Je to jen hra✔️

•54•

Dylan:

Ani nevíte, jak jsem byl šťastný, když mi to řekla. Popravdě mi taky spadl kámen ze srdce, že jsem to řekl. Aspoň to v sobě už nemusím dusit. Ale zase se nesmí dovědět, že jsem to byl já, kdo jí ublížil. Život mi ji znovu poslal a dal mi druhou šanci, takže mám v úmyslu ji využít.

Vešel jsem do domu a slyšel hrát televizi. „Jsem doma." křikl jsem a šel jsem do obýváku. Máma ihned ke mně přišla a dívala se na mě, jako bych byl někdo jiný. „Co se stalo, že se můj synáček tak usmívá a celý září?" pohladila mě po vlasech a usmála se.
„Ale nic. Půjdu nahoru si dát sprchu." řekl jsem a šel do pokoje.
Mobil jsem si položil na postel a šel do koupelny. Vše mě bolelo, ale další den to bude horší. Sundal jsem ze sebe všechno, a pak si vlezl do sprchového koutu a pustil horkou vodu. V té sprše jsem byl minimálně 15 minut a poté vylezl, osušil se a s ručníkem obmotaným kolem boků vyšel z koupelny. Podíval jsem se na mobil a měl jsem tam novou zprávu a nad tím měl čas. Bylo 18:46. Rozklikl jsem zprávu a byla od trenéra.

Barnesi, zítra je přátelský zápas proti vedlejšímu městu. Vybral jsem tě do sestavy, takže v 10 hodin, ať jsi na hřišti. I kdyby sněžilo, přijdeš.
Trenér McCall

To jako vážně? Fotbal jsem začal nějak tento týden a hned mě bere. Bezva.

Nakonec jsem si řekl, že by to nemuselo být špatné, tak jsem mu rychle odpověděl.

Jasně, trenére, počítejte se mnou.

Rychle přišla odezva.

I kdybys umíral, přijdeš!

Nad tím jsem se musel zasmát. „No, teď si tak připadám." řekl jsem si pro sebe. Odepsal jsem mu pouhé Ok a odložil mobil. Oblékl jsem si kraťasy a sedl jsem si na židli ke stolu. Vzhledem k tomu, co se stalo u nás na škole, se ani nemusím učit. Neříkám, že jsem se někdy učil, ale i tak. Vzal jsem si papír, tužku a začal si po dlouhé době opět kreslit. Jo, kluci moc nekreslí, ale mě to uklidňuje. Je jen jediná věc či spíše osoba, na kterou jsem teď dokázal myslet, tak jsem ji nakreslil.

Po nějaké 2 hodinové práci jsem to dodělal. Byl jsem s tím spokojený a dal si ten portrét na nástěnku. Je 20:35, což je ještě brzo no, tak jsem se šel dolů najíst.
„Dylane, jdeme na takovou menší pracovní sešlost." řekl mi otec a já kývl. Když byli na odchodu, vzpomněl jsem si na ten zítřek. „Chci vám ještě říct, že zítra mám zápas, tak ať víte. Půjdete se podívat?" křikl jsem ještě na ně. Ale odpověď jsem znal. „Možná, ale neslibujeme." křikl taťka nazpátek a pak jsem slyšel zabouchnout dveře.

Po večeři jsem si šel rychle umýt zuby. Bylo ještě brzo, proto jsem si šel pustit televizi. Lehl jsem si na gauč a zapl jsem si film Red 2. Film trval jen 2 hodiny, a tak jsem si pustil další. Smrtonosná past.

Nik:

Po tom, co mi Dylan řekl, že mě miluje, jsem jen ležela na posteli a přemýšlela nad celým dneškem. Vážně měl pravdu, že přijdu na jiné myšlenky.
Akorát jsem nevěděla, že budu pořád jak malá myslet na něho.
Poté mi někdo zavolal.

Ahoj, Loro

- Ahoj, Niky, půjdeš zítra se mnou?

Kam?

- No na zápas

Jaký, prosím tě

- Fotbalový, Zack hraje a já se chci na
něj podívat, ale nechci jít sama, a začíná to v deset

Počkej, mně tady něco uniká...ty jsi se Zackem? A mně si nic neřekla? Jsem dotčená (zasmála jsem se a Lora taky)

- Jsme, ale asi jen tři dny (uchechtla se)

No dobře, půjdu, přece tě nenechám jít samotnou

-Děkuji, jsi nejlepší, zítra tě vyzvednu, ahoj

Já vím... Měj se

Položila jsem mobil. Bylo něco kolem půlnoci, tak jsem si lehla a snažila se co nejrychleji usnout. Povedlo se mi to, za což jsem byla ráda.

***

Ráno jsem se vzbudila, když bylo 9:14
„Ach jo." povzdechla jsem si a vstala z postele. Zamířila jsem rovnou do koupelny a postavila jsem se před zrcadlo. Bože, opět jsem vypadala strašně, a proto jsem si okamžitě dala řasenku a lesk na rty. To mi pro dnešek bohatě stačilo, a tak jsem se vydala k mé skříni, ze které jsem si vytáhla černé rifle s bílým tričkem a cardigamem. Poté jsem si vzala mobil a sešla schody dolů. „Dobré ráno, mami." řekla jsem a dala jí pusu. „Dobré, zlatíčko, ty od včerejška nějak záříš, stalo se něco, co bych měla vědět?" zeptala se mě zvědavě a povytáhla obočí. „Mami..nech toho." zasmála jsem se. „No, dobře." mykla rameny, ale i tak se smála. „Jdu s Lorou na fotbalový zápas, začíná prý v 10." oznámila jsem ji to a šla si pro jídlo. „Zlatíčko, to je za 10 minut." řekla mi mamka. „Vím, Lora pro mě přijde." mrkla jsem na ni a dojídala jsem snídani.

Povídaly jsme si s mamkou o tom, že odpoledne se pojedeme do nemocnice podívat za Brianem. Byla bych ráda, kdyby byl zase v pořádku. Pořád jsem nemohla přijít na to, proč to vlastně bral. Pak zazvonil zvonek a já se s mámou rozloučila a šla otevřít. „Ahoj, Nik." řekla nadšeně Lora a objala mě. „Ahoj, nějaká dobrá nálada ne?" zeptala jsem se s úsměvem. „No, docela jo, pojď, už určitě hrají." řekla a už mě táhla k autu. Lora se tam opravdu těšila, protože jsme tam byly opravdu rychle. Řekla mi, že si zajde ještě za Zackem a pak přijde za mnou na tribunu. Zack byl zrovna na střídačce, takže k němu mohla. Kluci už hráli dobrých 20 minut, když jsme tam přišly, takže do poločasu zbývalo 25 minut. Prohlížela jsem si všechny naše hráče. Divila jsem se, že jim není zima, ale byla pravda, že když měli ještě termo a běhali, tak jim zima nebyla. „Co je tak detailně pozoruješ?" uchechtla se Lora a žduchla do mě. „Zajímá mě, koho máme v týmu." usmála jsem se a nespouštěla je z očí.

„No jo, a hele, koho tam taky máš." řekla a pootočila moji hlavu směrem k jednomu klukovi. Když jsem si uvědomila, kdo to je, musela jsem se usmát. „Už mi to řekneš?" zvídavě se mě zeptala. „Loro, vážně..." povzdechla jsem si. „Holka, vidím, jak se na sebe díváte a včera jsme vás viděli, co děláte." mrkla na mě a já si vzpomněla. „Loro..." protočila jsem očima", mám ho ráda, to je vše." „Jen ho máš ráda? To si nech pro někoho jiného. Jsi zamilovaná." řekla a zazubila se. „Byla bych ráda, kdyby ten výslech skončil...MAMI." zasmála jsem se a ona taky. „Tak jo, ale je to pravda." řekla a podívala se zpátky na kluky. Uchechtla jsem se a zůstala pohledem na Dylanovi. Během těch 10 minut se nic zajímavého nestalo, a pak rozhodčí zapískal na poločas a týmy se odebrali na své poloviny k trenérům. Lora mě poprosila, abych šla s ní ke klukům. Nejdřív jsem nechtěla, ale začala mě 'vydírat', tak jsem šla. „Jsi strašná." protočila jsem očima a šla vedle ní. „Ne, nejsem, jen už vím, jak na tebe." mrkla na mě.

Musely jsme si počkat, až s nimi trenér nebude mluvit a doufaly, že na chvíli odejde. Hned, jak se od nich oddálil, tak toho Lora využila a šla za Zackem. Po chvilce přišli oba dva za mnou. „Ahoj, Nik." řekl a objal mě. „Zacku, hraješ dobře." řekl jsem a mrkla na něj. „Díky." řekl skromně a podíval se na Loro. „Nechám vás tu." řekla jsem a odcházela zpátky na tribuny. „Princezno." slyšela jsem za sebou překvapený hlas a otočila se.