Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)

Teenage Runaway - 17.část

Louis Harrymu vynesl zavazadla do jeho skromného příbytku a poněkud spěšně se chtěl vrátit zpět do auta, aby mohl odjet domů. Ne, že bych chtěl Harry opustit, ale nějak se mu zachtělo ticha jeho pracovny. Ale Harry se mu postavil do dveří a odmítal ho pustit ven.

"Harry, měl bych jít domů. Vyprat, uklidit, nakoupit, připravit si osnovy..."

"Já chci jet s tebou," fňukl Harry a zatahal Louimu za klopu saka. Louis si kudrnáčka přitiskl k hrudi. Nechápal důvod Harryho pláče, ale to ho neodradilo od utěšování.

"Zlato, přeci nebudeš plakat," špitl Lou.

"Promiň, Loui," vzlykl mladší, "to kvůli lékům. Jsem bez nich až přehnaně citlivý a náladový."

"V pořádku. Tak pojedeš se mnou, nic se nestane."

Harry popotáhl a otřel si uslzené tváře do hřbetu ruky. Rychle se natáhl pro tašku, zamkl a následoval svého milence. Chtěl ho vzít za ruku, ale Louis se stihl odtáhnout. "Harry, zlato, nemůžeme riskovat, že nás někdo uvidí."

Harry přikývl, že chápe, a pokusil se po úsměv. Ten mu však dlouho nevydržel a do auta se posadil s koutky mířícími dolů. Louimu neunikla Harryho reakce, a tak položil svou dlaň na Harryho stehno. Ten pod dotekem pookřál. Chytil se teplé ručky, která mu dodávala určitý pocit bezpečí, a držel se ji až do doby, kdy Louis hledal místo k parkování - nechtěl zajet do garáže.

Obdivoval krásu novostavby, jejíž přední zeď byla tvořena z obrovských skleněných tabulí. Právě tento prvek dodával stavbě na luxusu, stejně tak jako zahrádka před domem a možná i celosvětově známé značky v přízemí. Nebyla to zcela obyčejná bytovka, samotný pohled na ni vzbuzoval dojem, že lidé, bydlící zde, jsou zbohatlíci, ale Louis tak rozhodně nepůsobil. 

Zatímco se Harry kochal krásou budovy, Loui vystoupil a otevřel mu dveře. Harry se zachichotal a poněkud nešikovně vyskočil z auta, protože skončil v Louiho náruči. Držel si ho za zadeček a sám odolával onomu pokušení polibku, už jen to, že se drželi takto u sebe bylo příliš.

Lou si odkašlal, pustil se Harryho a s červenajícími se tvářemi zamkl auto, aby se konečně odebrali k Louisovi do bytu. Harry tu zůstal pár minutek sám, než si Louis vynosil kufry.

Harry si po dobu Louiho nepřítomnosti procházel všechny místnosti. Nejvíc ho zaujala jeho pracovna. Tmavé stěny a podlaha se světlými koberečky, mahagonový nábytek a decentní osvětlení. Okno místnosti chybělo. Ale hlavně stěna s fotografiemi. Rodina, přátelé, blonďatá dívenka a černobílé akty. Však jen jedna odhalovala intimní partie.

Harry se zaměřil na ony černobílé obrázky. Chvíli si nebyl jistý osobou, která byla zachycena, ale brzy mu došlo, že se jedná o jeho milence. Ale byl tak o čtyři roky mladší.

Opatrně sundal obrázek z hřebíku a fotografii vyjmul z rámečku, aby si na zadní straně ověřil domněnku.

Louis Tomlinson

14.8. 2009 Londýn

Fotoateliér Sesame

Kampaň Nahotou proti rakovině 

      A razítko kampaně

Měl pravdu.

„Aah, tu jsi, Hazz," ozvalo se za ním. Oslovený povyskočil leknutím, to bylo však jediné, na co se zmohl. Fotografii by už vrátit stejně nestihl.

"Prohlížíš si mou maličkost?" promluvil opět.

"Jsi krásný," zašeptal Harry a vrátil fotografii na původní místo. 

"Tíško, bylo to pro dobrou věc. Účelem nebylo se vystavovat v tomhle smyslu, i když... Dám ti za pravdu. Asi bych se nevysvlékl, kdybych si nebyl sám sebou jistý, ale všeho s mírou." 

"Jak jsi se k tomu dostal?" 

"Dlouhý příběh, Harry..." povzdechl si Lou. Odešel do ložnice, vysvlékl se do boxerek a následně se oblékl do čistých tepláků, které vytáhl ze skříně. Vyňal si kontaktní čočky, kterých se po cestě v autě neměl jak zbavit, a nasadil si své černé brýle. 

"Chtěl bych ho slyšet," pípl Harry a následoval Louiho. 

"Nevím, jestli není brzy." Starší vylezl do středu postele a poplácal dlaní vedle sebe. "Pojď ke mně, dneska budu líný." 

Harry ani na sekundu nezaváhal. Okamžitě se vyhoupl za svým milencem a přitiskl se k jeho holé hrudi. "Změna plánů?" Louis přikývl. 

"Ale chtěl bych vědět o těch fotografiích"

"Ehm, tak dobře..." 

*

So, so, sooo sorry... Jsem trošku neaktivní, ale pokud prožíváte MS v hokeji jako já, asi to pochopíte. :D Chci vám poděkovat za reakce k minulému dílu, na které jsem opět nereagovala. Luv yaa! :) :3