Nikdy nevíš co přijde

13.kapitola

          Když jsme přišli domů, tak jsem se strašně moc těšil na Kim, ale měl jsem hrozný pocit a já nevím proč. Doufám že se nic nestalo. Šel jsem ke dveřím, ale byly otevřené. Co to je? ,,Hej kluci proč je otevřeno?" houkl jsem na ně, ale dostalo se mi pouze zakroucení hlavy na nevědomost. A proto jsem vstoupil do našeho dormu. Kim má v předsíni boty, tak musí být doma. S úsměvem na tváři jsem se vydal do kuchyně, přeci jen tam Kim tráví nejvíce času, ale Kim nikde. Místo ní jsem na lince našel papírek.

          ,,Máš 48 hodin na to jí najít. Nevolej policii, jinak jí zabiju." Jen co jsem to dočetl kluci se objevili za mnou a já se celý rozklepal. ,,Co budu dělat!"

***

          Tma a ticho. Tohle vše mě deprimovalo ještě více než ten fakt že mě někdo unesl. Všechno mě bolí, teče mi krev. Proč? Nevědomá Kim neví jak má reagovat. Její velkou nevýhodou je jejích sluch, který momentálně nemá. Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo že něco takového zažije na vlastní kůži. Vnímá na svých tvářích mokré slzy, které jí tečou jako vodopád. Je v nesnázích. V tom se znovu otevřou dveře, ale tentokrát je to jiný muž. Co ji udělá tento? Když vejde do místnosti zavře za sebou dveře a kráčí k ní. Je nesvá a kouká se na něj upřeným a zraněným pohledem. Muž si k ní klekne a dívá se na ní. Kim vidí že něco říká, ale co? Muž se na ní dívá a čeká na odpověď, ale jak má Kim odpovědět? Je to nemožné. ,,J-já vá-vás nesly-slyším" snaží se říct mezi vzlyky. Její jediná naděje. Neví zda to řekla nahlas, tak aby ji slyšel a nebo potichu že ji ani neslyšel. Je to moc těžké. Proč se to děje. Nikdy nic takového nechtěla. Jediné co teď chce tak je aby se probudila jen z ošklivého sna vedle Jimina, který by ji utěšoval a hladil po vlasech. Chybělo jí to jeho teplo, tak jeho láska, prostě on jí chyběl. Je to pro ní moc dlouho. Muž se na ní dívá nechápavým pohledem a mizí z místnosti, ale nechal otevřené dveře, což znamená že se nejspíš vrátí. Přesně tohle Kim chtěla, aby někdo otevřel dveře a ona mohla utéct. Zvedla se, bylo to těžké, přeci jen měla svázané ruce provazem. Krkolomně došla ke dveřím a vykoukla z nich, zda tam někdo není. Nikdo nikde, tak se rozhodla risknout. Vyšla ze dveří. Byla asi někde ve sklepě, protože nikdy nebyli dveře, ale jen pouze schody nahoru. Opatrně, ale i přesto se vydala do prvního patra. Stejné jako předtím. Nikdo nikde. Je to zvláštní, že tu nikdo není. Pokračovala dál a v tom uviděla dveře. Už se vevnitř radovala že se jí to povede, ale v tom ucítila neuvěřitelnou bolest. Někdo ji sehnul nožem přes záda. Byla to ukrutná bolest. Vykřikla a upadla do bezvědomí.

***

          Prvních 24 hodin se blíží ke konci a já stojím před domem ve kterým by měla být Kim. Šli se mnou kluci, ale řekl jsem jim ať počkají alespoň 15 minut, přeci jen nechci aby si ten někdo myslel že jsem ho oblafnul a on by zabil mou Kim. To nedovolím. Nedovolím mu na ni šáhnout. Přesunul jsem se blíže k domu. Je tu jen tento dům. Okolí je pusté, působí to tu dost osaměle. Ani jsem nevěděl že v okolí Soulu je takové pusto. Čím víc jsem se blížil k domu tak jsem si byl pořád víc a víc jistější že Kim je v tomhle baráku. Stojím přede dveřmi. Mám otevřít nebo najít nějaký jiný vchod? Ani si to nestihnu rozmyslet a dveře se otevřou. Za ruku mě dovnitř vtáhne nějaký chlapík a přes ústa mi něco dá a najednou tma. Nic nevidím.

***

           Probouzím se opět na tom samém místě, v té samé místnosti. Cítím ukrutnou bolest na zádech. Ani nevím kolik času uplynulo od té doby co jsem byla v dormu, ale hádám to tak na den. Mám strašnou žízeň. Jestli mě nezabijou oni, tak umřu na dehidrataci. Kim vážně máš čas přemýšlet nad takovýma kravinama? Rozhlížím se po místnosti ve snaze najít něco co by mi mohlo pomoct přetrhnout lano a v tom. Vidím nějakou osobu ležet v druhém rohu místnosti. Chci se jít podívat, ale nemůžu. Za lano mě přidělali ještě k nějakému řetězu. To se snad bojí že bych utekla i když jsem zraněná a jsem ráda že se sotva pohnu? Osoba naproti mě křížem se najednou probouzí. Kdo to je? ,,Jimine?" vzdechnu snad slyšitelně a v tom jmenovaná osoba, stejně zabezpečená jako já provazem, řetězem, ale měl ještě zavázané oči, pozvedne hlavu směrem k místu kde sedím. ,,Kim." začnou mi téct slzy. Jsem šťastná že ho vidím, ale proč tu je? Všímám si i přes mlhu, kterou tvoří mé vlastní slzy, že  Jiminovy  tečou slzy po tvářích. ,,Musíš se odtud dostat žívej." fňukám a jen doufám že mě slyší. Dívám se mu na ústa a jimi říká ,,My se odtud dostaneme živý lásko."

---------------

Tak jak vidíte dneska jsem měla nějakou psací náladu. Nevím zda jste ode mě četli zprávu tak to napíšu i sem :D Začala jsem psát další storku, tak bych byla ráda za každé přečtení a ohlasy  :D Název je 'Všechno je ve hvězdách' najdete ji na mém profilu :D jsem líná sem dávat odkaz to víte únava :D snad se vám bude líbit jako tahle ff :)) Doufám že se vám kapitolka líbí a budu ráda za každý názor :)) Vaše Maemi~ ♥

--------------------------