Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)

Teenage Runaway - 5.část

Mohlo být tak kolem sedmé hodiny večer, když se Harry nedobrovolně probudil, protože mu bylo chladno. Zmateně se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Všechno bylo stejné, jako když usnul, jen na Louisově posteli se válela otevřená cestovní taška, z níž muselo být něco vytaženo. Po bližším prozkoumání zjistil, že to byla rychlovarná konvice a skleněná nádobka s kávou. Balkonové dveře byly otevřeny, což vysvětlovalo nepříjemný chlad v místnosti a také Louisovu nepřítomnost, proto se vydal za ním na balkon.

Louis, zabalený do deky, kterou vzal neznámo odkud, seděl na jedné ze skládacích stoliček, v dlaních svíral čistě bílý hrníček s kávou a hleděl kamsi do dálky, možná na zapadající slunce.  Harry si odkašlal, aby získal Louiho pozornost, načež se Lou otočil. "Vyspáno?"

"Jo," vydechl spokojeně Harry a sám si rozložil stoličku, na kterou se poté posadil.

"Co budeš celou noc dělat, když jsi prospal celé odpoledne?" zeptal se starší a upil z hrnku.

Harry se na chvilku zamyslel a následně odpověděl. "Ono se něco najde, myslím."

"Tak to jo." Louis dopil zbytek kávy a postavil se. "Půjdu se umýt a spát. Cesta autem byla vyčerpávající. Zůstaneš tu ještě?" Harry jen přikývl a lokty se opřel o zábradlí, aby si mohl dlaněmi podepřít hlavu. Beze slova nechal Louiho odejít, a až když uslyšel zvuk tekoucí vody, vytáhl z kapsy telefon a zavolal sestře, ale ona mu to třikrát nezvedla.

Asi je s přítelem, pomyslel si a telefon zase schoval. Čekal poměrně krátko, než mu Gemma zavolala nazpět, ale jemu to připadalo jako věčnost.

"Ahoj, Harry."

"Och, Gem, tak rád tě slyším!"

"Já tebe taky, bráško. Tak co ten tvůj profesor?"

"Ehm... Nic. Já celou cestu do Paříže prospal kvůli tomu pitomýmu prášku."

"Zase se ti to vrátilo?"

"Jo..."

"Louis o tom ví?"

"Možná něco tuší... Našel mě zdeptanýho na záchodcích..."

"Jak ti je teď?"

"Lépe. Co maminka?"

"Teď už je v pořádku."

"Co?!" Harry vyskočil ze židle a zoufale si dlaní projel vlasy. "Jak teď?!"

"Volala mi, že ji ten kretén zase shodil z vozíku, protože zapomněla koupit smetanu do kafe, no a zamkl ho do sklepa, pak odešel. Přijela jsem za ní, naštěstí nechal ty klíče na botníku, vozík ji vrátila, sbalila ji věci a teď je u nás. Max je teď s ní v pokoji a povídá si s ní. Harry, přísahám ti, že už ji k němu nepustím, i kdyby mě o to prosila na kolenou."

Harrymu začaly po tvářích téct slzy. Nechtělo se mu věřit, že to otec udělal zase a on ji nemohl pomoci.

"Můžu s ní mluvit, Gem?"

"Určitě."

Nastalo ticho a Harry měl chvilinku na uklidnění se. Musí být silný, alespoň před ní. Pak konečně uslyšel hlas své mamky.

"Ahoj, broučku."

"Ahoj, mami."

"Jste už v Paříži, že?"

"Jo."

"A jak se máš?"

"-"

"Harry? Jsi tam?"

"Mám tě rád, mami."

"Já tebe taky, broučku. Půjdu si lehnout, jsem unavená, ale děkuju, že jsi zavolal. Užívej si a zítra se zase ozvi, ano? Pa."

"Pa, mami."

Když se z druhé strany ozvalo pípání, Harry schoval telefon do kapsy, protože byl v takové náladě, že by byl schopný s ním hodit o zem, a přeci jen iPhone není levná záležitost.

Donutil se uklidnit svůj hněv vůči otci, kterého by nejraději ze svého života smazal, a zhluboka se nadechoval tak, jak ho to učil psycholog.

„Proč kurva já?!" zanadával a kopl do jedné ze  stoliček. Další vlna slz, která kudrnatého chlapce dostala na zem. Jen tak tam seděl a doufal, že za chvíli už nebude mít co brečet. Byl vyčerpaný, psychicky vyčerpaný. Chtěl spát, ale tušil, že se mu to po prospaném odpoledni asi nepodaří.

Postavil se na nohy a doufal, že Louis už spí, a taky že spal. Proto si potichu z kufru vytáhl taštičku s hygienickými potřebami a ručník, aby si mohl dát studenou sprchu, která mu snad pomůže.

Rychle vklouzl do koupelny a zamkl za sebou. Nemohl riskovat, že by se Loui probudil a potřeboval na záchod. Taštičku ponechal na umyvadle, ručník pověsil na háček a z kohoutku pustil studenou vodu, již si několikrát šplíchl do obličeje. Poté se zaměřil na svůj odraz v zrcadle, aby mohl zkontrolovat monokl, až doposud krytý makeupem. Naštěstí už mizel. Svlékl se, vlezl do sprchy a pustil na sebe studenou vodu, aby smyl vše, co ho tížilo. Když na sebe nanášel sprchový gel, snažil se nevšímat si všech modřin a jizev, které by mu zase připomněli, jak zbytečný a méněcenný je.

Po dlouhém sprchování se opět postavil před zrcadlo a makeupem zakryl monokl. Věděl, že může ve spánku akorát tak pošpinit polštář, ale raději tohle, než aby riskoval, že na to Louis přijde.

Zabalený v ručníku se vrátil ke kufru, odkud vytáhl tepláky a šedé tričko s potiskem CD přebalu The Dark Side of the Moon kapely Pink Floyd, které si vzal na spaní, a oblékl se. Zalehl do postele a k jeho údivu poměrně rychle se vydal do říše snů.