. „Jen mi už podruhé přišla zprává od neznámého čísla."

Archie se natáhne po mobilu a v očích se mu něco mihne, mám za to, že to byl plamínek automatické žárlivosti, ale naštěstí pochopí, že o nic nejde a tak ho uhasí. „Víš od koho to je?"

„Nemám zdání."

„Mám tomu člověku napsat?" Brání mě.

„Nech to být," odbydu ho. „Když ho budu ignorovat, dotyčného to přejde." usměju se na něj a Harry mě chytne za ruku. „Jak se chceš dostat domů?"

„A ty?"

„Stejně jako jsem se dostala sem - autobusem."

„Mám lepší nápad." usměje se a venku na vzduchu opře svůj kufr o stěnu. Vezme si telefon z kapsy a dá si ho k uchu. „Ahoj, tati," řekne po chvilce. „Už jsme přistáli. Slíbil jsem ti, že se ozvu, jakmile budu na letišti." Pak zmlkne, protože jeho táta něco říká a já si sednu na lavičku vedle kufru. Dneska je děsné horko a dusno. Ani nefouká sebemenší vánek, který by mi rozvýřil šaty. „Jo, let byl v pohodě. Řeknu ti všechno až doma." Po chvíli Archie zase začne mluvit: „Olivera přiveze mamka prvního září. Oni přilétají za dva dny zpátky. Jo, tati," řekne Archie lehce frustrovaně. „Všechno ti pak řeknu. Mohl bys jen prosím přijet?" Archie se usměje nad odpovědí svého otce. „Super," řekne už zase v dobré náladě. „No," dodá. „A mohl bys svést i, prosím, Valentýnu?" Střelím po Archiem nevraživý pohled. „Jo, je to ta Valentýna," zasměje se Archie do telefonu. „Tak jo, děkuji. Zatím ahoj." řekne Archie nadšeně.

„Cože?" vyhrknu konečně. „Tvůj táta něco o mě ví?"

„Jasně," usměje se. „Jsi má holka." Řekne jako by nic.

„Jenže nevěří na krátkodobé vztahy." prohlásím.

„No, protože jsme bez sebe přežili přibližně měsíc a ani jeden z nás neodkopl toho druhého, tak možná náš vztah můžeme posunout o stupeň výše."

„Chceš mi říct," řeknu pomalu, „Že mě dneska seznámíš se svým tátou, když vypadám takhle?" ukážu na své šaty. „Víš, jak jsem se zpotila, když jsem sem jela?"

„Jsi nádherná!" prohlásí Harry. „A já jsem taky zpocený jak prase." usměje se.

„Kreténe," zaúpím. „Je to se mnou tak zlý? Vážně jako prase?"

„Jasně, že ne." mrkne na mě, ale když později z lavičky vstanu, abychom šli do drahého auta jeho táty, tak mi do ucha zachrochtá.

Slušně se s Harryho tátou pozdravíme a zbytek cesty Archie mluví o svých zážitcích na Zanzibaru a následně i u nich v domě o panu Youngovi. Nikdy o něm nepromluví jako o Michaelovi.

„Má plnovous. Nosí smoking a to i na pláži." stěžuje si.

Jeho táta, který nemá ani plnovous a ani na sobě smoking se zasměje. „Chceš něco k pití, Valentýno?" osloví mě přívětivě.