'Něco pro tebe mám' napsal a já se na něj podívala. On se jenom usmál a naznačil mi ať zavřu oči. Tak nějak jsem to pochopila a oči zavřela. Poté mi něco velkého a chlupatého dal do klína a já otevřela oči. Jak ví že miluju pandy? V klíně mi seděla velká plyšová panda. Na povrch se mi vydraly slzy. Ihned jsem mu skočila do náruče a objímala ho. ,,Děkuji." doufám že jsem to zašeptala, protože nechci aby i on přišel o sluch. Odtáhl si mne a podíval se mi do očí. Já ho políbila. Ty jeho jemné a plné rty mi scházely. On náš polibek pořádně prohloubil že se z našeho polibku stal vášnivý souboj.
Užili jsme si vážně krásný večer. Šli jsme k němu do pokoje a na notebooku si pustili nějakou romantickou komedii. Bylo to fajn, kvůli mně tam samozřejmě musel pustit titulky, na které jsem stejně nehleděla, protože celou tu krásnou dobu jsem měla možnost prohlížet si Jiminovu tvář zblízka a takovou příležitost si přece nenechám ujít. Po nějaké té chvíli mi začala těžknout víčka a tak jsem si ustlala na Jiminové hrudi. Nevím zda něco říkal či ne, ale jediné co vím jistě je to, že mě začal hladit po vlasech a já díky tomu usnula.
Ráno když jsem se probudila, tak už jsem ležela v posteli a vedle mě by měl být nejspíše Jimin. Teda pokud ta ruka, která mě objímá nepatří někomu jinému. Třeba to je pouze nějaká hračka a vedle mě neleží Jimin, ale nějaký mimozemšťan! Ne už jsem hodně paranoidní. Woow Kim teď by sis měla normálně zatleskat. No místo zatleskání jsem se raději otočila a tím se usvědčila že jsem měla pravdu. Je tam Jimin. Dívala se na tu roztomilou spící tvář asi půl hodiny, když v tom dotyčný začínal pomalu, ale jistě otevírat své oříškové oči. Až teď mi došlo to že se probouzí, tak jsem sebou rychle trhla a rychle se zase otočila zády. Bylo strašně příjemné když mě pohladil po vlasech a dal mi pusu na tvář, ale zase nepříjemné bylo když svou ruku, kterou mě objímal dal pryč. Takový chlad jsem v životě necítila, ale jsem za to ráda protože mi na tabulku napsal 'Dobré ráno princezno', což mě velice potěšilo a proto jsem začala hledat svou tabulku a na ní napsala 'Dobré ráno princi'. Bude to ještě hodně těžké. Jen doufám že se mi sluch vrátí co by dup.
Uběhl týden od našeho krásného večera a je to pro mě čím dál tím těžší. Pořád neslyším a to je důvod toho že jsem hrozně osamělá. Začíná to na mě zase dopadat. 'Co se děje zlato?' strčil mi Jimin tabulku pod nos. 'Nic se neděje jen jdu do pokoje' nechci aby si dělal starosti. 'Mám jít s tebou?' 'Ne zůstaň tady. Neboj jen chci být chvilku sama' doufám že si nebude dělat starosti. To je to poslední co potřebuju. Jimin se na mě pouze usmál a kývnul. Odešla jsem do pokoje, zamkla se a hned se svalila na postel. Proč se to všechno muselo stát zrovna v tuhle dobu? Vždy toužila po tom aby měla klid a nikdo ji neotravoval, ale teď to ticho a samotu z celého srdce nenáviděla. Proč měla tak hloupé přání, kterého teď lituje? Chtěla by zase slyšet Jiminův krásný hlas jak jí zpívá a říká jak jí má rád. Ale v tom se jí rozsvítil mobil, kterého si hned všimla. Velkým písmem bylo na obrazovce napsáno jméno Jimin a až teď si všimla že tu je zamčená hodinu a půl. Jimin už musel mít strach. Proč mu pořád přidělávám starosti? Proto otevřela zprávu a v ní stálo : 'Kim odemkni. Prosím.' hned na to vstala a šla odemknout dveře. Hned co je odemkla se otevřeli a na ni se vrhnul Jimin, který jí hned obalil do medvědího objetí. Jimin ji hned vzal do náruče a odnesl do postele. 'Já vím že je to pro tebe hrozně těžký, ale prosím už se nikdy nezamykej. Pak nevím jestli jsi v pořádku.' Napsal jí jako vždy na známou tabulku a ona mu pohlédla do očí. Přikývla a usmála se. I když to byl falešný úsměv doufala že ho to přesvědčí. To bylo to jediné co teď mohla dělat. Jimin začal zase něco psát a ona se začala bát co. 'Musím ti něco říct' Kim se začala bát co, ale přesto sebrala všechnu odvahu a na tabulku ležící vedle postele napsala 'Co se děje?' bála se, ale přesto byla hodně zvědavá. 'Něco jsem ti neřekl' 'Co jsi mi neřekl?' 'Za tři dny odjíždíme a vrátíme se za týden.' 'Dobře' napíše i když je velmi smutná. Zase bude sama v celém dormu. Vůbec nechtěla aby odjížděli, ale co mohla dělat.
Uběhli dva dny a začínal třetí. Večer měli odjíždět. Kim si dala slib, že z dormu nevytáhne paty dokud nepřijedou zpátky. Nechce prožívat to co minule. Dívala se na kluky, kteří o něčem debatovali. Neví o čem, jak by také mohla. Stýskalo se jí a to ještě ani neodjeli. A najednou jí někdo chytil za ruku a táhnul vedle do místnosti. Byl to zrovna Suga. Když se zastavili v kuchyni tak tam byli už nashromážděni všichni obyvatelé jejich dormu a Namjoon podal Kim jí už známou tabulku, na které bylo napsáno 'Nechceš dneska vyrazit na oběd?' koukla se na ně s nadějí v očích. Byla šťastná už pouze z té představy že s ní kluci chtějí jít na oběd, ale pak se zarazila, čehož si chlapci všimli. 'Co je?' na druhou tabulku napsal Jin. Od něj to Kim vůbec nečekala. Tae ji podal tabulku a fixu a Kim začala psát. 'Nechci vám být na obtíž když mám zrovna teď to postižení' když jim to ukázala sklopila pohled k zemi. Cítila jak ji někdo bere okolo ramen, a ten někdo byl Hobi, který se na ni usmíval jako zářivé sluníčko a v tom Jungkook napsal na tabulku 'Všichni ihned připravit. Za pět minut v obýváku.' všichni se radostně odebrali do svých pokojů, že v kuchyni stála pouze Kim s Jiminem, který ji bral za ruku a oba dva vyšli do pokoje.
Všichni byli na cestě do té nejšpičkovější pěti hvězdičkové restaurace takzvané KFC. Když tam přišli tak se usadili s tím že Namjoon s Jinem mají za úkol objednat jídlo. Všichni netrpělivě čekali, až se najednou dočkali. Každý dostal to na co měl chuť. Když všichni dojedli, tak tam ještě nějakou tu chvíli zůstali a povídali si. Dokonce ani nezapomněli na Kim, kvůli které vzali obě dvě tabulky, aby si to užila i ona. Ale v tom si Kim všimla jedné osoby blížící se k nim. Ano byl to Tom, který se k nim blížil. Když tam přišel, tak něco řekl, ale ona sama neví co. Ví pouze to že to Jimina a ostatní tak naštvalo že mu Jimin jednu vrazil a vzápětí na to mě táhli ven a šli jsme domů. Já chci vědět co řekl. Ať mi to někdo řekne prosím! Když dorazili domů, tak zbývalo pár hodin do toho než měli odjíždět. Všichni už stáli nastoupeni před dormem a už se pomalu ale jistě blížil čas kdy budou muset odjet. Kim se se všemi rozloučila. Každého z nich objala a dala pusu na tvář, když se konečně dostala řada na Jimina. Toho si nechávala jako posledního. Ona objala jeho a on ji. Když se odtáhli tak si hleděli do očí a Jimin vtiskl Kim jemný, ale láskyplný polibek. Poté Kim vytáhla tabulku, kterou schovávala a na ní stálo 'Až se vrátíš pomůžeš mi prosím? Prosím pomoz mi naučit se odezírat ze rtů' když to Jimin dočetl tak pouze přikývl na souhlas a políbil Kim na čelo. ,,Miluju tě" snažila se říct. Jimin se na ní podíval už připraven k odchodu a řekl : ,,Já tebe taky." Viděl že se Kim dívá na jeho rty, tak mu bylo jasné že v co řekl a v to ho usvědčilo i to že se usmála. Naposledy ji zamával a zamumlal si pod nos ,,Za týden lásko." Ale to ještě nevěděl co ho čeká.
-------------------------------
Hojte! :D Takže jsem tu s další kapitolkou! :D Doufám že se vám líbila a budu velmi ráda za ohlasy. :) Vaše Maemi :))
----------------------------
