Možná-omyl a ještě devadesát osmkrát

*LABORKY*

*Valentýna*

Další den jsem přišla do školy dřív něž kdykoliv jindy a šla pomalu ke své skřínce, kde jsem měla v plánu počkat na Konráda a zeptat se ho, jestli nechce být můj parťák na laborky. Věděla jsem, že Konrád si dává vždycky na čas, ale strašně moc jsem se po včerejšku na něj těšila.
Vytáhla jsem si ze skřínky učebnici chemii a koukla se směrem, kterým většinou přichází. Jenže místo něj se ruka v ruce objevil Erik s Gab. Ani jeden si mě nevšiml nebo jen dělali, že mě nevidí, ale bylo to rozhodně lepší než Gabrielin falešný úsměv a blbé kecy. Opřela jsem se zády o skřínku a čekala na něj, jenže místo něj se u mě objevil kretén.

Věnoval mi oslnivý úsměv a řekl: ,,Ahoj, Kitty."

Nechtěla jsem tu jen stát jako tvrdé Y a tak jsem se rozhodla ho nevyhodit. ,,Jak ti vlastně mám říkat? Archibalde, Harolde?"

,,Jak chceš, většinou mi stejně říkáš ,Kreténe'." řekl, ale nevypadalo, že by mu to vadilo.

,,Ty mi taky neříkáš jménem, Archie."

,,Archie?" zasmál se.

,,Jmenuješ se tak, Harry." zašklebila jsem se na něj.

,,Ale no ták, Kitty." zaúpěl a já se musela usmát. ,,Líbí se ti to." prohlásil.

Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,A co?"

,,No krom mě všechno, co souvisí se mnou." Řekl sebejistě.

Začala jsem se smát. ,,Možná bys sis neměl, tak fandit. Zničí ti to charakter."

,,Nene," Zakýval nesouhlasně hlavou, ,,Já už mám zničený charakter." Obrátila jsem oči v sloup a zeptala se ho, proč za mnou vlastně přišel. ,,Chtěl jsem se zeptat jestli máš někoho na laborky."

Ne, nemám, ale nepochybuju o tom, že po včerejšku bych nebyla s Konrádem. ,,Bohužel mám." usmála jsem se na něj.

,,Pro mě bohužel? Nebo pro tebe?" zeptal se, ale neodpověděla jsem, protože se v chodbě objevil Konrád a já bez jediného slova zamířila k němu. Bylo mi trochu trapně, že se najednou k němu přidám. Ale řekl, že se mu líbím. Víc než Gab. A on přece vždycky Gabrielu chtěl.

,,Ahoj." pozdravila jsem ho, ale on mi nevěnoval jediný pohled.

,,Ahoj, ahoj." řekl nepřítomně, když jsme došli k jeho skřínce. Postavila jsem se na bok a on si vytáhl z kapsy klíček, kterým otevřel dvířka a málem mě u toho srazil. Zachytila jsem ty dvířka jen tak tak, ale on si toho ani nevšiml, čím mě trochu naštval. Trochu.

Radši jsem nic neřekla a rovnou se ho zeptala: ,,Hele, máš někoho na laborky?" Hrabal se v té skřínce a pak si vytáhl dvě učebnice z tašky, které strčil do ní. ,,Vnímáš mě?" zeptala jsem se ho.

Otočil se ke mně, ale tvářil se nepřítomně. ,,Co jsi říkala?"

,,Jestli máš už někoho na laborky." zopakovala jsem a s nadějí se na něj podívala.

,,Ehm... jo." Zavřel skřínku a konečně se na mě doopravdy koukl. ,,Sorry," řekl, obešel mě a šel dál chodbou.

Stála jsem jako opařená, byla jsem pro něj jako otravná moucha a přitom se včera strachoval o to, jestli jsem v pohodě. Tyhle Konrádovy nálady jsem ještě neuměla vybalancovat, ale první bych to musela pochopit. Což jsem naprosto nechápala. A navíc jsem začínala být vážně naštvaná, odmítl mě a pak do mě zasadl kousíček naděje tím, že mi řekl, že se mu líbím a teď mě ignoroval nebo se o to snažil. Jo, byla jsem naštvaná.
Otočila jsem se ke své skřínce, která je naproti něj a uviděla tam pořád stát Archieho. Počkal až přejde parta holek a pak přišel ke mně.

,,Pořád nikoho nemáš na laborky?" zeptala jsem se ho a začínala ze srdce nenávidět slovo laborky a i je samotné, protože mi vůbec nejdou.

,,A ty?" zašklebil se na mě.

Konrád byl na mě naštvaný, protože jsem se začala bavit s tímhle kreténem a když jsem se teď snažila navázat normální konverzaci, tak mě ignoroval a já chtěla od něj nějakou reakci. Reakci na to, že budu s Archibaldem. ,,Ne." usmála jsem se na něj.

,,Aha, já jo."

,,Ne, nemáš." Oznámila jsem mu. Vždyť jsem s Konrádem nemluvila ani deset minut a navíc on furt stál u mé skřínky.

,,Ne, nemám. Ale něco za to chci."

,,Něco za něco?" zaúpěla jsem.

,,Jo," usmál se na mě. ,,Taky se mi to líbí." Chtěla jsem se ho zeptat, co se mu taky líbí, ale on se hned ozval. ,,Ten tón."

Zakoulela jsem očima, i když je pravda, že se mi líbilo, jak se mnou mluvil a taky jeho tón. Ale dokonalý je Konrád - jeho blankytně modré oči, černé vlasy, které mu furt padají do čela, jeho tón hlasu, když šeptá. ,,Radši mi řekni, co za to chceš." Probudila jsem sama sebe ze zasnění.

,,Pusu." ukázal na líčko.

,,Jsme uprostřed chodby!" zaúpěla jsem zase a on se potěšeně usmál.

,,Asi tři holky se mě ptaly jestli nebudu s nimi." pokrčil rameny. ,,A bylo by o dost divný, kdybys mě zatáhla na záchod ne?" V tom zazvonilo, což nám oznámilo, že je hodina. ,,Takže...?" čekal na mé rozhodnutí.

,,Tak jo. Ale jen na líčko." lidi začali zacházet do svých tříd, takže už tu bylo celkem prázdno. Postavila jsem se na špičky a on nastavil tvář. Dala jsem mu rychlou pusu na líčko. ,,A teď si pohni."

,,No jasně, Kitty." usmál se na mě a rychle jsme se vydali do třídy.

#YouAreAllStillInMyHeart