Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)

Teenage Runaway - 7.část

"Co bych ti tak řekl... První plány stavby byly zahájeny už v roce 1884. Stavba probíhala v letech 1887 až 1889 jako vstupní brána na Světové výstavě 1889, jako symbol oslav 100 let od Francouzské revoluce. Eiffel se svými plány původně počítal s postavením věže ve španělské Barceloně v roce 1888, kdy tam probíhala Světová výstava. Radní města ale tento návrh zamítli, protože projekt byl moc nákladný a v ohledu architektury města také nevkusný. Poté co byl Eiffel ve Španělsku odmítnut, podal svůj návrh Paříži, kde se výstava konala o rok později. V Paříži bylo předvedeno mnoho návrhů. Například obří gilotina na počest obětem revoluce, nebo vysoký sloup, na jehož vrcholu by bylo umístěno světlo, které by osvětlovalo noční město. Objevila se také obří 220 metrů vysoká fontána, z které by tryskala voda široko daleko. Nakonec ale zvítězil plán Gustava Eiffela."

Harry si celý monolog svého profesora nahrál na diktafon, který poté odložil vedle sebe na lavičku. Z tašky si vytáhl kameru, ale místo toho, aby natočil Eiffelovu věž, jak bylo v původním plánu, zaměřil se na Louise jenž se díval na blankytně modrou oblohu, kde se nenacházel jediný mráček. 

"Ale je tu krásně, co?" zeptal se znenadání Louis a sundal si brýle.

"Je tu nádherně," přitakal Harry a kamerou si přiblížil Louiho ústa, v nichž byl převalován mentolový bonbón.

"Proč si mě natáčíš?" zeptal se starší, aniž by se nějak otočil.

"Já tě nenatáčím," zalhal Harry, červenaje se. "Jen zkouším, jestli kamera dobře zaostřuje."

"Kecko! Nelži, když to neumíš," popíchl ho Louis se smíchem a následně se s nepříliš drzým úšklebkem otočil na stále se červenajícího Harryho.

"Jak můžeš vědět, že lžu?"

"Mamčin přítel Dan je psycholog a já se od něj něco naučil. Při práci se studenty se to občas může hodit."

"Dan?"

"Ano, Dan. Dan Deakin, proč se ptáš? Znáš ho?"

"Erm, jo," šeptl Harry a znovu se zadíval do kamery. Tentokráte už však mířil na Eiffelovu věž a snažil se uklidnit třes ruky, aby panorama, které se snažil zachytit, nebylo roztřesené. Louis, jako obvykle, poznal, že o něm už by se neměl zmínit.

"Harry, pojď sem," požádal Loui a dlaní potlapkal na místo vedle sebe.

Jmenovaný si posbíral své věci z lavičky, které následně schoval do tašky, a posadil se na trávník vedle Louiho.

"Asi bys mi měl svěřit veškerá témata, o kterých bych se v budoucnu neměl zmínit, protože mě ničí vidět někoho tak ztrápeného, ať ho znám dlouho nebo krátce, ať je mi blízký nebo ne."

"Děkuju za tvou starostlivost, ale s tímhle se musím vypořádat sám."

"Já od tebe neočekávám, že se mi svěříš, jen nechci, aby ses trápil."

"Jsi na mě až moc milý," povzdechl si mladší

"Milý jsem na každého, kdo si to zaslouží, takže úsměv!"