Francis & Oliver

Krok č. 17

Duben
"Co chceš Olivere?"

"Nepromluvil si se mnou už celou věčnost."

"Jenom čtyři měsíce," odfrnkl si Francis.

"Musíš se mnou mluvit."

"A proč bych jako měl?"

"Jsem tvůj kámoš."

"Noa. James je taky můj kámoš."

"James?"

"Jo. Ten kluk od nás ze třídy."

"Je to debil."

"Proč jako."

"Vidíš, co dělá?"

"Co jako?"

"Je to průserář."

"A?"

"Neměl by ses s někým takovým bavit Francisi."

"A od kdy tě jako zajímá, s kým se já bavím."

"Zajímá sakra. Omlouvám se ano."

"Běž si radši za tou svojí partou a mě nech být."

"Nenechám," doběhl Francise Oliver, chytil ho za rameno a otočil k sobě.

"Co si jako myslíš, že děláš?" ošil se Francis.

"Chci zpátky svýho nejlepšího kámoše Francisi. Chybíš mi," podíval se na něj Oliver smutnýma očima.

Taky mu chyběl a moc. Francis chtěl být ale silný a neodpustit mu jen tak. Začal se tedy bavit s Jamesem, ale vůbec si s ním nerozuměl. Oliver měl pravdu. Byl to raubíř první třídy. Francis už hodněkrát přemýšlel, že mu to odpustí, ale prostě nechtěl být slaboch. Teď už ale i na něj byla dlouhá doba a potřeboval někoho, kdo by mu byl oporou.

"Promiň," zašeptal Francis se slzami v očích a padl Oliverovi kolem krku. Ten se pro sebe lehce usmál a přitáhl si k sobě Francise ještě blíž.