Francis & Oliver

Krok č. 31

UPOZORNĚNÍ: Tato kapitola obsahuje opravdu nehorázné množství klišoidních momentů :)

Co by mohlo zkazit tak skvělou chvíli?

Zabrnkání Oliverova telefonu. Přesně to. Oliver naštvaně protočil očima a natáhl se pro mobil, který ležel kousek od něj na sedačce. Odemkl ho a přečetl si zprávu, co mu přišla: Doufám, že doma neděláte žádné pakárny. Krásné narozeniny a dobrou noc přejí mamka a taťka. Oliver se nad zprávou jen pousmál a stručně odepsal.

"Promiň, to byla mamka, přála dobrou noc," usmál se na Francise, který nervózně přešlapoval na místě. Ten se jen poškrábal na zátylku a přistoupil blíže k blonďákovi. Nahnul se pomalu a jeho rty se lehce dotýkaly Oliverova ucha. "Dal bych si něco k pití," pošeptal mu. Oliver se jen šibalsky pousmál. "myslíš jako kolu nebo tak něco?" zeptal se ho, i když moc dobře věděl, že tohle Francis nemyslel. "Možná bychom do toho mohli trošičku koly přidat," zasmál se a odtáhl se. Udělal pár kroků k jeho batohu a vytáhl z něj flašku rumu. Otočil se na Olivera a lišácky zvedl obočí. Oliver přikývl a odešel do kuchyně. Z lednice tam vzal kolu a dvě skleničky. Francis se mezitím posadil na pohovku a flašku otevřel. Když se Oliver vrátil, tak si němu přisedl. Francis vzal flašku a začal alkohol přelívat do skleniček. Pak k němu přidal i kolu a podal jednu Oliverovi. "Tak na ty tvoje narozky," dotkl se Oliverova ramene, nadzvedl skleničku a přednesl "přípitek". Oliver jen nadzvedl svoji skleničku taky a hlavou Francisovi přitakal na poděkování. Poté si spolu ťukli a oba dva na ex vypili nápoj.

Takhle to vypadalo ještě následujících pár hodin. Kluci se smáli, vyprávěli si různé historky a pili. Mohlo být asi kolem půlnoci, kdy si všimli, že je celá flaška rumu pryč. "Kamráde, já jsem asi opilej hele," pronesl se zvednutým ukazováčkem Francis. "To by mě fákt nenapdalo. Protože, když se na tebe podívám, tak mi opilej teda nepřipadáš, když tě zrovna nevidím rozmazaně," tomu se oba začali okamžitě smát jak pojašený, až z toho Franci spadl z gauče. "Ježiši, co to děláš ty hlupáku?" začal se ještě víc řehtat Oliver a Francis se mezitím snažil někam doplazit na podlaze, ale moc se mu to nepovedlo, protože se ani po necelých dvou metrech převalil na záda, roztáhl ruce a práskl s nimi o zem. Oliverovi se mezitím nějakým záhadným způsobem také podařilo se dostat na studenou podlahu a lehnou si na záda jako jeho stejně moc opilej kamarád (pokud se mu dá ještě říkat kamarád). "Víš ty Francisi, já tě mám vlastně docela rád," zamumlal Oliver do tich, které mezi nimi panovalo. "No nepovídej! Já tebe taky....teda...občas," zadrhl se Francis během své promluvy, což asi zapříčinilo veliké množství alkoholu v jeho těle. "Jak jako občas? Já jsem skvělej, mně bys měl přímo milovat," práskl Oliver rukou, kterou měl směrem k Francisovi. Ten na to, co právě řekl nějak nereagoval. V hlavě se mu začaly honit různé myšlenky a on nemohl za tohoto stavu zároveň přemýšlet a mluvit. Ani přes to všechno stejně nemohl nemyslet na to, co k Oliverovi cítí, až už to bylo cokoliv, tak to nebylo rozhodně kamarádství. Francis otočil hlavu k blonďákovi, který se na něj zřejmě už nějakou tu očividně díval. Jeho zelené oči se dívali přímo do těch jeho. Francis se k němu začal pomalinku přibližovat. Po chvíli se zastavil a letmo se dotkl Oliverovy ruky. Hrál si s jeho prsty a nepřestával se blonďákovi dívat do očí stejně tak jako on jemu.

Tahle kapitola je kratší, ale mám vysvětlení. 

Tenhle příběh jsem začala psát už před nějakou tou dobou a očividně to měla být asi spíše short story, ale průběhem času jsem se z toho rozhodla udělat normální příběh, což mě také vede k tomu, že to bude psáno pouze z pohledu jednoho člověka a ne třetí osoby, protože mi to přijde lepší na popisování pocitů a  celý děj příběhu. :)

Navíc bych vám všem moc chtěla poděkovat za to, že můj příběh přidáváte do seznamů, lajkujete a komentujete. Ani nevíte, jak moc si toho vážím, i když jsem si jednu chvíli myslela, že z wattpadu odejdu, tak jsem si řekla, že musím aspoň příběh těchto dvou kluků (vymyšlených mým patnáctiletým já) nějak dokončit. Takže vám ještě jednou děkuju a pokračujte ve čtení tohoto nesmírně klišoidního příběhu.