Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)

Teenage Runaway - 10.část

"Bright lights, big city;

 She dreams of love."

Prozpěvoval si Harry, leže na posteli na břiše, a bříšky prstů ťukal na obrazovku Louiho tabletu. To Louis stál opřený o rám dveří balkonu, aby viděl na kudrlinku, jak šťastně kope ve vzduchu nohami, a mezi prsty svíral téměř dokouřenou cigaretu. Od rána jich vykouřil dohromady devět, což se mu od jeho nástupu do školy ještě nestalo, ale připisoval to starostem s Harrym.

"Ehm, Lou?" broukl Harry.

"Co potřebuješ?"

"Poradil bys mi?"

"S čím pak?" Louis odhodil filtr do popelníku, cigaretu nahradil peprmintovou žvýkačkou a přilehl k Harrymu. "PixWords? Vážně?" Zvonivý smích staršího z chlapců naplnil donedávna tichou místnost.

"Co? Vadí ti to?" snažil se obhájit Harry svou osobu, ale i jemu se ve tváři objevil úsměv.

"Ne, nevadí," zahihňal se Lou a sám naťukal odpověď. Harry se zaradoval a vrhl se na další sérii obrázku, zatímco Lou se zaposlouchal do hrající písně a sledoval objevující se a mizící ďolíčky jeho společníka.

"Rozkošné," uniklo z Louiho úst, načež se Harry otočil a líčka se mu začervenala. "Ehm... My-myslím to kotě n-na obrázku."

"Mám ti věřit, že si myslel kotě?" zeptal se Harry a škádlivě do staršího strčil loktem.

"Nemusíš..." špitl a zadíval se na Harryho sytě růžové rty. Oh, jak moc je toužil políbit... A po dnešním ránu byla touha každým okamžikem větší a větší. Jeho ochranitelská povaha mu velela pomoct Harrymu, ale zároveň věděl, že pokud on mu nebude opětovat city, jeho pomoc nepřijme.

"Proč na mě tak koukáš?" zatrylkoval Harry a barva tváří  ještě více začala připomínat barvu čerstvých rajčátek.

"Sám nevím..."

"Lou, chováš se divně potom, co jsem ti ráno řek- ouu... Můžu za to já, že jo? Neměl jsem ti to říkat! Do háje!" Harryho hlas zhrubl, což Louiho trochu znepokojilo a nejen to. Harry se k němu otočil zády a schoval se pod peřinu.

Louis neměl slov. Nikdy tomu tak nebylo. Ale teď prostě vstal za účelem si znovu zapálit. Jeho bezstarostnost byla ta tam.

"Loui, ne..." ozvalo se za jeho zády povzdechnutí.

Oslovený odložil krabičku zpátky a zůstal nehybně stát. To mu vydrželo asi deset sekund, protože ho Harry objal kolem pasu a vzlykal mu do ramene. "Neměl jsem sem s tebou jezdit... Byla to chyba..."

"Ďolíčky, Harry."

"C-co?"

"Tvé ďolíčky jsou rozkošné."

"Ehm... Děkuju? Ale mohli bychom se vrátit zpět do postele - uhm, to zní dost dvojsmyslně - chtěl bych ti něco navrhnout."

Rychlá změna nálad - teď už stálá Harryho vlastnost, kterou mohl zklidnit jen užíváním léků. Harry si lehl zpátky na postel a nechal místo i Louimu, který ho vzápětí obsadil.

"Víš, prohlížel jsem si plán trasy a tak nějak mě napadlo, uhm... Nemohla by být Praha další zastávkou?" Harry se vyhýbal očnímu kontaktu, jen sledoval obrázek Pražského hradu.

"Nevím, Harry... Odtud do Prahy je to půl dne cesty, to se nedá." 

Harrymu poklesla ramena a zamyslel se. "A co kdybych řídil taky, Lou? Řidičák mám." 

"Ehm... Dobře, dobře, rozmyslím si to," vyhrkl Loui, protože nechtěl, aby byl Harry zase smutný, ale Harry se ani nepohnul, proto Lou tvrdě zakročil. Harryho svalil pod sebe, naklonil se přes něj a začal ho šimrat na bocích. Harry pištěl, vzpínal se a prosil, aby Louis přestal, protože hrozilo, že se počůrá a o to opravdu nestál ani jeden z nich. To byl také důvod, proč Loui přestal. "Zbožňuji tvůj smích, Harry. Nepřestávej se smát." 

Harry vykulil svá zelená očka a již po několikáté se začervenal. "Ale slib  mi Prahu, prosím!" zakňučel. 

"Udělám, co budu moci, dobrá?" 

"Jeeej!" Harry se zaradoval jako malé dítko, přičemž si i zatleskal. 

*---* 

"Sto liber." 

"Co?" zeptal se Harry a pohled odvrátil od kamery, kde si prohlížel záběry z Paříže. 

"100 liber, dva dny, hotel na Václavském, zamluvený už na zítřejší noc, spokojený?" Nebyl to ten nepříjemný, ironický tón, byl šťastný, stejně tak jako Harry, který mu visel na krku a radoval se. 

*

Let's make it little bit Czech! :3