Hlásím se zde s menším spožděním a i s trošku větším opožděním přeji hodně štěstí a zdraví do roku 2018 :D Ano vím, opravdu brzy, ale co :D Doufám že se vám část bude líbit i když je trošku kratší, ale to je na rozjezd, přeci jen jsem dlouho nepsala, a že se nikdo nenaštve, ale i přesto vše budu ráda za ohlasi :D Vaše Maemi~♥:))
PS: Nelekejte se, nic jsem v předchozích kapitolách neměnila, jen jsem upravovala vzhled ;)
,,Doktore!" křičel mezi zvlyky. ,,Nedělej si ze mě srandu." řekl klidněji. ,,Srandu?" Proč bych si měla dělat srandu. ,,A co tu děláte?"
Celou dobu mi v hlavě zněla jeho slova 'Nedělej si ze mě srandu.' Kdo to vůbec je? Oný chlapec odešel za pomoci jiného. Podle toho usoudila že je nejspíš slepý. Měla v hlavě jedno velké okno. Kdo jsem? Co tu dělám? Uviděla na stolečku nejspíš svůj mobil, tak ho vzala do ruky, ale dovnitř se nedostala, páč byl zaheslovaný. "1996" zaslechla ode dveří. Podívala se tam a uviděla tam stát asijského, pohledného chlapce. "Říkala si že to je rok narození někoho na kom ti záleží." dívá se na něj udiveně. Neví kdo to je, ale chce to zjistit. Chlapec přijde k jejímu lůžku a posadí se na židli. Ona tedy položí telefon na stolek a posadí se. "K-Kdo jste?" položí mu otázku. Podle předešlé situace jí asi zná. "Jungkook." usměje se na ni.
Dlouhou dobu jí vyprávěl vše co se stalo, jak se poznali, jak poznala ostatní kluky, ale také jak je na tom s Jiminem. Byl to na ní moc dlouhý a náročný den. Začala ji bolet hlava a zhoršoval se jí zrak. Tak ukrutnou bolest dlouho nepocítila. Před očima se jí zjevoval celý život, který prožila, což jí pomohlo na vše si vzpomenout. Měla ohromné štěstí, že měla tento druh amnésie.
Druhý den za ní přišel na návštěvu Jimin. Strašně ráda ho viděla, ale on vypadal jako by ho tam někdo donutil přijít. Vypadal úplně jinak než předchozí den. "Ahoj Jimine." řekla velmi šťastně. Strašně ráda by mu padla okolo krku, ale on vypadal přesně obráceně. "Nazdar." řekl s nechutí v hlase. Zabolelo jí to. A to hodně. Snažila se s ním nějak bavit, ale on jí vždy pouze krátce a krutě odbyl. Tak se to táhlo celou jeho návštěvu.
Když Jimin odešel, tak se Kim rozhodla jít spát, po jeho návštěvě se cítila hrozně vyčerpaná.
ZPĚT DO KAPITOLY 6
Probudila jsem se u Yoongiho v pokoji. Seděla jsem celá zpocená na jeho posteli a zrychleně jsem dýchala. "Byl to jen sen?" promluvila jsem sama na sebe. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem viděla vedle mě spát Yoongiho, který si spokojeně pochrupkával. "Byl to jen sen." řekla jsem už více sebejistě a oddechla jsem si. Tu hrůzu bych opravdu zažít nechtěla.
Šla jsem do kuchyně a tam byli všichni vzhůru. Uviděla jsem ty šťastné tváře, což udělalo šťastnou i mě. Podívala jsem se na Jimina a usmála jsem se. Zatvářil se na mě stejně úchylně jako když jsme se poznali, což znamená že jsme kamarádi. Ani osobně nevím co jsem v tom snu blbla že jsem si s ním začala, ale vím že mi ten sen způsobil takové trauma, že si sním ani nic začínat nebudu. Posnídali jsme a rozhodl jsme se vydat na koupaliště. Nevadilo mi to, ale trochu jsem se bála aby se můj sen nestal skutečností.
Kluci dováděli ve vodě a já se opalovala na dece pod sluníčkem. Bylo to opravdu příjemné. Měla jsem zavřené oči a přemýšlela co podniknu dále. Po cestě jsem se bavila s Jinem a ten říkal, že se zanedlouho budou stěhovat a že pojedou na turné, tudíž u nich nebudu moct zůstat, tak bych si měla začít něco hledat. Vytáhla jsem mobil a začala jsem hledat byt někde tu v Seoulu. Někdo přišel k mé dece a začal mi brát mé sluneční paprsky. Nemám je teda podepsané, ale přivlastnit si je snad alespoň trošku můžu. "Uhni." řekla jsem s dojmem, že to je někdo z kluků, ale ten člověk dlouhou dobu neuhybal, což mě donutilo se na něj podívat. Když jsem zvedla zrak, tak jsem zůstala šokovaná. "Lee Changkyune?" jediná slova, která mi vyšla z úst.
