Nikdy nevíš co přijde

3. kapitola

          ,,Co se ti to stalo?" nevím o čem mluví, ale po chvilce mi to došlo. Oteklé oko. Úplně jsem na něj zapomněla. ,,Nic, jen jsem se bouchla o skříň" i já vím že je to chabá výmluva. Tom jde blíž ke mně a dívá se mi přímo do očí. ,,Ani ty nevěříš že ses bouchla." pokrčuji rameny. Nevím co odpovědět. Nestačím ani lusknout prsty a jsem sevřená v Tomově obětí. ,,Tome?" a co jen to dořeknu podlamují se mi kolena a padám. Ale ne sama padám i s Tomem. Pořád mě objímá a říká ,,Vím že jsi brečela a že si se nebouchla. Uhodil tě táta?" začínám zase brečet a kývu na souhlas. Tom nic neříká a pořád mě pevně objímá. Cítím že jeho sevření začíná povolovat a Tom mě odtahuje od sebe. Kouká mi přímo do očí a vidím že chce něco říct. ,,Víš Kim já bych ti chtěl něco říct. Když tě vždy vidím jak pláčeš trhá mi to srdce. Neboj se už tě nikdy nikdo neuhodí, protože tě ochráním. Kim já.......já tě m-miluju. Miluju tě z celýho svýho srdce. Chci tě ochraňovat a bránit. Prosím dovol mi to." Teď už chápu tu pusu. Nic neříkám, ale nakláním se k Tomovi a dávám mu pusu. Tom pochopil, že souhlasím a přitiskl se ke mně. Sedím mu v klíně a on mě objímá, ale v tom slyším vrzání schodů a naštvaný hlas otce. Co budu dělat vždyť je tu Tom. Co si počnu? Tom si všimne že zmatkuju a říká ,,Stoupnu si za dveře kde mě neuvidí. Neboj všechno bude v pořádku." usměje se na mě a jde se schovat za dveře a v tu ránu vchází otec do pokoje. Vidí malou ubrečenou Kim a začne na mě řvát. ,,Co si to jako myslíš? To tady budeš sedět celý den?" ,,Poslali jste mě do pokoje tak jsem v pokoji. Akorát se jdu učit." ,,Jak myslíš." zabručel a odešel. Když se zavřeli dveře Tom vylezl. Nic, nic nevidím jen slyším hlas. Tomův hlas. Probouzím se na posteli a vedle mě spící Tom, který sedí na židli, drží mě za ruku a hlavu má položenou na posteli. Kde to jsem? V nemocnici? ,,Kim! Už jsi vzhůru. Strašně jsem se bál!" ,,Co se stalo?" ,,Včera jsi omdlela tak jsem tě rychle vzal do nemocnice." ,,Takže tě viděli rodiče?" ,,Jo vynadali mi a řekli ať si tě vezmu s sebou, že nepotřebujou dceru, která je k ničemu, ale já si to nemyslím." ,,A kde teď budu bydlet?" ,,Neboj se já to zařídím. Nemusíš se bát, všechno bude v pořádku." a dává mi dlouhý polibek. Cítím se šťastně.

O 2 DNY POZDĚJI

          Konečně jdeme z nemocnice domů. Moment kam jdeme. Já se domů vrátit nemůžu. Co teď budu dělat? ,, Tome?" ,,Ano Kim?" ,,Promiň ale kam jdeme?" ,,To poznáš na místě." řekne a usměje se na mě. Nevím co si mám myslet. Vidím jak se k nám přibližuje nějaká dívka. ,,Kdo to je Tome?" Tom nic neříká a dívá se na mě jako bych ho právě probodla nožem. ,,Ahoj lásko." řekne dívka Tomovi a já nechápu co se děje. Přímo před mýma očima vidím že si dají letmou pusu. ,,Kdo to je Tome?" zeptá se dívka. ,, Nevím, jde za mnou už dlouho, ale neměl jsem odvahu se jí zeptat." Na nic nečekám, beru všechny své věci a odcházím pryč. Po tváři mi stéká slza. Co se to děje? Proč je takový? Na jednu stranu mi říká jak mě strašně miluje a teď mě jako nezná? Zvoní mi mobil, tak se na něj kouknu a vidím že mi volá Tom. Neberu to a ihned mobil vypínám. Ale co teď? Kde teď budu bydlet?

O 2 měsíce později
          Jsem ráda že mě teta u sebe nějakou tu chvíli nechala, abych si nějakou tu kačku ušetřila. Teď už jsem zase v pořádku, naštěstí. Bydlím pořád v tom samém městě, ale ve vlastním, dosti moderně zařízené bytě. Zrovna čumím do laptopu a najednou mi zabliká zpráva na jedné korejské stránce. Asi to nevíte, ale já nejen že Koreu totálně miluju, ale dokonce korejsky i mluvím i píšu. Prostě zem jazyk ovládám. Ale kdo mi píše?