Možná-omyl a ještě devadesát osmkrát

*MÁM SVOU HRDOST*

*Valentýna*

Musím pochválit tátu, že navrhl tenhle styl střechy a dá se po ní dokonale lézt. Řekla bych bezpečně, ale to by byla docela ironie, protože stačí chybný krok a mám zlomené ruce i nohy.

,,Dejte sem ten žebřík." ukážu na místo před sebou.

,,Jo, jo." řekne Konrád, který ho má v rukou. Žebřík vysune a přiloží ho k domu. ,,Opatrně." zašklebí se a Gab se zasměje.

,,No tak polez." hihňá se, zatímco já opatrně lezu po žebříku dolů. Nedělám to sice poprvé, ale zase takhle nelezu každý týden.

Když slezu dolů, zašeptá mi Konrád těsně za uchem: ,,Netuším, co má v plánu, ale možná bych ji měl dát ten elektrický obojek, který máme na psa." Valentýna by se tomu zasmála, kdyby to řekl nahlas a ne přímo za ní. Stačilo by, abych se otočila a cítila bych jeho rty na svých. Stačí malilinkatá otočka. Ještě mám z jeho dechu na krku husí kůži. Aspoň že nemám ten cop. ,,Ale mám takový pocit, že dnešní večer se buď hodně posere nebo bude dost zvrácený." dá hlavu pryč od mého ucha a já se k němu otočím.

Zvrácený to už je Konráde GodFreyi.

,,No tak pojďte vy dva." mávla na nás Gab a my poslušně šli. ,,Nebudete hádat, kam jdeme?"

,,Je to jasný." řekne Konrád. ,,Do parku." vytáhne cigaretu a zapálí si ji.

,,Jo a víte, co se dneska bude dít?" zářivě se usmála.

,,To vážně netušíme, ale mě se chce spát." zívl si Erik.

,,Eriku, přísahám, že dneska se ti to líbit bude."

,,Nikdy se mi to nelíbí. Vždycky děláme nějaké píčoviny a vždycky to odnesu já. Jako fakt. Naposledy jsem měl zlomený palec na noze." vypráví Erik cestou do parku.

,,To byla nehoda." brání se Gab.

,,Ne. Ty jsi měla ten senzační nápad jít k tomu starýmu, napůl spadlýmu a rozbitýmu baráku, řekla jsi ať počkáme venku a ty jsi vylezla až na střechu, kde si po nás začala házet cihly. CIHLY! Konrád a Týna šli pro tebe a já měl počkat venku. To já pak spadl a málem si narazil kostrč. To já nestihl uhnout nohou a hodila jsi mi na ni cihlu!"

,,To nic nebylo." namítne Gabriela. Je komické je sledovat, ale už se aspoň Erik probudil.

,,A co ta kočka?"

,,Jaká kočka?" dělá, že neví.

,,Ta kterou jsme měli zachránit v tom útulku, protože se ti líbila a já ji pak musel nést až k tobě domů v rukách. Byl jsem úplně poškrábaný. Jakto že vždycky já?"

,,Vždycky to někdo být musí a já nebo Val se ani jeden na to nehodíme." řekne Konrád ve chvíli, kdy dojdeme do parku.

,,Fajn. Takže jste připraveni?" zaraduje se Gab. ,,Každý z vás mi řekne, co ho dneska naštvalo." vzpomenu si na svou krásnou gumu a představím si, jak ji má matka bere a drtí ji na kousky se slovy: ,ŽÁDNÁ RŮŽOVÁ' ,,Hm, takže ty Eriku?" Zeptá se ho. Určitě to bude nějaká kravina, protože Erika naštve všechno.

,,Mě naštvala učitelka Biologie, jak mi vzala knížku." Vždyť to říkám!

,,A kde ji má?"

,,Ona si většinou zabavené věci bere k sobě domů." řeknu.

Gabriela se zákeřně usměje.

,,Myslíš to vážně?" zarazil se Konrád.

,,Jako co?" nepochopila jsem.