"Ten punč je pěkně hnusnej," zatvářil se Francis znechuceně.
"To sakra jo."
"Baví tě to tady?"
"Ne. Vypadneme."
"Souhlas."
________________________
"Hele, chci se ještě jednou omluvit."
"Nic si z toho nedělej Olivere. To se občas stane."
"Ne, opravdu. Promiň."
"Odpouštím ti," zasmál se Francis a chytil Olivera kolem ramen. Kráčeli parkem. Byla tma a všude ticho. Sedli si na lavičku a mlčeli. Bylo to ale příjemné ticho. Oliver se díval okolo sebe. Francis ho pozoroval. Jeho zelené oči. Byly tak krásné. Musel myslet na to, jak se na něj dívaly, než ho Oliver políbil. Byl to jeho první polibek a byl skvělý. Francis by si ho klidně zopakoval, ale věděl, že by to neznamenalo nic dobrého. Stále pozoroval Olivera, dokud si toho sám blonďáček nevšiml.
"Na co tak zíráš?"
"Tvoje oči."
Oliver se jenom zasmál a nic neřekl.
"Jsou krásný," neodpustil si to. Musel to říct. Oliver se mu poté zadíval hluboko do očí. Ten moment, jakoby trval několik hodin, dní, měsíců, let, ale byly to pouhé vteřiny, kdy Francis překonal prostor mezi nimi. Věděl, že je tohle konec. Konec jeho ovládání. Už to dál nezvládal. Nemohl si pomoc. Jeho rty se jen tak letmo dotkly těch Oliverových. Ten se ale hned odtáhl.
"Francisi, já nevím, jestli je to dobrý nápad."
"Já vím, že není."
"Tak proč to děláš?"
"Protože to tak cítím."
Blonďák se jenom usmál a opět spojil jejich rty. Tentokrát už ne tak jemně, ale procítěně. Oliver vjel rukou Francisovi do zrzavých vlasů. Francis se zase stále usmíval do polibků.
Seděli tam na lavičce v prázdném parku. Bylo kolem desáté večer a oni se stále líbali a nemohli přestat. Měli na sobě společenské obleky. Už nevěděli, o mají dělat s rukama.
Na jejich tváře začaly padat sněhové vločky. Oni se konečně odtrhli. Dívali si navzájem do očí. Tak hluboko. Začali se usmívat. Upřímně se na sebe usmívat. Byl to tak krásný okamžik, že ani jeden z nich nechtěl, aby skončil.
YOU ARE READING
Francis & Oliver
Teen Fiction"Jednou, až budeš mít rodinu a děti, tak si na mě vzpomeneš a možná jim i o mně budeš vyprávět."
