Nikdy nevíš co přijde

4. kapitola

Ale kdo mi píše? (Tučným písmem je znázorněna korejština)
Anonym: Kup nějaký máslo a dobrý bonbóny.
Já: Promiň ale asi píšeš špatné osobě.
Anonym: Aha nevadí :) rád se seznamuju. Jak se máš? :)
Já: Ale co když se s nikým nechci seznámit?
Anonym: Pozdě:D už se seznamuješ. :D
Já: Ok tak mi alespoň o sobě něco napiš ať vím že nejsi nějaký úchyl :D
Anonym: Dobře :D jmenuju se Taehyung Kim, nejsem už studentem :D konečně, plně se věnuji své práci a mám rád milé a vtipné lidí :D a jsem z Koree
Já: Jak ti mám říkat? a co děláš za  práci? Ať vím s kým mám tu čest :D
Poloanonym: Můžeš mi říkat Tae nebo Kim to je na tobě :D svou práci ti neřeknu to až časem :D a teď mi řekni s kým mám tu čest já :D
Já: Takže ti budu říkat Tae aby se v tom člověk vyznal, protože já se jmenuji Kim (taky :D), jsem studentkou v devátém ročníku :D takže pracovat nemusím :D a jsem z české republiky
Tae: Jeeeee z Česka? To je super tam se chci jednou kouknout
Já: já se chci zase kouknout do Koree :D
Tae: promiň ale už musím jít pak si zase napíšeme:)
Já: dobře :)
          I když nevím kdo přesně je, tak je to zatím můj první skorokamarád, takže jsem strašně šťastná a taky doufám že to není zase jenom někdo kdo si že mě bude dělat srandu.
T: Kim si tu?
J: jo jsem
T: už jsem se bál že se se mnou nebudeš chtít bavit :D
J: neboj :D to teprve přijde :D
T: to doufám že ne :D hele akorát mi vrtá hlavou, když jsi z česka tak jak to že umíš korejsky?
J: můj koníček :)
T: tak to je super :D a umíš korejsky i mluvit?
J: Jop umím proč se ptáš?
T: a máš teď čas?
J: jelikož je u nás jedna ráno tak jo :D
T: aha :D a máš Skype?
J: jo mám
T: tak si zavoláme chtěl bych tě strašně vidět. Protože si fajn holka.
J: dobře ale varuji tě předem:D oslepneš :D
T: toho se nebojím :D
          Po nějaké době mi začne vyzvánět Skype s jménem Taeho. Jsem až tak šťastná že mi nedošlo že jsem nedávno potkala otce a můj obličej utrpěl několik ran. No co nezná mě tak mi uvěří každou hovadinu. Když to zvednu tak myslím že jsem oslepla. On je na asiata tak strašně hezkej. Ahoj Kim. Usměje se na mě. A-ahoj.  Znervózním a on si toho samozřejmě všimne. Povídáme si a když se zeptal na moje zranění tak jsem mu řekla ze jsem nešikovná a uhodila se o skříňku. Ale už mi nedochází že mi tečou slzy. Co se děje Kim? Nic nic, jen..... Proč tam nemůžu být teď s tebou Kim? Strašně moc rád bych tě teď chtěl obejmout a utěšit. Jsem zařazena a nevím co odpovědět. Můžu tě někdy vidět? Ale to myslím jako osobně. Zakoktá a zčervená. Já samozřejmě taky. Jo určitě az někdy budeme v samé republice tak určitě. Když celý náš rozhovor skončil tak jsem šla ihned spát, protože jsem ráno vstávala do školy. Ale nemohla jsem usnout. Řekli jsme si toho hodně. Myslím že až přes příliš, dokonce ví v jakém městě bydlím a vše okolo mě. Dokonce i můj těžký život ve škole a vše co se odehrává.

Druhý den ve škole

          Máme poslední hodinu a já se těším až za patnáct minut odejdu a vypařím se rychle domů. Někdo říká že před školou stojí nějaký asiat, ale nevěnuji tomu pozornost. Už pouze sledují hodiny jak dlouho zbývá do konce hodiny. Když konečně zazvoní na konec dne, tak rychle běžím do šatny a pryč než si mě někdo všimne a začne si jako vždy dovolovat. Konečně jsem před školou, ale někdo mě chytne za rameno. Když se otočím tak vidím tu skupinku děcek, která mě vždy mlátí. Teď kdybyste mě viděli tak vidíte mou hrůzu v očích. ,,Zase si myslíš že utečeš? Ať tě to ani nenapadne, protože to byla včera pouze výjimka." Řekne kluk kterého ma celá skupinka jako za vůdce. Kluk se napřahuje a vidím jak mu někdo tu ruku chytne. Nevím kdo ti je, ale až když se kouknu vidím před sebou Taeho. Taeho? ,,Co si jako myslíš že děláš? " Říká Tae. Ale co? On umí česky? Celá skupinka když ho vidí tak rychle mizí pryč. Já pouze stojím na místě a nechápu co se děje. Přímo přede mnou stoji Tae a mluví česky. Co se to děje? ,,Ahoj Kim. Jsem tak strašně rád že tě vidím na živo." Nestíhám nic říct a Tae mě objímá. Až teď mi dochází že je to opravdu realita a také objímá Taeho. ,,Ty mluvíš česky?" ,,Jo jako malý jsem tady žil do svých deseti let." Jsem tak strašně šťastná, ale najednou se kácím k zemi. Dnes už toho na mě je moc. Vidím Taeho jak se mě snaží chytit, ale je tu jeden problém. Já jsem celkem objemné děvče takže mě nejspíš nechytí, ale on mě chytil. Jak to? Vše okolo vnímám, ale nedokážu reagovat. Tae mě někam odnáší, ale kam? Probouzím se doma v posteli. Jak to? Vidím Taeho který se na mě dívá se strachem v očích. ,,Je ti dobře?" Ptá se mě Tae, ale moje první otázka není odpovědí. ,,Jak si mě sem dostal? A jak si věděl kde bydlím? " Tae se na mě usměje a nadechuje se. A odpověď ,,Venku stála nějaká učitelka tak ta mi to řekla. A odnesl jsem tě sem?" Řekne ale já hned vystartuji. ,,A zbláznil ses? To nevidíš že jsem těžká ? Chceš mít kýlu? " vypadne ze mě, ale Tae se jenom směje.

Večer

          ,,Kim?" ,,Ano?" ,,Mám menší problém." ,,Jaký?" ,,Nemám kde přespat." ,,Dobře tak můžeš přespat tady. Ty si lehneš na postel a já na zem na matraci. Jak sis určitě stihnul všimnout je tu jen jedna místnost. " Tae se bránil že bude spát na zemi on ale host je host. Večer usínám první, přeci jenom toho na mě bylo moc. Ještě že zítra začíná víkend.  Ráno se probouzím, ale cítím něčí ruku okolo mého pasu. Kdo to je? Otáčím se a vidím Taeho, který pomalu otevírá oči. Snažím se sednout si a něco mu říct páč jsem naštvaná. Ale nejde.mi to. Tae mě zase stáhne abych si lehla a objímá mě. ,,Kim prosím ještě chvilku." Nevěřícně se koukám nevím jak reagovat. Když mám čas tak přemýšlím. Tae mi říkal že mu je dvacet, ale mě je patnáct?! ,,Tae?" ,,Hmm?" ,,Nepřijde ti to trochu divný když víš že jsem o pět let mladší?" Tae nic neříká a otáčí si mě k sobě čelem. Kouká se mi hluboko do očí. Co se děje? Co mám dělat? ,, Nevadí.....víš já se do tebe asi zamiloval." Cože po tak krátký době? Vždyť se neznáme. ,,Tae vždyť se až moc dobře neznáme." ,,A proto ti chci navrhnout abychom šli spolu dneska na oběd. Chci tě totiž poznat víc." Řekne a usměje se . ,,Tak jo." Řeknu a také se zasměju. Když jsme po obědě tak se jdeme ještě projít. Přijde mi jako bych ho znala celé věky. Je úplně stejný jako já. Myslím že jsem se do něj zamilovala 😍, ale musím tomu dát čas. ,,Posloucháš mě Kim? " ,, Jo poslouchám." Usměju se, ale v tom mě Tae chytne za rameno a otáčí si mě čelem k sobě. Stojím jak solný sloup a nevím co se stane. Tae se mi vpijí do očí. Ma je hezké, tmavě, prostě kouzelné. Ani se nenaděju a cítím jeho rty na těch mých. Je tohle snad sen? A nebo realita?