Když se odtáhli tak si hleděli do očí a Jimin vtiskl Kim jemný, ale láskyplný polibek. Poté Kim vytáhla tabulku, kterou schovávala a na ní stálo 'Až se vrátíš pomůžeš mi prosím? Prosím pomoz mi naučit se odezírat ze rtů' když to Jimin dočetl tak pouze přikývl na souhlas a políbil Kim na čelo. ,,Miluju tě" snažila se říct. Jimin se na ní podíval už připraven k odchodu a řekl : ,,Já tebe taky." Viděl že se Kim dívá na jeho rty, tak mu bylo jasné že ví co řekl a v to ho usvědčilo i to že se usmála. Naposledy ji zamával a zamumlal si pod nos ,,Za týden lásko." Ale to ještě nevěděl co ho čeká.
Uběhly dva dny a Kim se cítila velmi osamělá, poněvadž jí Jimin napsal tři zprávy za celou dobu. Chtěla by aby jí zavolal, ale ničemu by to nepomohlo. Mohla pouze doufat v to že je v pořádku. Jediné co mohla teď dělat bylo že mohla přemýšlet nad tím co bude dělat. Její možnosti jsou teď hodně omezené a proto se rozhodla lenošit, také to jediné jí zbývalo. Odešla do pokoje a hned na to se začala přehrabovat v Jiminově skříni, aby zároveň byla oblečená a i zároveň mohla cítit pocit jako by u ní Jimin byl. Nakonec vyhrabala jeho mikinu, kterou si hned přehodila přes hlavu a lehla si do postele se svou rozečtenou knížkou. Když nad tím tak zauvažuje, tak jí chybějí všichni kluci. Je s nimi sranda a teď je v dormě takové pusto. Je tu bez nich prostě nuda. Bohužel drahá Kim nemohla vidět do budoucnosti a ani nemohla vědět čím si teď její drazí kluci procházejí.
***
Jsou to už tři dny co jsem bez své milované Kim, která mi neuvěřitelně moc chybí. Vůbec nemám čas na to jí napsat. Strašně rád bych jí i zavolal, ale jediná možnost je přes skype a na to nemám vůbec čas. Všichni na nás strašně tlačí a nenechají nás ani odpočinout. Jsem strašně unavený a dlouho to takhle nevydržím. Pořád po nás někdo chce trénink a když ne trénink tak zpěv. A to nemluvím o tom velkém množství až nadlidském množství Talk Shows. Je toho teď vážně hodně. Doufám že to Kim zvládá a že si nepřijde moc osamělá i když to je v jejím případě nemožné. Celý její život je v osamění a to moc dobře vím. Snažím se jí co nejvíce pomoct, ale také nejsem všemocný. Nedokážu všechno, ale přesto se nepřestanu snažit! Už se těším na to jak zase Kim obejmu a nebudu na nic muset myslet. ,,Hej Jimine buď zase tady v realitě!" Křikl po mě trenér, který nás má na tanec. Ale přitom tancuje jako tří měsíční batole. ,,Jo jistě. Omlouvám se." Úplně nesnáším když se musím ostatním, hlavně těm blbečkům ve společnosti podřizovat. Je to strašný když se podřizujete člověku, který sotva ví jak se jmenuje. Ale největší radost mám z toho že už pouhé dva dny a uvidím svou lásku. Svou Julii. Ano vím. Začínám být velmi poetický a to je špatný! Jimine! Prosím tě! Děj se dohromady! Každou minutu, každou sekundu byl čím dál tím víc šťastnější. Přeci jen se blížil čas návratu do dormu.
Konečně nastává ten osudový den. Den návratu kluků zpět domů. Jimin už se nemůže dočkat až konečně spatří svou lásku. ,,Jdeme?" řekne Monster už zabalený a čekající u auta. Všichni se moc těší. Když nastoupí do auta, tak Jimin hned vytáhne mobil. ,,Neuvěřitelný závislák tady." uchechtne se Tae, ale nevěnuje Jiminovi velkou pozornost, při čemž mezitím Jimin napíše zprávu Kim o jejich návratu. Pomalu, ale jistě už jsou na letišti, kde budou ještě hodinu vyřizovat všechny věci, jako například odbavování a tak. Všichni jsou šťastní když jsou konečně v letadle. Čeká je dvě hodiny letu a tak se je rozhodli urychlit spaním. Nikdo nic neřekl a všichni usnuli.
***
'Aaaa já se nemůžu dočkat' pomyslela si Kim. Už se blíží velkou rychlostí čas kdy mají přijet. Pouhých deset minut a měli by tu být. Nevěděla co dnes dělat, tak přichystala velkou hostinu. Tím je myšleno nějaké to jídlo, kterého není zrovna málo. Připravila schválně takové, které se může jíst i za studena. Čas plynul a plynul až už zbývali jen tři minuty, ale v tom jí někdo zakryl oči. Byla bezradná, neviděla a ani neslyšela. Začala se klepat, nevěděla co dělat. ,,Kdo to je!" křikla i když věděla že se jí odpovědi nedostane. A v tom to přišlo. Ten "někdo" jí k ústům přiložil kapesník. Byl něčím navlhčeným a Kim se začaly dělat mžitky před očima a pak ta krutá tma. Všechno jí bolelo, na nic si nepamatuje, jen na to že čekala na kluci. Otevřela oči. Byla v nějaké místnosti, kde seděla/ležela na zemi. Tekla ji krev ze rtu, ruce měla svázané za zády. 'Kde to jsem?' řekla si v hlavě, neví kde je. Je tu tma, jen uprostřed tmavé místnosti je zapálená svíčka. Bolí ji hlava, má žízeň a cítí tupou bolest na zavázaném zápěstí. Otevřeli se dveře a spatřila vysokou, mohutnou postavu, která kráčela k ní. Za tu dobu co byla sama doma, tak si pouštěla filmy s titulkama aby alespoň trošku věděla jak číst ze rtů. Bylo to stejně pořád těžké. Neměla žádnou praxi a nevěděla zda vůbec něco bude schopná přečíst. Onen muž si dřepl naproti ní a hleděl jí do očí. Muž jí byl velmi povědomý, ale neví kdo to je. Zná ho, ale teď si nevzpomene. Muž jí začal něco říkat, ale ona nestihla a neví co řekl. Vidí že muž nejspíš křičí a je rozčílený. 'Co jsem komu udělala?' pomyslí si a snaží se rozeznat slova, která říká. Najednou se muž postaví a je vidět že doslova zuří, ale proč? Vypadá to že začne křičet a Kim doslova pocítí jeho hněv. Začne do ní kopat, tak moc silně a ona neví co se děje. Chytne jí za její culík a za vlasy jí zvedá. ,,Ty mi neodpovíš?!" konečně rozeznala co říká. Byla tak šťastná že to konečně ví, ale nedokáže odpovědět. Celou pusu má oteklou a nemůže mluvit. Muže to hodně pobouří a druhou rukou jí jednu natáhne takovou, že Kim zase nevidí nic jiného než tmu, tu věčnou tmu. Jimine!
***
Když jsme přišli domů, tak jsem se strašně moc těšil na Kim, ale měl jsem hrozný pocit a já nevím proč. Doufám že se nic nestalo. Šel jsem ke dveřím, ale byly otevřené. Co to je? ,,Hej kluci proč je otevřeno?" houkl jsem na ně, ale dostalo se mi pouze zakroucení hlavy na nevědomost. A proto jsem vstoupil do našeho dormu. Kim má v předsíni boty, tak musí být doma. S úsměvem na tváři jsem se vydal do kuchyně, přeci jen tam Kim tráví nejvíce času, ale Kim nikde. Místo ní jsem na lince našel papírek.
,,Máš 48 hodin na to jí najít. Nevolej policii, jinak jí zabiju." Jen co jsem to dočetl kluci se objevili za mnou a já se celý rozklepal. ,,Co budu dělat!"
--------------------------------
Aloha mina! :D Tak co jak jste se měli? :D Já celkem dobře až na nějaké ty deprese :D Doufám že jste se těšili na nový dílek a že jste si ho i užili. Mám na vás dotaz. Už delší domu v hlavě nosím nápad, že bych začala psát další FF, ale samozřejmě by o ní musel být zájem. Takže se chci zeptat. Byl by zájem o začnutí další FF? Jak nečekané. Mám nějaké nápady v hlavě, ale chtěla bych poprosit o odpověď. To víte začátečník :D Tak se zase mějte a užívejte života, protože proč? :D Protože mé motto zní: Bez ohledu na to jak jsou věci těžké se budu smát jako IDIOT! :D Páá vaše Maemi ~ ♥ :))
-----------------------------
