Teenage Runaway - 19.část

6K 463 13
                                    

"Chtěl bych být taky tak silný jako ty," zašeptal Harry a bříškem ukazováčku nakreslil Louimu na hruď malé srdíčko. Leželi na posteli. Vrátili se sem na Harryho prosbu, aby mohl být svému milenci co nejblíže.

"Není, o co stát," odpověděl Louis nazpět a zahleděl se na čupřinu čokoládově hnědých vlasů. To bylo vše, co mohl vidět. Tělíčko měl mladší zahaleno v šedém vytahaném svetru, nohy pod peřinou, obličej skrýval hustý porost hlavy. Pouze dlaně , které Louimu s lehkostí putovaly po hrudi, byly jediná neskrytá část kůže.

"To se ti lehko řekne. Ty nebereš prášky! Nemáš deprese ani netrpíš úzkostí! Ani nejsi psychicky labilní!" Harry se rozkřičel. Vyšvihl se do sedu a zrychleně dýchal.

"Broučku," vydechl Lou a také se posadil, aby mohl Harryho opět obejmout, "vzal sis dnes své léky?"

"Ne...v přiznal tiše a Louis to nechal být. Nechtěl Harryho ještě více rozrušit. 

"Dobrá, podívej se na mě."

Harry pomaloučku pootočil hlavu, aby mohl pohlédnout do Louiho ustaraných studánek.

"I když si kdykoliv budeš připadat slabý, pamatuj si, že pro mě jsi tím nejdokonalejším stvořením na Zemi a v mých očích nikdy takový nebudeš."

"Opravdu?" fňukl Harry a rukávem si otřel tváře.

"Opravdu. A vzpomeň si na svou maminku a sestru. Pro ně musíš být tím nejúžasnějším, tomu věřím. Ne jako já pro svou homofobní sestru."

Louis si sundal sundal brýle a s úsměvem si leštil sklíčka.

"To vážně?"

"No jo, přijde mi to teď k smíchu... Nějak nechápu, kde se v ní vzalo tolik nenávisti k vlastnímu bratrovi, který ji vlastně několik let obdarovával všelijakými sarapatičkami, aby zapadla mezi kamarádkami a spolužačkami. Jen si to představ... Rodinná večeře a Dan zrovna vznesl téma vztahy. Sestra, že má přítele, a když se otočili na mě, jen jsem spolkl sousto a rozklepaným hlasem jsem svěřil, že já raději muže. Mamina mě hned objala, Dan prohlásil, že to tušil, mladší sestry se jen usmívali. Lottie však vstala od stolu a řekla mi přímo do očí, že s teploušem u stolu sedět nebude."

"To nebylo zrovna dvakrát milé, i když... Je pravda, že otec by mě za to asi zabil." Uvažoval Harry nahlas a ramena mu po vyslovení věty klesla.

"Nezabil. Já bych tě ochránil." Louis svou myšlenku myslel vážně, ale Harry se jen zasmál.


Uhm, kraťučké, ale řekla bych, že jsem dlouho nic nenapsala. Tak jsem tak nějak sesmolila toto. :D Mimochodem, byla jsem nařčena, že si prý svou reakcí na vaše komentáře přidávám komentáře a tím je prý moje povídka oblíbenější. :( :D Tak pojďme udělat anonymovi radost a já vám děkuji za reakce k minulému dílu touto cestou. :) 

P.S. Příští díl se pokusím napsat co nejdelší a trochu sehnout v příběhu. :)


Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)Onde as histórias ganham vida. Descobre agora